Bude a zveme!

Krev, pot a slzy, které svět nevidí

převzato z res.claritatis.cz Přinášíme vám další úvahu od čtenáře Milujte se!, Petra Stloukala. Přejeme příjemné počtení.




Smutek, melancholie, všeobecná skleslost, marné iluze, deprese – myslím, že tyto stavy potkávají nejenom nevěřící svět kolem nás, nýbrž i nás křesťany. Co je toho příčinou?


Vezměme si za příklad člověka, který chtěl v životě uskutečnit mnohé sebeušlechtilejší plány – toužil po tom, stát se umělcem, malířem, sochařem, a měl k tomu přirozené vlohy spolu s mimořádným talentem. Ovšem stalo se, že nebyl přijat na uměleckou školu. Byl zklamán, zatrpkl, život se rázem pro něho stal šedí, mrtvolně plynoucím odlehlým říčním ramenem – zanevřel na všechno; a i když viditelně to na něm nebylo znát, přesto v srdci nosil neustále jako hořký plod „smutek“. Kdykoli navštívil kostel a viděl ty zbožné, ohněm tvůrčí touhy sálající obrazy, byl znova jako by raněn slepotou a šílenou bolestí smutku. Toužil zobrazit Krista, vytvořit mocnou apoteózu ducha a síly jako monumentální trumf nad padlou podlostí světa, jako vítězství světla nad tmou, „leč opak se stal pravdou“. Místo odvážného vzplanutí tvůrčích schopností silou štětce se sám stal terčem bolesti, smutku; a tento „mor duše“ postupně zachvacoval a pohlcoval veškeré horizonty ducha a vize zpřítomněné krásy.


Každý, kdo v sobě má třeba jen kapku této „tajemné božské síly“ (jak říkali staří Řekové), ví, co to znamená „nemoci tvořit“. To však je jeden z příkladů. Je jich samozřejmě spousta a jsou i mnohem horší: třeba dlouho se vlekoucí nemoc, ztráta někoho blízkého, existenční těžkosti, pronásledování atd. To vše jsou jakési „pasivity umenšování“, které zdánlivě brzdí správnému rozvoji lidské osobnosti. Takový člověk – jakmile se ocitne v těchto nesnázích – se dost často ptá „proč zrovna já“, a může dojít tak daleko, že zanevře nejen na sebe, lidi, ale také na Boha a jako Jeremiáš bude proklínat den svého zrození…


Když se modlíme za trpící, máme mnohdy na mysli právě ty trpící „viditelně“ – na vozíčcích, přestárlé nemocné osoby, fyzicky i psychicky deformované jedince – jenže ti „trpící Kristovi“ nejsou jenom tito (i když oni samozřejmě plným právem!). Jsou to často i lidé nepochopení, ti, které odvrhli příbuzní, možná rodina, často – bohužel –i farní rodina; ti, kteří se – snad i proti své vůli stali „kamenem úrazu“ – třeba proto, že jejich vnitřní utrpení je odcizilo těm druhým. A nadto nadevše „ztratili smysl života“, život se pro ně stal jednou těžkou zkouškou, ohnivou výhní utrpení, doslova „peklem na zemi“.


Žádám všechny, kdož budou tento článek číst, aby pomohli těmto neznámým, skrytým vyznavačům a „mučedníkům“ Kristovým – jejichž „čas“ je měřen často nemilosrdným odkapáváním krve – modlitbou k tomu, aby dokázali „vzdor všemu“ přinést tuto velkou oběť jako satisfakci za mnohé vlažné či bloudící duše, nebo duše v očistci, a jako spolupodílí na tajemství Kristova výroku z Kříže:“Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil!“

Sdílet

| Autor: Ivana Chrástová | Vydáno dne 23. 10. 2012 | 5806 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Petr Stloukal
Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:
Hledání na našem webu:
Doporučujeme:
Anketa:
Volná šiřitelnost:
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.

Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Používáme
phpRS - redakční systém zdarma.

Kontakt | O nás | Webmaster | Administrace