Benedikt XVI. u mariánského sloupu na Španělském náměstí
Drazí bratři a sestry,
Shromáždit se na
slavnost Neposkvrněného Početí Panny Marie tady na Španělském náměstí, je vždycky zdrojem radosti. Ocitnout se společně s Římany, poutníky a návštěvníky u nohou naší duchovní Matky, nám umožňuje zakoušet jednotu ve znamení víry.
Zdůrazňuji to s potěšením v tomto Roku víry, který prožívá celá církev. S hlubokou sympatií vás zdravím a chtěl bych se s vámi podělit o pár prostých myšlenek, vyplývajících z evangelního čtení dnešní slavnosti: z evangelia o zvěstování.
Vždycky nás osloví a vede k zamyšlení skutečnost, že
ona rozhodující chvíle osudů lidstva, ona chvíle, ve které se Bůh stal člověkem, je zahalena hlubokým tichem. Setkání božského posla a Neposkvrněné Panny nastává zcela nepozorovaně, nikdo o něm neví a nikdo o něm nemluví. Je to událost, která, byť by se stala v naší době, nezanechala by stopu v novinách a časopisech, protože je mystériem, ke kterému dochází mlčky.
To co je opravdu velkolepé, děje se často nepozorovaně, a pokojné mlčení je mnohem plodnější než frenetický pohyb, který charakterizuje naše města, ale který existoval i tehdy ve velkých městech jako Jeruzalém, byť v jiných proporcích.
Tento aktivismus nás činí neschopnými se zastavit, setrvat v klidu a naslouchat tichu, ve kterém Pán dává slyšet svůj diskrétní hlas.
Maria byla v den, kdy obdržela andělovo poselství zcela usebraná a zároveň otevřená k naslouchání Bohu. Není v ní žádná překážka, žádná clona, není nic, co by ji oddělovalo od Boha. Takový je smysl jejího bytí bez prvotního hříchu. Její vztah k Bohu je svobodný od jakékoliv - i minimální - trhlinky; žádná separace, žádný stín egoismu, nýbrž dokonalý soulad: její malé lidské srdce je dokonale „soustředěno“ na nezměrné srdce Boha. Ano, drazí bratři, setkání u tohoto mariánského sloupu uprostřed Říma je nám především připomínkou, že
hlas Boha není poznat ve hřmotu a hemžení; Jeho plán s naším osobním a sociálním životem není patrný na povrchu, nýbrž sestoupením na hlubší rovinu, kde působí síly nikoli ekonomické a politické, nýbrž mravní a duchovní. Maria nás zve, abychom tam sestoupili a sladili se s Božím působením.
Je tu však ještě druhá a důležitější věc, kterou nám Neposkvrněná Panna říká, když se zde scházíme,
a tou je skutečnost, že spása světa není dílem člověka - vědy, techniky či ideologie - nýbrž milosti. Co znamená toto slovo? Milost znamená lásku v její ryzosti a kráse; je to samotný Bůh, jak se zjevil v dějinách spásy, jež jsou podány v Bibli a naplněny v Ježíši Kristu. Maria je nazvána „milostiplnou“ (Lk 1,28), a touto svojí identitou nás odkazuje k primátu Boha v našem životě a v dějinách světa, připomíná nám, že moc Boží lásky je silnější než zlo a dokáže zaplnit prázdnotu, kterou egoismus působí v dějinách lidí, rodin, národů a světa. Tato prázdnota se může stát peklem, kde je lidský život jakoby stahován dolů, do nicoty, ztrácí smysl a světlo. Falešná odpomoc, kterou nabízí tento svět, aby zaplnil tuto prázdnotu – příznačnou je droga – ve skutečnosti tuto propast rozšiřuje.
Jedině láska může vysvobodit z tohoto pádu. Nikoli však jakákoli láska, nýbrž Boží láska, která v sobě má ryzost Milosti, proměňuje a obnovuje, takže může opětovně do otrávených plic přivést kyslík, čistý vzduch a novou životní energií.
Maria nám říká, že člověk, jakkoli hluboko může klesnout, nikdy to není příliš nízko Bohu, který sestoupil do pekel; jakkoli je naše srdce odcizeno, Bůh je vždycky „větší než naše srdce“ (1 Jan 3,20 – český překlad má „větší než naše svědomí“ – pozn. překl.). Jemný dech Milosti může rozptýlit temná mračna, může učinit život krásným a smysluplným i v těch nejnelidštějších situacích.
A odtud plyne
třetí věc, kterou nám sděluje Neposkvrněná Panna Maria: radost. Mluví k nám o autentické radosti, která se rozhostí v srdci, jež je vysvobozeno z hříchu. Hřích s sebou nese negativní smutek, který vede k uzavření se do sebe. Milost přináší pravou radost, která nezávisí na vlastnění věcí, ale tkví v nitru, v hloubi člověka, a nikdo a nic ji nemůže odejmout.
Křesťanství je svojí podstatou „evangeliem“, „radostnou zvěstí“, zatímco někteří se domnívají, že je překážkou radosti, protože v něm spatřují soubor zákazů a pravidel. Ve skutečnosti je však křesťanství zprávou o vítězství Milosti nad hříchem, života nad smrtí. A obnáší-li odříkání a kázeň mysli, srdce i skutků, je to právě proto, že v člověku vězí otrávený kořen egoismu, který škodí jemu i druhým. Je tedy třeba naučit se odpírat hlasu egoismu a přitakávat hlasu autentické lásky.
Mariina radost je plná, protože souvisí s Ježíšovou přítomností v jejím životě: Ježíš počatý a nošený v lůně, pak dítě, svěřené její mateřské péči, potom dospívající mladík a zralý muž; Ježíš, jehož viděla odcházet z domu a zpovzdálí jej vírou následovala až ke kříži a zmrtvýchvstání: Ježíš je Mariinou radostí a je radostí církve.
V této adventní době nás Neposkvrněná Panna Maria učí naslouchat hlasu Boha, který mluví v tichu, přijímat Jeho Milost, která nás vysvobozuje z hříchu a každého egoismu, abychom okoušeli pravou radost. Maria, milostiplná, oroduj za nás!
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Promluvy
Převzato z
www.radiovaticana.cz,
článek,vydaný 8. 12. 2012, naleznete
zde.
