(
Bound4Life.com
) - S Kathy se známe už dlouho. V podstatě jsme nejlepší kamarádky od základní školy. Při zpívání karaoke či probdělých nocích jsme ani netušily o bolesti, kterou zakusíme jako dospělé. Také jsme však netušily, jak Bůh může použít naše utrpení ke své slávě. Fascinovalo mě Kathyno srdce zanícené pro Ježíše, vášeň pro rodinu a odvaha posilovat ostatní ženy.
Nedávno mi poslala zprávu. Seděla jsem za počítačem a plakala nad její bolestí, ztrátou, rozkošným miminkem a dobrotou Spasitele, který dělá všechny věci nové. Věděla jsem, že tato zpráva se musí dostat ven. A Kathy mi se svou nesmírnou odvahou dovolila sdílet její zprávu veřejně.
"Cítím, že Bůh tlačí do mého srdce ostny, abych řekla pravdu o potratu. Chci svým svědectvím oslovit všechny, kteří cítí, že nemají žádnou jinou možnost než "právo na výběr".
Jste jedněmi z mála lidí, se kterými sdílím tento příběh. Bůh mě zve podělit se o to s vícerými, no jsem nervózní a vystrašená. Pravdou je, že v sobě nosím hluboké temné tajemství. Nosím ho na zádech a vyrovnávám se s ním sama kvůli důsledkům, které obvykle vznikají, když lidé slyší pravdu. No, už mi víc nezáleží na tom, co si myslí ostatní. Vím, že existují mnozí jako já, trpící osamoceně, ačkoli nemusí. Pravda je ... že Bůh mě zve, abych mluvila.
Jako 19-letá jsem otěhotněla. Když se to dozvěděli moji rodiče, okamžitě jsme začali chystat svatbu. Chlapec, se kterým jsem chodila, však začal být hrubý. Měli to v rodině. Jeho otec brutálně zbil svou první ženu před očima jejich dvou synů. Když mě poprvé, jako těhotnou, hodil na zem, věděla jsem, že se to v žádném případě nesmí opakovat. Zrušila jsem zásnuby a začala hledat informace o adopci. Měla jsem jen 19 a věděla jsem, že nejsem připravená být mámou. Když jsem mu řekla, že chci dát dítě k adopci a že to pro nás a naše dítě bude to nejlepší, velice se rozhněval. Vyhrožoval, vřískal, řval. Řekl mi, že nikdo nikdy od něj neodloučí matku ani jeho dítě. Řekl, že to nedovolí, že budeme spolu. Bála jsem se. Přemohl mě strach. Uvědomila jsem si, že buď budu obětí týrání nebo zachráním sebe a své nenarozené dítě a rozhodla jsem se to všechno vymazat. Řekla jsem mu (i všem ostatním), že jsem spontánně potratila.
Kráčela jsem ke klinice plánovaného rodičovství. Ve vzduchu visela deprese a beznaděj. Ano, skutečně jsem to cítila. Žádná z žen nevypadala šťastně, že měla "právo" tam být. Všechny vypadaly prázdné. Zlomené. Cítila jsem to také. Vždy jsem říkala, že NIKDY nepůjdu na potrat. Mýlila jsem se. V mysli jsem věřila, že to bylo jediné východisko, které jsem v té době měla. Na záchranu sebe a svého dítěte od života plného strachu a týrání. Vyslovili mé jméno. Byla jsem vystrašená a opuštěná.
Slyšela jsem lidi mluvit o právu "rozhodnout se".
Kéž bych nikdy neměla právo na volbu. Přála jsem si, aby tam bylo poradenství. Přála jsem si, aby tam byli adopční agentury, které by se pokoušely zachránit mladé. Přála jsem si, aby byl snadný přístup právě k těmto věcem, ne ke klinice plánovaného rodičovství. Nic jsem si nepřála víc, než odebrat si právo na volbu a dovolit mému dítěti přijít na svět. Mít právo zvolit si život. Přála jsem si, aby tam někde byla podpora od děvčat jako já. A možná i byla ... ale klinika se hledala jednodušeji. Potrat je jednoduchý. Přijdete, odejdete. Hotovo. Těhotná. Netěhotná. Jednoduché. Avšak ... není to tak jednoduché. Zapomněli vám říct zbytek příběhu.
Zapomněli vám říct o vzpomínkách, se kterými žijete po zbytek života.
Na chvíli jsem byla schopná zapomenout. Musela jsem potlačit vzpomínky, abych přežila. Ty se však pomalu začaly znovu objevovat. Zpět k té místnosti, k zápachu, k prázdným očím zlomených žen. Zpět k tváři muže, který doslova vysál život z mého těla.
Potrat není o výběru. Je o sobeckosti. O beznaději. Tvrdím to, protože jsem to zažila. Prošla jsem míli v těchto botách ... Míli, která se nikdy neskončí.
Nedávno se mě jeden přítel zeptal, jestli jsem svému dítěti někdy dala jméno. Pomyslela jsem si, ne, protože pak by to bylo příliš skutečné! Pak by se plod stal člověkem. Stal by se dítětem. No v té chvíli jsem věděla, že si potřebuji přiznat skutečnost svého dítěte. Potřebovala jsem oplakávat jeho ztrátu. Uvědomila jsem si, jak hluboká bolest stále uniká z mého práva "vybrat si". Začala jsem se modlit, aby mi Bůh řekl jeho jméno. O pár týdnů jsem během jízdy autem zaslechla Boží hlas: "Její jméno je Joy." Po tváři se mi řinuly slzy. Bylo to holčička! Měla jsem mít dceru.
Před tou vzácnou chvílí v autě jsem náhodně slyšela šeptem vyslovit: mami. Vstala jsem uprostřed noci, v místnosti však nikdo nebyl. Myla jsem si tvář a znovu jsem to slyšela. Nikde nikdo. Stalo se to několikrát. Krátce po tom, co jsem v autě slyšela její jméno, Joy, jsem si v koupelně myla obličej a slyšela jsem to znovu: mámo. V tom mě to zasáhlo: je to ona! Je to Joy. Prošel mnou neuvěřitelný příval emocí a v té chvíli jsem věděla, že mi říká: Je to v pořádku. Odpouštím ti. Jsem tu s Ježíšem a čekám na tebe. Miluji tě. Je to v pořádku ... Od té chvíle jsem hlas neslyšela. Bůh však chce, abych se s touto zkušeností podělila, protože vím, že nejsem sama. VÍM, že nejsem jediná žena v kostele nebo na biblických hodinách, která nese své břemeno. Nevím, co Bůh chystá zveřejněním mého příběhu. Vím však, že NĚKDO to určitě potřebuje slyšet. A tak se sdílím.
Pokud jste prošly agónii potratu, nejste sami. A je V ŘÁDU, pokud o tom hovoříte. Nemůžeme se vyléčit, dokud si navzájem nepomůžeme nést naše břemena. Já jsem to své konečně položila pod kříž a nechala ho tam. Odpustil mi. Nejen že mi Bůh odpustil, ale požehnal mi další čtyři nádherné děti. A do mého srdce vložil touhu pomáhat v boji za mámy a děti. Za každého, kdo trpí samotou, kdo nosí s hanbou své břemeno na zádech za to, co udělal. Prosím, vězte, že NEJSTE sami.
Právě to je důvod, proč jsem tak zapálená pro adopci. Pro mě to není jen záležitost miminek. Je to o matkách (a otcích), kteří potřebují být milováni a vědět, že mají naději a budoucnost stejně jako jejich děti. Přesně TO adopce ve skutečnosti znamená.
Pravdou je, že když jste pro-LIFE, jste také pro-CHILD (dítě) a pro-WOMAN (ženu)."
Miluji tě, Kathy. jsi jedna z mojic hrdinských maminek. A nemohu se dočkat, jak mě představa Joy, když přijdeme do Božího království a On udělá všechny věci nové.
UPDATE: Ode dne, kdy jsem tento blog před pár dny dopsala, s Kathy jsme dostaly spoustu příběhů od žen, které se léčí ze zranění potratu. Kathy vytvořila stránku,
Joy Has Wings (Joy má křídla), kde mohou ženy po potratu najít podporu a uzdravování. Více informací pro sebe, muže, jejich rodiny.
Susan Vansyckle
Zdroj:
www.lifesitenews.com
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek, vydaný 9. 11. 2012, naleznete
zde.
