(truthandcharityforum) - V Evangelium Vitae (EV 28) blahoslavený papež Jan Pavel II. napsal: "Čelíme obrovskému a dramatickému konfliktu mezi dobrem a zlem, smrtí a životem," kulturou smrti "a" kulturou života ". Kultura smrti je i v liberální demokracii, přestože je méně výrazná a nevšímáme si ji až tak, jak za komunismu nebo za fašismu.
Politici maskují svou oddanost smrti za sofistikované fráze. Ale kultura smrti se na nás každý den žádostivě šklebí: pornografie a degradace sexuality, závislost na návykových látkách, násilí, narušené rodiny, zneužívané a unášené děti a růst potratového průmyslu pohlcují naše životy, peníze a samotnou budoucnost země.
Náš ekonomický systém profituje na degradaci lidských bytostí a konzum nás nutí, abychom se nezajímali o druhé. Náš právní systém zvětšuje dosah úpadku prostřednictvím prázdných řečí o individuálních právech. Náš politický systém oslavuje svou utilitární hodnotu. Náš vzdělávací systém padá pod diktátorstvím relativismu, takže proti tomu nemůžeme říct ani slovíčko. Systém masmédií omlouvá nebo oslavuje aktivity, které potlačují a ničí důstojnost života. Nejde o nic menšího než o "spiknutí proti životu" (EV, 12). Nemůžeme být ticho nebo to nechat tak - musíme napadnout ten eufemismus zakrývající kulturu smrti.
První maska RELATIVISMU.
Jako svědek totalitního útlaku a pádu Sovětského svazu, blahoslavený papež Jan Pavel II. jasně potvrdil hodnotu politické demokracie. Demokracie "zabezpečuje účast občanů", vyžaduje od politiků odpovědnost a na dosažení změn používá mírové prostředky (Centisimus Annus, 46). Právě proto, že demokratické formy vlády chrání lidskou svobodu a důstojnost, je fatální chybou chránit demokracii na falešných základech. Dnes existuje tendence tvrdit, že agnosticizmus a skeptický relativismus jsou filozofií a základním přístupem, které korespondují s demokratickými formami politického života. "(46)
V encyklice Evangelium Vitae Jan Pavel II. nazval tento pokus použít relativismus "zlověstným" přístupem, který omlouvá zabíjení slabých. Za těmito útoky na život a změnami zločinu na právo je kulturní krize. "Vytváří se skepticismus ve vztahu vůči úplným základům znalostí a etiky. Stále častěji je jasné pochopení významu toho, co je člověk a jaké má práva a povinnosti. "(11).
A tak Nejvyšší soud Spojených států zrušil zákony omezující potrat, protože nikdo neví, kdy začíná lidský život. Za tímto historickým rozhodnutím následoval příval zákonů odplavující jakoukoliv ochranu těch nejzranitelnějších. Zákonodárci se skryli za masku relativismu a novináři by potupili avysmáli se hlasům pravdy.
Blahoslavený papež Jan Pavel II. apeloval na základní práva při napomenutí Lindy Boggsové (bývalá velvyslankyně USA ve Vatikánu): "Spojené státy americké byly založeny na přesvědčení, že nezcizitelné právo na život je evidentní morální pravda, věrnost vůči níž je hlavní kritérium společenské spravedlnosti. Když je tedy určitá kategorie lidí - nenarozených nebo nemocných a starých - vyloučena z ochrany, smrtelná anarchie rozvrátí původní chápání spravedlnosti. "Bojujme proti tvůrcům relativismu, protože rozvracejí základ naší ústavy.
Musíme je odhalit a ukázat, že relativismus se často snaží zakrýt svou prvořadou volbu. Nejprve já, pak ostatní. Činitel bude zakrývat "nejvíce zřetelný důkaz objektivní a univerzální pravdy", a tak subjektivní a nestálý názor, nebo "sobecký zájem a vrtoch" budou jediným úhlem pohledu pro konkrétní rozhodnutí (EV, 19).
Druhá maska zakrývající kulturu smrti je REALISMUS. Jan Pavel řekl, že pád Sovětského svazu v roce 1989 byl "varováním pro ty, kteří si jménem politického realismu přáli vyhnat zákony a morálku z politické arény." Machiavelli učil, že vladař musí vědět, jak dělat zlo a omluvit své prostředky, ať to je jakékoliv špatné. Kouzlo politického realismu se objevuje pokaždé, když existuje pocit nouze a nutnosti.
Tvrdí se, že ctnost a charakter jsou příliš slabé nebo příliš vzácné, aby měli smysl pro cokoliv, co se týká sociálních opatření. Podle machiavellistů velké společenské výhody nebo užitečnost vyžadují porušení morální normy. Například problém těhotenství u mladých dívek je považován za technický problém nevyžadující nic jiného, než jen správné metody antikoncepce. Výzva žít cudně je hned odmítnuta jako nemožná nebo neefektivní. Ukončení těhotenství potratem je považováno za nezbytnou politiku, jak dosáhnout osobní pokrok nebo překonat chudobu a dokonce kriminalitu! Odpověď svědomí na nedostatek lásky a použití jiné lidské bytosti se potlačuje.
Papež Jan Pavel II. varuje, že moderního muže "ohrožuje zatmění vědomí". A ohledně Lindy Boggsové řekl: "Nemůže existovat skutečná svoboda bez morální zodpovědnosti a spolehlivosti." Politický realismus je však další taková maska, která přispívá ke kultuře smrti. Nikdy nemůžeme přestat přinášet na veřejnost morální standardy.
Třetí maska kultury smrti je VĚTŠINOVÝ SYSTÉM. Existuje nebezpečí, že společnost se snaží vnutit vůli většiny bez ohledu na pravdu nebo objektivní morální řád: "Právo" přestává být právem, protože již není pevně založeno na neporušitelné důstojnosti osoby, ale se stalo předmětem vůle silnější části společnosti. Demokracie odporuje svým vlastním principům, efektivně se přibližuje totalitarianizmu. "
Ve skutečnosti je stát "přeměněn na tyranský stát, který si přisvojuje právo připravit o život ty nejslabší a nejzranitelnější členy jménem veřejného zájmu, který ve skutečnosti není nic jiného než zájem jedné strany." Přestože demokratický systém tvrdí, že se tohoto procesu drží kvůli spravedlnosti, je jen "tragickou karikaturou" demokratického ideálu, který je demokratický pouze tehdy, když přiznává a chrání důstojnost každé lidské bytosti. A demokratický systém se zpronevěřil své podstatě .. "(EV, 20).
Podpora potratu, která apeluje na názor "většiny", nebo sílu většiny, není nic jiného než sametová rukavička tyranského státu.
Musíme pevně vytrvat v našem závazku chránit a podporovat dobro lidského života a nevzdávat se ani tváří v tvář náporu útoků na posvátnost života.
Musíme strhnout masky zakrývající kulturu smrti.
Potřebujeme politické vůdce, kteří se nespřahují s duchem morálního relativismu.
Potřebujeme vůdce, kteří považují sami sebe za zavázané k morálním cílům a nikoliv připravené dělat kompromisy pod pláštěm realismu.
Potřebujeme veřejné vůdce, kteří potvrdí naši základní pravdu ohledně práva na život a budou mít odvahu ovlivňovat mínění většiny. Ne nechat se jí zastrašit.
Zdroj:
www.lifesitenews.com, 19. 10. 2012.
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek, vydaný 17. 12. 2012, naleznete
zde.
">zde.
