V této části svého putování bych vám ráda představila dnes již sv. Bernardettu Soubirousovou, kterou si Panna Maria vybrala za svůj nástroj.
Krátce vám také představím Bernardettiny rodiče a místo, kde sv. Bernardetta bydlela.
Bernadetta Soubirousová, nepatrné francouzské děvče, se narodila se 7. ledna 1844 v Lurdách. Pokřtěná byla Bernardetta 9.ledna ve farním kostele sv. Pierra a to v den prvního výročí svatby rodičů.Pocházela z chudé početné rodiny v Pyrenejích.
Křtitelnice, ve které byla Bernardetta pokřtěná.
Když bylo Bernardettě deset měsíců, její matka se ošklivě popálila a nemohla ji již déle kojit. Marie Laguës z Bartres, která sama právě přišla o dítě, souhlasila, že se stane její kojnou. K rodičům se Bernardetta vrátila 1. dubna 1846.
Otec, původně mlynář, byl dlouho bez zaměstnání a rodina žila jen z příležitostných prací. Pro velkou bídu se v r. 1856 museli přestěhovat do zdravotně nevyhovujících prostor bývalého lurdského vězení. V rodině však nechyběla zbožnost a láska. V 11-ti letech Bernadeta prodělala onemocnění cholerou a od té doby byla zdravotně oslabená. Do školy začala chodit až ve 12-ti letech. Jako nejstarší z dětí se starala o mladší sourozence a chodívala na dřevo.
V červnu 1856 odešla k jedné rodině do Bartrès, kde pásla ovce, věnovala se dětem a zároveň měla chodit do školy a učit se katechismus. Na vzdělání však času nezbývalo. Mívala však u sebe stále prostý růženec, který se modlila, když hnala ovce na pastvu. Po půldruhém roce se vrátila do Lurd s touhou připravit se k 1. sv. přijímání. Ve škole ji začali vyučovat řeholní milosrdné sestry z Nevers s otcem Pomianem a zjistili, že neví nic ani o nejsvětější Trojici. Do školy nechodila soustavně ani zde, pro starost o sourozence a dřevo na topení.
Ve čtvrtek 11.2. 1858 při sbírání dřeva v massabiellské jeskyni u řeky Gavy zažila první zjevení Panny Marie, kterou označovala jen slovem "paní". Ta se jí zjevila celkem 18x v rozmezí od 11.2. do 16.7. 1858.
Když se jí "Paní" poprvé zjevila, sáhla instinktivně po růženci, který nosila u sebe. Reakcí Madony byl úsměv a něžné gesto, na které Bernadetta nikdy nemohla zapomenout. K prvnímu rozhovoru s ní došlo při třetím zjevení 18.2.,kdy se jí P. Maria zeptala, zda jí chce udělat laskavost a přicházet za ní po 15 dní. Také jí řekla: "Neslibuji ti, že budeš šťastna v tomto životě, ale ve druhém." Při dalších zjeveních požadovala skrze Bernadettu i od ostatních modlitbu a skutky pokání. Při 16. zjevení jí řekla, že je Neposkvrněné Početí.
Panna Maria přišla svět varovat a nejchudší pastýřka měla oznámit nutnost pokání k jeho uzdravení a záchraně. Přitom byl na pokyn P. Marie také ze země vyveden pramen, zprvu jako trocha bláta, ale se zájmem o vodu sílil tak, že dnes vydává 27 tisíc galonů vody týdně (přičemž 1 galon je 4,5 litru).
Massabiellská jeskyně, místo zjevení Panny MArie.
Z různých důvodů zjevení vyvolala velký zájem prostých lidí i úřadů, včetně policie a církevních hodnostářů. A to zejména pro mimořádně náhlá uzdravení, která se u jeskyně v Massabielle začala dít. Bernadettu vyšetřovali a snažili se jí návštěvám v jeskyni zabránit, ale bez úspěchu. Zůstával o ni značný zájem a proto od října 1858 přebývala u řeholních sester, přitom chodila i do školy.
Koncem března 1862 onemocněla těžkým zápalem plic a byla jí udělena svátost nemocných, pak se však uzdravila. V témže roce začala uvažovat o vstupu do kláštera. Ale až později se rozhodla pro milosrdné sestry v Nevers nad Loirou ve střední Francii. U jeskyně se rozloučila 3.7. 1866 a druhý den přijala řeholní roucho i jméno sestra Marie Bernarda.
Měla prostou zbožnost, na které nebylo nic nápadného. Byla velice svědomitá, zachovávala mlčení, ale ve chvílích klidu přitahovala všechny její veselost. Neměla v sobě nic z přehnané zbožnosti. Chtěla však dle pokynu Matky Boží se co nejvíce modlit za obrácení hříšníků a obětovat za ně své utrpení.
Její špatný zdravotní stav se projevil již v noviciátě. 14.8. onemocněla, 25.10. přijala svátost nemocných a předčasně jí bylo dovoleno složit řeholní sliby. Od 8.12. se její zdravotní stav zase zlepšil. Noviciát s řádnými sliby jí končil 30.10. 1867. Od neverského biskupa dostala za úkol modlit se. Krom toho se snažila být užitečná i tím, že dělala pomocnici klášterní ošetřovatelce. V lednu 1873 ji přepadlo astma. 3.6. přijala potřetí svátost nemocných, ale opět se z povážlivého stavu dostala.
Svatá Bernardetta
Krátkou dobu pak byla pomocnicí sákristiánky. V říjnu 1875 onemocněla naposled. Kromě astma a revmatismu u ní postupovala tuberkulóza kostí a rakovina pravého kolena. Všechny obtíže nemoci přijímala Bernardeta s oddaností k oběti. K tělesnému utrpení se připojovalo i duchovní, pro nepochopení některých představených. Bernadeta přijímala všechny nespravedlnosti a ponížení s klidnou myslí.
Naposled přijala svátost nemocných 28.3. 1879 a za 20 dní její utrpení skončilo. Pohřbena byla v neverském klášteře. Blahořečená byla r. 1925 a v r. 1933 svatořečená Piem XI. Ten o ní řekl, že věrně splnila životní poslání. Její tělo zůstalo neporušené a je uloženo v klášterním kostele Saint-Gildard v Nevers.
Relikvie sv. Bernardetty
Otec sv. Bernardetty se jmenoval Francois Soubirous a narodil se 7. července 1807 v Lurdech a 9. ledna 1843 se oženil s Louisou Casterotovou. Zemřel 4.března 1871. Celý život prožil jako chudý mlynář.
24.června 1854 byl nucen odstěhovat se i s rodinou z mlýny Boly do "cachot."
Mlýn Boly
Matka sv. Bernardetty se jemnovala Louise Casterotová, která se narodila 28. září 1825 v Lurdech. Měla 9 dětí. Pět z nich přežilo. Své děti vychovávala přísně.
Zjevení nejprve nevěřila, ale pozdji často doporvázela dceru k jeskyni. Zemřela 8. prosince 1866.
Sv. Bernardetta se svými rodiči
