Ten strašný svátek byl slavený už v 5. století před Kristem. Počátek mu dali Keltové. Podle jejich víry se duše zemřelých vracely v následujícím roce na zemi, aby vstoupily do těl živých. Aby tomu předešli, 31.řijna, tedy v den kdy končil pro Kelty starý rok, konstruovali velmi různé masky a převleky, které měly napodobovat démony a upíry.
Převlečení tančili kolem rozpálených ohnisek a dělali
hodně hřmotu, aby je odehnali co nejdále od lidských sídlišť. Svátek byl vhodným časem pro vykonávání čar.
Ti, kteří si chtěli zajistit náklonnost duchů, stavěli v předsíních a v kuchyních zvlášť připravené jídlo.
Populární symboly tohoto pohanského svátku jsou duchové, čarodějnice, netopýři, černé kočky, zombie, sovy, démoni, atp. Jiný symbol - to je vydlabaná dýně se svíčkami hořícími uvnitř.
Teprve v XIX. století se tento atypický svátek dostal spolu s emigranty do Ameriky. Předávaný z pokolení na pokolení podlehl však četným modifikacím a metamorfózám. V noci z 31 října na 1. listopadu milovníci Helloweenu, stejně jako starověcí Keltové, se převlekají za duchy, nestvůry, čarodějnice a organizují pochody cestami měst. Dnes ten svátek pro četné znamená především hru. Proto této noci převlečená děcka chodí od domu k domu, bouchají na dveře a vyžadují sladkosti – jestliže je neobdrží, straší hospodaře. Jedna z odříkávaných básníček zní:
„Duši, přízraky a upíři,
Ďábli, strašidla a jiné můry
Dnes ze svých hrobů vstávají
A do tvých dveří bouchají.
Jestliže nechceš se jich bát,
Musíš sladkosti jim dát.“
Ten zvyk má svůj původ v křesťanské tradici. Ve středověku totiž křesťané během slavnosti Všech svatých /1.listopadu/ chodili po dědinách a žebrali o „těsto pro duši“, tedy chléb s rozinkami. Nikoho však nestrašili, ale dárcům slíbili modlitby za duše jejich blízkých zemřelých.
Jak už jsem psal, charakteristickým elementem krajiny na Halloween jsou v záhradách postavené vydlabané dýně se svíčkami hořícími uvnitř. Ten zvyk zvaný „Jack-o-lant“, vysvětluje jedna irská legenda, o nějakém Jackovi – opilci a tulákovi. Hrdina této legendy přesvědčil ďábla, aby vystoupil na strom. Následně vyřezal v kůře kmene kříž, co odřízlo satanovi návrat na zem. Když Jack zemřel, nemohl se dostat do nebe kvůli svým hříchům, ale nechtěli ho také přijmout do pekla, neboť přelstil ďábla. Proto mu ďábel daroval věčný oheň, umístěný do
vydlabané řepy, aby si mohl osvětlit cestu ve věčném cestování po temnotách. V současné Americe řepu nahradila dýně.
Od nedávna se tento svátek začíná šířit také v naší vlasti. Podporují ho různé „lobby“, která má za cíl pouze jedno – odtáhnout lidí od křesťanské tradice. Nezapomínejme, že po té noci následuje jeden z největších křesťanských svátků – slavnost Všech svatých, do kterého už není možné se zapojit celým srdcem po prožití Halloweenu. Stačí si srovnat atmosféru, do které nás uvádějí ty svátky. Halloween, to jsou svátky děsu, hrůzy a vyhrožování; slavnost Všech svatých, to jsou svátek radostí, krásy a lásky zjevené v modlitbě za ty, kteří odešli a snaží se nám pomoct v našem putování do věčné vlasti. V Halloweenu ti, kteří se do toho svátku zapojují, snaží se odpudit od sebe duchy; o svátku Všech svatých schválně vzpomínáme na ty, kteří od nás odešli, aby jejich přiklad byl pro nás živý. Je tedy smutné, že někteří křesťané podceňují svět ducha a velice snadno, kvůli pestrosti, si začínají s ním hrát. Je to jen znamení, že žijeme ve společenství, které netouží po duchovní hloubce, ale velice snadno se spokojí s průměrnosti a s klidným srdcem dokáže míchat to, co patří křesťanské víře, s tím co jí odporuje. Jen - jestliže do bílé barvy přidáme černou, můžeme věřit tomu, že pořad budeme mít bílou? Dobře víme, že ne. Problém je v tom, že většina dnešních křesťanů řekne – No i čím se trápit? Však barva, kterou mám, není zároveň černá? Ano! Ale zda můžu tehdy říci, že jdu za Kristem? Zda k takové průměrné starosti vyzývá mne Kristus?
P. Janusz
Svědectví jedné maminky …
Dlouho jsem zvažovala, jestli se mám pustit do psaní tohoto článku, vůbec se mi do toho nechtělo, ale svědomí mi nedalo.
Začátkem listopadu, kdy věřící slaví Památku zesnulých, někteří nevěřící (v poslední době hlavně ve školách) pořádají slavnosti zvané Helloween, jde o jistou obdobu svátku čarodějnic (slaveného na jaře).
Helloween má své kořeny v pohanských dobách, pokračuje i v dnešní době formou modloslužebnictví, když vzdávají úctu satanovi jako andělu smrti.
V součastné době je člověk neustále přesvědčován, aby nehledal žádný duchovní význam v některých zvycích, a to s cílem, aby viděl jen zevnějšek, který se jeví jako něco milé, radostné a neškodné, nemající žádné následky (ne nadarmo se ďábel nazývá otcem lži). Nesmíme ale zapomínat, že Bůh soudí všechno, co děláme a v co věříme. Všechny naše skutky se Bohu líbí nebo jsou nasměrované proti němu.
Myslím, že by rodiče měli hovořit se svými dětmi o pohanských kořenech tohoto satanského svátku, mnozí z nich by byli překvapeni, jak jsou jejich děti citlivé a chápavé.
Zároveň by se rodiče neměli bát vyjádřit svůj názor ve škole, pokud je jiný než názory učitelů, a to nejen v případě Helloweenu. Možná se trochu ztrapní, ale pokud jde o věc týkající se víry, Bůh jim to nezapomene. Z vlastní zkušenosti musím říct, že za ty roky, co moje děti chodí do školy, jsem se nejednou takto ztrapnila, ale Bůh mi každé takové ztrapnění mnohonásobně vynahradil.
JM
Převzato z: KAPKA - dvouměsíčník farností Laškov, Přemyslovice, Čechy pod Kosířem, listopad - prosinec 2009.
http://www.farnost-laskov.cz/magazines/2009-6.pdf
@@@@
a ještě jedno svědectví...
Slyšela jsem, že Halloween "se slaví v mnoha farnostech". Napíšu ještě ostatním, co o tomto tématu říká exorcista P. Amorth: Slavení Halloweenu je vyvyšováním ďábla, který když se mu někdo klaní, byť jen jednu noc, nabývá dojmu, jako by měl na dotyčnou osobu práva. Pokud na to nebudeme dbát, pak se nesmíme divit, když máme před sebou případy dětí, jež nedokážou spát, které se chovají vandalsky, trpí depresemi a nutkavými myšlenkami na sebevraždu.
Halloween je ve své podstatě spiritistická seance, která se skoro vždy představuje jako nevinná zábava. Prostřednictvím hry se děti zasvěcují dovednosti zla, aniž by si přitom uvědomovaly závažnost celé věci. To je další forma ďáblovy lstivosti. Právě na tomto základě pak dochází k deformaci svědomí, takže mnohé hříchy už nejsou považovány za něco vážného. (Viz poselství, kde nám Pán říká, že dnes už hřích není nazýván hříchem).
Všechno se předkládá jako zábava, svoboda projevu a osobní potěšení. Je to člověk sám, kdo rozhoduje, co je hřích a co není. Tímto způsobem se člověk proměňuje v boha sebe sama a právě tohle ďábel chce od počátku. Stačí si připomenout pokušení ze zahrady Edenu: "Ne, nezemřete. Naopak, Bůh ví, že v den, kdybyste z něho jedli, otevřou se vaše oči a budete jako Bůh znát dobro i zlo" (Gn 3,5).
Neměli bychom také přehlížet skutečnost, že Halloween se překrývá s křesťanskou slavností, která má mimořádnou duchovní hodnotu. Při této slavnosti křesťané slaví společenství svatých a zároveň si připomínají své zesnulé a modlí se za ně na základě bezpečné nadějě na spásu a na věčný život. "Neboť to je vůle mého Otce: aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A já ho vzkřísím v poslední den" (Jan 6,40).
To je pravý opak toho, co chce lidem předávat Halloween, kde se vedle stále zřetelnějších znaků satanismu a vzývání takzvaných žijících mrtvých znázorňuje smrt ve své nejhrůznější podobě, posmrtný život bez radosti a bez naděje.
(Na Fatym.com vydáno v r. 2012 (?); 29. 10. 2024 - 14966 přečtení)
