Dosud se přijímalo jako samozřejmost, že Ježíš Kristus se ve skutečnosti narodil v roce 7 - 6 před Kristem, tedy před naším letopočtem. Dnes ale učenci dospěli k jinému stanovisku.
Tento názor, který se upevnil v 19. století a byl přijat i Katolickou církví, neboť se nejednalo o otázku víry a mravů, vycházel z toho, že mnich Dionýsos v 6. století, který přepočítal římský kalendář na nový, počínající narozením Krista, se při těchto počtech zmýlil.
Tato argumentace vycházela z faktu, že v letech 7 - 6 před Kr. došlo ke konjunkci planet Jupitera a Saturna, což vyvolalo jejich silnou zář na obloze. Tento astronomický úkaz byl ztotožněn s hvězdou, jež provázela mudrce z východu do Betléma. Dále ve prospěch datace Pánova narození do roku 7 - 6 mluvil fakt, že vrah betlémských dětí Herodes zemřel roku 4 před Kristem, Ježíš se proto nemohl narodit až po jeho smrti.
Dnes ale učenci dospěli k jinému stanovisku. Mnich Dionýsos se nepřepočítal, nýbrž měl pravdu. Údaje o Herodovi čerpáme totiž ze spisu Josefa Flavia "Židovské starožitnosti". Ten skutečně píše, že roku 4 před Kristem (samozřejmě uvádí tomu odpovídající římský letopočet od založení města Říma) císař Augustus rozdělil Palestinu mezi tři Herodovy syny: Archelaa, Heroda Antipu a Filipa. Odtud se vyvozovalo, že Herodes toho roku zemřel.
Teprve nyní si ale všimli historikové dalších zpráv v témže Flaviově spise, které dokazují, že Herodes r. 4 před Kristem nezemřel. Flavius uvádí, že roku 54 před Kristem bylo Herodovi 15 let, narodil se tedy zhruba v letech 69 - 68 před Kristem. Na jiném místě píše, že se dožil 71 let, aniž sděluje datum jeho úmrtí. Víme-li však, že se narodil 69 - 68 před Kristem a dožil se 71 let, tak musel zemřít někdy v letech 2 - 3 po Kristu, nikoli v roce 4 před Kristem.
Jak se ale potom vyrovnat se zprávou o rozdělení Palestiny mezi jeho syny v roce 4 před Kristem? Velmi snadno. Římští císařové často určovali vládcům, kteří jim byli podřízeni, spoluvládce, nezřídka se jednalo o příslušníky jejich rodiny. I císařové sami jmenovali někdy své spoluvládce, např. Dioklecián nebo Konstantin. Jednoduché vysvětlení tedy zní, že roku 4 před Kristem císař Augustus určil stárnoucímu Herodovi jako spoluvládce jeho tři syny a zároveň mezi ně rozdělil Palestinu. Herodova moc byla tím omezena, ne však natolik, aby nemohl nařídit vraždy betlémských dětí. Pravdu má tedy apologeta Tertullian na konci 2. století, jenž jako první uvádí přesný letopočet Kristova narození: Rok 752 od založení Říma a 41. rok vlády císaře Augusta, což odpovídá dle našeho kalendáře roku 1 po Kristu.
Co ale s konjunkcí Saturnu a Jupitera? Tato argumentace není průkazná. Orientální mágové té doby znali velké množství "znamení na obloze", takže ona "betlémská hvězda", jíž se mudrci od východu nechali vést, mohla být něčím úplně jiným než konjunkcí těchto dvou výše zmíněných planet.
Současné vědecké poznatky vyvracejí též názor, že Ježíš se nenarodil 25. prosince, neboť údajně toto datum bylo uměle vytvořeno jako protiváha pohanským slavnostem slunovratu a kultu boha Mithry. Ve skutečnosti o 25. prosinci jako datu Kristova narození píše už mučedník sv. Hippolyt roku 204, tedy ještě dříve, než byl kult boha Mithry v římské říši rozšířen. Sv. Jan Zlatoústý zase v kázání z roku 386 říká, že Ježíš se opravdu narodil 25. prosince a odvolává se na úřední zprávy o sčítání, uchované v římském archivu, jenž byl až později zničen.
Nejpřesvědčivější doklad je však následující: Zachariáš, otec sv. Jana Křtitele, byl knězem Abiášovy kněžské třídy. Těchto tříd bylo 24. Jejich zástupci se střídali o sobotách ve službě v jeruzalémském chrámu, která na každého připadla dvakrát v roce, na Abiášovu třídu, čili na Zachariáše, koncem září. Jestliže právě při výkonu kněžské služby mu anděl sdělil, že jeho žena sv. Alžběta počala, tak to plně odpovídá datu narození sv. Jana Křtitele koncem června. Katolická církev je skutečně slaví 24. června. To má ale ještě další důsledky. Když archanděl Gabriel zvěstoval Panně Marii, že počne z Ducha Svatého a bude matkou Vykupitele, řekl jí současně, že její příbuzná Alžběta také počala a je již v šestém měsíci. To by odpovídalo měsíci březnu, kdy Církev slaví 25. března 3. svátek Zvěstování Páně. Jeho narození koncem prosince je tak zcela v souladu s jeho početím koncem března.
Uvedené časové informace nejsou samozřejmě žádnými články víry, které by musel katolík přijmout. Nelze jim však upřít logiku a to, jak do sebe přesně zapadají. Ukazují, že naši bratři ve víře v antickém s´tarověku měli vyvinutý smysl pro přesnost časových údajů a jejich propočty. Proto můžeme bez obav považovat jejich zprávy za věrohodné i v jiných oblastech.
PhDr. Radomír Malý
(zpracováno podle článku vatikánského experta prof. Nicoly Buxe na www.radiovaticana.cz)
