Ráda bych se v několika následujících článcích s vámi rozdělila o velké zážitky, dary a milosti, které jsem dostala během 13-denní pouti po Francii, Španělsku a Portugalsku. Projela jsem a měla jsem možnost pobývat na několika významných Mariánských poutních místech a také na místech, kde žili určití velcí světci. Chci se o své dojmy a zážitky podělit s vámi, protože si myslím, že by to někoho z vás třeba mohlo obohatit a nebo podnítit k tomu, aby se na některé poutní místo třeba vydal v budoucnu i osobně a okusil onu nepopsatelnou milost, kterou Bůh na těch místech dává.
Moje putování začalo ve Francii, konkrétně v Paříží, kde jsme kromě významných světských památek navštívili také místo, kde žila sv. Kateřina Laboure a kde je nyní kaple Panny Marie Zázračné Medajle.
Klášter spolu s kaplí se nachází v Paříži na ulici Rue de Bac, kde jsme slavili mši svatou.
Kdo vlastně byla dnes již svatá Kateřina Laboure?
Narodila se 2. května 1806 v malé vesničce Fain-les-Moutiers, v kraji Cote-d´Or. Byla devátou z jedenácti dětí. Její rodiče, Pierre Labouré a Luise Magdalena Gontard, byli samostatní rolníci a hluboce věřící křesťané. Svoji početnou rodinu vychovávali v Boží bázni a v lásce k Pánu Bohu. Kvetla tam i úcta k Panně Marii.
Bohužel paní Labouré zemřela už v roce 1815, kdy bylo Kateřině devět let. Dítě, sirotek bez pozemské matky, si hledalo matku v Panně Marii. Pár dní po matčině smrti překvapila pomocnici v domácnosti, když se vyšplhala na stůl, vzala z krbu sošku Panny Marie a pevně ji svírala v drobném náručí.
Když jí bylo 12 let, její starší sestra odešla k dcerám křesťanské lásky. Vedení domu svěřil otec Kateřině. Pomáhala jí jejich stará pomocnice a mladší sestra Antonie, které říkali Tonka. Svědkové při procesu blahořečení svědčili, že svoje povinnosti plnila vždy vzorně. Tonka na ni prozradila, že už jako čtrnáctiletá se začala i při vyčerpávajících pracích pravidelně každý pátek a sobotu postit a chodila i v týdnu na mši svatou do chudobince v Moutiers Saint-jean, který byl vzdálen tři kilometry. Do školy nechodila. Číst a psát se naučila později. A to dost nedokonale.
Při prvním svatém přijímání slyšela boží volání. Chtěla se stát řeholnicí. Několikrát odmítla nabídku sňatku. Nevěděla však, do které řeholní společnosti má vstoupit. Pomohl jí sen, ve kterém viděla ctihodného kněze, který ji řekl:"Jednou budeš šťastná, že jsi mojí duchovní dcerou. Pán Bůh má s tebou zvláštní úmysly."
Po nějaké době navštívila dcery křesťanské lásky v Chatillon-sur-Seine. Při vstupu do hovorny padl její zrak na obraz, zavěšený na stěně. Aha, kněz, kterého jsem viděla ve snu. Jak se jmenuje? Řekli jí, že je to svatý Vincent de Paul.
21. dubna 1830 byla přijata do noviciátu v rue du Bac. Po několika dnech měla štěstí se zúčastnit slavnostního přenesení ostatků svatého Vincenta de Paul z Notre Dame do kapličky Lazaristů v rue de Sévres.
Noviciát prožila jistě velmi dobře. Potvrzují to mimořádné milosti, kterými byla obdařena. A její duše, hluboce proniknutá úctou a láskou k Panně Marii, si vysoce vážila mimořádné úcty dcer svatého Vincenta k Neposkvrněné. Nikdo to však neviděl. Při odchodu z noviciátu jí dali představení bezvýznamný posudek: Kateřina Labouré, silné střední postavy, umí slabě číst a psát. Má dobrou povahu úsudek průměrný. Je zbožná. Usiluje o ctnost.
Poslali ji do chudobince na předměstí svatého Antonína v 12. okrese Paříže, kde strávila celý život. Vykonávala ty nejnižší práce u starců, v kuchyni, v krejčovně, na hospodářském dvoře a ve vrátnici.
Zjevení Panny Marie, kterými byla omilostněna, zachovala v úplné tajnosti. Důvěrníkem byl jen otec Aladel, její zpovědník. Tak si to přála Panna Maria. Když její zpovědník zemřel o několik měsíců dříve než ona, uznala za potřebné říci o nich své sestře představené, jelikož socha, kterou žádala Panna Marie, nebyla ještě hotová.
Kateřina Labouré zemřela 31. prosince 1876.
Rakev Kateřiny byla 21.3. 1933 otevřena a její tělo shledáno zachované. Docházelo zde k zázrakům a 28.5. 1933 ji papež Pius XI. blahořečil. Kanonizována byla 27.7. 1947 Piem XII. a slavení její památky bylo stanoveno na 28. listopad. V souvislosti s pokoncilními změnami je v martyrologiu její památka zapsána na den úmrtí.
Něco málo ze zjevení Panny Marie sv. Kateřině
Blahoslavená Panna měla bílý, červeně se třpytící šat, stála na zeměkouli a pod jejíma nohama se svíjel had. V rukou držela malou zeměkouli, měla oči pozdviženy k nebi a zatímco tuto zeměkouli obětovala Bohu, řekla: „Koule, kterou vidíš, představuje celý svět a každého člověka zvlášť.“ Náhle byly její prsty pokryty prsteny s krásnými drahokamy, z kterých vycházely paprsky. Maria řekla: „Paprsky jsou znamením milosti, které já vylévám na všechny, kteří mě o ně prosí.“ A když se Kateřina podivila, že z některých drahokamů paprsky nevycházejí, blahoslavená Panna jí řekla: „Drahokamy, které nevysílají paprsky, představují milosti, o které mě lidé neprosí…“
Potom se vytvořil okolo Panny Marie oválný rám se slovy: „Ó, Maria, bez hříchu počatá, pros za nás, kteří se k Tobě utíkáme.“ Zároveň slyšela sestra hlas: „Nech podle tohoto vzoru razit medailku. Osoby, které ji budou nosit, dosáhnou veliké milosti. A přehojné milosti obdrží ty osoby, které ji budou nosit s důvěrou.“ Nyní se obraz obrátil a sestra Kateřina viděla, jak by měla vypadat zadní strana medailky. Písmeno M., nad nímž vyčníval kříž, spočívající na příčném trámu. Dole Srdce Ježíšovo a Mariino; první obklopeno trnovou korunou, druhé probodeno mečem. Okolo bylo dvanáct hvězd.
Popis milostné medajle.
Líc:postava Panny Marie, po obvodu nápis zprava nahoru "O, bez hříchu počatá Panno Maria, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme." Dole letopočet 1830.
Rub: písmeno "M", nad ním kříž opírající se o krátkou příčku. Pod písmenem dvě srdce, jedno s trnovou korunou, druhé probodnuté. Po obvodu dvanáct hvězd.
Medajle nám připomíná tajmství spásy - VTĚLENÍ a VYKOUPENÍ. Je znamením nekonečné Boží lásky k celému lidstvu. Je však také výzvou k následování Krista, který je:CESTA - PRAVDA - ŽIVOT. Maria nás totiž vede ke Kristu.
Klášter spolu s kaplí na ulici Rue de Bac stojí sice v rušné části Paříže, přesto je však zde možné najít místo ke ztišení, modlitbě. Lidé všech národů na toto místo přicházejí, aby zde našli pokoj a ztišení, které tento svět nedokáže dát.
Budete-li někdy projiždět Paříží, určitě si toto místo nenechejte ujít a navštivte jej.
