Vážení čtenáři, Daniel Kolář (někdejší spolupracovník Skleněného kostela) napsal v průběhu letošního roku pro internetový deník Neviditelný pes řadu příspěvků na téma církevních restitucí, systematicky odpovídajích na otázky, se kterými se stále znova setkáváme, ale odpověď leckdy neznají ani sami věřící... Přinášíme něco jako rozcestník odkazů na tyto články.
S poslední etapou odluky církve od státu, s majetkovým narovnáním, jež je obecně nazýváno církevními restitucemi, je jistě možné nesouhlasit, a to jak zcela zásadně, tak jen v jednotlivých bodech momentálně navrženého zákona. Ovšem i nesouhlas by měl být informovaný, měl by být podložený solidními vědomostmi a nikoli jen polovičními výmysly. Výmyslů se ale rozšířila celá řada – a dobře se poslouchají. Mají jen jeden malý háček: s pravdou se potkávají jen zřídkakdy, někdy jsou dokonce jejím naprostým protikladem.
Možná jste slyšeli, že dříve patřil veškerý církevní majetek státu a navíc jej pro jistotu všechen zabavil Josef II. Víte ale, že jenom zrušil některé kláštery a z jejich majetku financoval rozšíření sítě farností? A že podle právních norem z josefinské doby byste plnoprávnými vlastníky pozemkového majetku nebyli ani vy?
Čtěte více:
Neexistující církevní majetek?
Možná jste slyšeli, že dříve byl církevní majetek veřejnoprávní, takže jej není nutno vracet. Víte ale, že církevní vlastnictví nepopírali ani komunisté, ani tzv. expertiza Karlovy univerzity, které se odpůrci restitucí nejčastěji dovolávají? A že existuje naopak řada jiných rozborů, první republikou počínaje, které plné církevní vlastnictví potvrzují?
Čtěte více:
Církevní majetek mezi paragrafy
Možná jste slyšeli, že církevní majetek, který by se měl vracet, pochází z pobělohorských konfiskací. Víte ale, že ještě před Bílou horou měla u nás církev více majetku než roku 1948? A že její podíl na konfiskacích nečinil ani pět procent?
Čtěte více:
…a furt ta Bílá hora!
Možná jste slyšeli, že restituce jsou podezřelé, protože není znám přesný rozsah majetku, který by připadal v úvahu k vydání, takže si církev může nárokovat cokoli. Víte ale, že pro nekonečné změny v katastru nemovitostí za posledních šedesát let neodpovídají ani tehdejší hranice pozemků, natož čísla, dnešnímu stavu? A proto musí úřady posuzovat vydání každého pozemku zvlášť.
Čtěte více:
A co by ta církev ještě chtěla?
Možná jste slyšeli, že by měla církev v rámci vyrovnání vrátit peníze, které od státu dostala. Víte ale, že si stát téměř tři čtvrtiny výnosu církevního majetku ponechával? A že z peněz určených na provoz církví platil i proticírkevní tajemníky a vězeňské dozorce?
Čtěte více:
Ale ten lágr si zaplatíte!
Možná jste slyšeli, že je současný návrh zákona na vyrovnání nadstandardně vstřícný. Víte ale, že řadu proticírkevních opatření sociálně-demokratických vlád zrušil ústavní soud jako nezákonná, takže se dřívější „standard“ nacházel pod úrovní tolerovanou dokonce i komunistickým režimem?
Čtěte více:
Trvalý svár kříže s růží
Možná jste slyšeli, že církevní restituce boří Benešovy dekrety a prolamují hranici danou Vítězným únorem. Víte ale, že kdyby komunisté v letech 1946–1947 nepostupovali přímo proti opakovanému vládnímu usnesení, že by se dekrety na církevní majetek vůbec nevztahovaly? A že stejným způsobem jako dnešní návrh přestupoval únorový mezník i dvacet let starý zákon o restituci půdy – bez protestů?
Čtěte více
: Benešovy dekrety prolomeny?
Možná jste slyšeli, že je Svatovítská katedrála státní, poněvadž vláda roku 1954 vyhlásila Pražský hrad za majetek všeho československého lidu. Víte ale, že podle katastru nemovitostí představují hrad a katedrála dva zcela odlišné celky, které bez zákonného podkladu sloučil o dvě léta později teprve obyčejný odbor výstavby pražského národního výboru?
Čtěte více:
Katedrála: bez komunistického práva se neobejdeme
Možná jste slyšeli, jak se voršilky hezky napakovaly na prodeji Národního divadla. Víte ale, že rok a půl před prodejem nabídly divadelnímu řediteli bezúplatný převod a on je vyhodil, že od nich nic nepřijme, že musí být vyvlastněny?
Čtěte více:
Kiksy církevních restitucí
Možná jste slyšeli, že by k navrácení církevního majetku nemělo dojít, když s ním nesouhlasí tolik lidí. Víte ale, že jiné restituce na tom nebyly o mnoho lépe? A že podle stejné logiky by se musel rozejít i náš zákonodárný sbor, poněvadž je jeho popularita už v červených číslech?
Čtěte více:
Anatomie závisti a nenávisti
Čtěte! Čtěte a neposlouchejte demagogy, kteří se děsí dopadu splátek na náš rozpočet (ve výši 2 promile letošního) a sami vyjednali podobně vysoké splátky za pronájem 14 stíhaček, přičemž po skončení pronájmu stíhačky odletí, zatímco vyplacená půda bude státu k disposici ihned. Neposlouchejte ty, kteří navzdory jasnému znění návrhu zákona (
tisk 580/0 -
§ 1) stále tvrdí, že hrozí prolomení hranice 25. února 1948. Anebo ty, kteří vykládají, že omezení dispozice s majetkem znamená jeho postátnění – vždyť podle zákona o ochraně hospodářské soutěže podrobuje dnešní stát soukromé podniky rovněž svému dozoru, může dodatečně zakázat jejich již uskutečněné spojení a potrestat je. Možná bude i rozhodovat, kolik žen a mužů má zasedat ve vedení. Jsou snad tím pádem tyto podniky státní? Každý si je schopen odpovědět sám, poněvadž jde o skutečnosti všeobecně známé. Právní postavení církevního majetku v různých dobách oproti tomu všeobecně známé není, čehož je možné snadno zneužít a záměrně šířit nepravdy, ba dokonce vyložené lži.
Převzato z
www.sklenenykostel.net,
článek, vydaný 6. 12. 2012, naleznete
zde.
