Na neděli 2. prosince přijal sv. Mikuláš pozvání slečny katechetky Táni přijet do Jeníkova a slíbil, že se na návštěvu bude velmi těšit. Jak by se také netěšil, když ho s nadšením očekávaly nedočkavé děti.
Ten den bylo velice chladné počasí, ale i přesto už před 3. hodinou netrpělivě postávalo několik dětí před farou. Šli jsme se tedy rychle zahřát do sálu a zároveň měly děti za úkol nakreslit sv. Mikuláše, jak si ho představují, nebo jak ho už někde viděly. Mohly mu též přilepit vatu jako vlasy a vousy.
Poté, co jsme práci dokončili, jsme se oblékli a šli se podívat do kostela, jestli už tam náhodou nebude Mikuláš. A opravdu – byl tam! Už na nás čekal. Přivítal se s dětmi, a protože toho má hodně na práci a spoustu míst musí navštívit, ptal se dětí na Jeníkov. S dětmi si vyprávěl o poutním místě v Jeníkově a popovídal též o obraze Panny Marie Bolestné, u kterého si už mnoho poutníků vymodlilo nějaký zázrak. Poté s dětmi obešel kostel a ptal se jich na různé věci – jestlipak ví, čí je tato socha, odkud pan farář káže, jak se jmenuje stůl před oltářem a kdepak je Pán Ježíš ukrytý. Dětem pak ještě krátce pověděl o svém životě a o svých skutcích a také se ptal, jestli už se někdy potkali. To víte, Mikuláš má stále hodně práce a nemůže si všechno pamatovat.
Pak mu všechny děti řekly básničku nebo zazpívaly písničku a Mikuláš je obdaroval dárky, které s sebou přivezl z nebe.
Děti se zeptaly Mikuláše, proč je před obětním stolem domeček. Mikuláš jim vysvětlil, že domeček je v kostele schválně a hlavně kvůli nim. Za každý dobrý skutek totiž děti dostanou malé žluté okénko, které pak na domeček mohou nalepit a tím ho tak postupně rozsvěcet. Také si každou neděli vylosují nový úkol. Jaké úkoly to budou, Mikuláš neprozradil.
Mikuláš pak dětem řekl, že v Jeníkově mají velikou zimu a že na to není zvyklý, protože v nebi mají tepleji. Poprosil tedy děti, jestli by se mohl někde zahřát. Děti neváhaly a pozvaly ho na faru.
Tam si s Mikulášem zahrály ještě několik her, daly si teplý čaj a posilnily se buchtou. Pak už nezbývalo mnoho času, s Mikulášem si ještě krátce popovídaly a pak už se nachýlil čas jeho odjezdu. Vysvětlil dětem, že se musí zastavit ještě na mnoha dalších místech. Přislíbil, že zase za rok se těší na návštěvu a doufá, že ho opět vřele přivítáme tak, jako každý rok.
