Koledu Tichá noc znají mnozí. Článek o historii této koledy nám zaslal pan R. Dočekal.
Země přikrytá bílým příkrovem přemrzlého jiskřícího sněhu dýchá spravedlivým spánkem v dopoledním slunci na lukách mírně zvlněné krajiny kolem Oberndorfu, malé rakouské vesničky, ležící necelých 20 km severně od Salcburku. Hraniční řeka Salzach vytváří mohutný meandr, kterým obtáčí německé městečko Laufen. Na malém návrší vévodí vesničce Oberndorf kostel sv. Mikuláše a u něj uzná fara. Je Štědrý den- 24. prosinec 1818- tři roky po napoleonských válkách. Neuvěřitelná bída.
V brzkém dopoledni si v jedné studené místnosti fary mnul zkřehlé ruce pomocný farář (dnes kněz-kaplan) Joseph Mohr. Připravoval si kázání na slavnostní půlnoční mši, když z chodby zavanul ještě chladnější vzduch. Ve dveřích stál jeho příležitostný varhaník, učitel a varhaník z vedlejší vsi Arnsforfu Franz Xaver Gruber a sklesle oznámil, že půlnoční bude bohužel bez hudby. „Jak to, co se stalo?“ s obavou v hlase se zeptal kaplan. „Varhany vypověděly službu,“ rozhodil bezmocně varhaník rukama. „Měchy jsou děravé. Možná je prokousaly myši. Do večera je určitě neopravíme,“ dodal zkroušeně.
Půlnoční mše ale nemůže být bez hudby, rychle uvažuje Mohr. Vstane od stolu, chvíli se přehrabuje v jeho šuplíku a za okamžik vytahuje odtud papír plný textu. Ještě že si vzpomněl. Tu báseň sice Mohr napsal již před dvěma lety na svém prvním kněžském místě po vysvěcení, ve městě Mariapfarr. Okolnosti jej tenkrát zavedly do rodiště jeho otce, kterého nikdy nepoznal. Díky tomu zde ale zažil svého dědečka, s nímž strávil společně hezké chvíle o jediných Vánocích, které starci s vnukem-knězem- byly dopřány. Vzpomínky na ony nezapomenutelné chvíle pak vedly Mohra v roce 1816 k napsání básně, oslavující Boží lásku a krásy vánoční noci, v níž se narodil Spasitel, předobraz slavné koledy Stille Nacht. Teď, v nelehké situaci se bude hodit.
„Franzi, co kdybyste k té básni složil hudbu? Postačí pěkná, jednoduchá melodie pro půlnoční mši, kterou snadno zahrajeme na kytaru.“ A Gruber nelenil, velice rychle, během několika hodin melodii složil a spěchal mrazivým podvečerem za kaplanem na faru. Zkoušelo se až do půlnoční. Dva sólové hlasy, smíšený sbor a kytara. Vybrali tři chlapce a tři dívky, kaplan Mohr zpíval tenor a doprovázel na kytaru, učitel Gruber zpíval bas, dirigoval dětský smíšený sbor, který dvojhlasně zpíval refrén. O půlnoční 24. 12. 1818 byla Píseň z nebes, tak se původně jmenovala, poprvé provedena. Tichá noc byla na světě.
Tam nad hlavami lidí, kteří se rozcházeli různými směry z půlnoční, bděl Bůh a vůkol nekonečné absolutní ticho sněhu. Zářící hvězdy se třpytily a „skřípaly“ mrazem jako pozemský sníh, v němž se v dáli ztrácely stopy těch, kteří mířili se svými dětmi do roztroušených chaloupek, rozhozených po panensky čisté krajině. Jen jedna „stopa se neztratila. Líbivá, lehounká působivá a snadno zapamatovatelná melodie, opěvující narození Spasitele v Betlémě, překrásná slova, vyjadřující vánoční náladu, klid i nádheru štědrovečerní noci v textu, to vše se zalíbilo lidem, vešlo jim do srdce i mysli. Jen si poslechněte a zabroukejte se mnou: „Tichá noc, přesvatá noc, v spánku svém dýchá zem… náhle v ní jásot zní … (jen Boží láska, ta bdí)“ Boží láska ta opravdu bdí nad každým z nás.
Píseň později zlidověla, stala se koledou a pronikla nejen do celé Evropy, kde ji poprvé zachytili v Lipsku v roce 1832 v časopise Leibziger Tageblatt. Již předtím, tedy v roce 1822, Tichou noc zpívali pěvci před rakouským císařem Františkem I. (římsko-něm. Císař do r. 1806 jako František II., 1792 český král a rakouský císař v letech 1805-1835) a ruským carem Alexanderem I. (1801-1825) v údolí Zillertal. Roku 1839 už zněla ve vánočním New Yorku. A dnes? Byla přeložena do více než 300 jazyků a dialektů- v afrických státech zní „stejně“ jako v arabštině, v jazyce Zulu, ve svahilštině, na Filipínách, Tahiti, v Japonsku i v zemích, kde se Vánoce neslaví. Kritici ale odmítali přiznat autorství takovým obyčejným lidem, takže oba autoři dožili život v chudobě a nezískali ani onu pověstnou lidskou slávu.
Autor textu Joseph Mohr byl nemanželským synem zběhlého císařského důstojníka a chudé pletařky. Narodil se 11. 12. 1792 v Salcburku. Do vínku mu byla dána láska k hudbě, a tak mu vikář otevřel cestu ke vzdělání. V učiteli Gruberovi našel přítele. Když Mohra přeložili z Oberndorfu a stal se z pomocného faráře kaplanem a později farářem ve Wagrinu, tenkrát vesnici, dnes lyžařském centru Evropy, šel poskytovat umírajícímu poslední pomazání, nachladil se, dostal zápal plic a zemřel ve věku 56 let 4. 12. 1848. Na jeho hrobě ve Wagrainu najdete jen prostý kříž.
Franz Xaver Gruber se narodil 25. 11. 1785 v osadě Steinpointsölde u Hochburgu, severně od Salcburku. Dožil se 76 let a vedlo se mu trochu lépe. Původně se podle otce měl vyučit, ale hudba, hra na housle a varhany ho dovedla k učitelství. Učil, byl kostelníkem a varhaníkem ve vesničce vedle Oberndorfu- v Arnsdorfu. S rodinou žil v prvním patře tamní školy celých 21 let. Dnes je to nejstarší škola v Rakousku, v níž se nepřetržitě učí. Gruberův byt byl přeměněn na muzeum. Gruber zemřel v městě Hallain, kde nakonec působil jako varhaník a dirigent chóru, v roce 1863. Autorství hudby mu bylo přiznáno dlouho po jeho smrti, když se našel rukopis, v jehož pravém rohu bylo připsáno jeho rukou, že hudbu složil právě on.
I Oberndorf se změnil. Roku 1890 jej postihla velká povodeň, kostel sv. Mikuláše byl podmáčen a musel být zbourán. Na jeho místě stojí dnes malá kaple, jejíž obraz nad hlavním oltářem nese výjev Kristova narození, čemuž tvůrci Tiché noci přihlížejí z obrazů po obou stranách. V oltáři je zabudován skelet lebky autora Tiché noci, kněze Josepha Mohra.
Když oba tvůrci dali před 191 lety světu onu nezapomenutelnou koledu, nádhernou a prostinkou píseň, netušili, že téměř nikdy a nikde se Štědrý den neobejde bez Tiché noci. A Vy, kteří půjdete štědrovečerní nocí na půlnoční, abyste si ji v chrámu také zazpívali, nezapomeňte na ni vzpomenout se svými blízkými, kteří, jak věřím, budou šlapat načechranou sněhovou peřinou vedle Vás. Snad i ruku v ruce.
Přeji krásné a milostiplné Vánoce! RD.
