Vyvolené místo Matky Boží na Ukrajině

Vyvolené místo Matky Boží na Ukrajině V Hrušivu na Ukrajině si ženy chodí nabírat vodu z pramene, který vyvěrá několik metrů od kaple, místa, kde se v XVI. století zjevila Panna Maria. Na památku tohoto zjevení zasadili věřící na tom místě vrbu.





Zjevení se opakovalo v roce 1806. Matka Boží dala vytrysknout u kořenů vrby uzdravujícímu pramenu jako památce na své zjevení. Stěpan Chapovskij namaloval obraz Panny Marie a lidé ho pověsili na vrbu. Majitel pozemku však nelibě nesl, že šlapou po trávníku, a dal zde postavit ohradu. Podle pamětníků však celá rodina záhy vymřela. V roce 1856 propukla epidemie cholery. Jedné ženě řekla Panna Maria ve snu: „Moje dcero, vyčisti znesvěcené bahno ze studánky a slavte tu mši svatou, a smrt ze vsi ustoupí.“ Skutečně se tak stalo a na místě byla postavena kaple ke cti Nesvětější Trojice.
12. května 1914 se Panna Maria zjevila znovu, tentokrát dvanácti venkovanům. Vidění trvalo až do následujícího dne. Vizionáři obdrželi prorocké poselství, které předpovídalo velmi bolestné doby pro svět a zvláště pro Ukrajinu. Panna Maria předpověděla, že Ukrajina ztratí svou svrchovanost na 80 let. V tu dobu ji navštíví soužení a pronásledování, nakonec však křesťanství bude triumfovat a Ukrajině se vrátí svoboda. Řekla jim, že hrozí vypuknutí světové války a Rusko se stane bezbožeckou zemí.
26. dubna 1987 se Panna Maria zjevila Marině Kizynové (*1976). Vyšla z domu, mířila do školy a nad kaplí uviděla světlo. (Kapli režim zavřel v roce 1947.) Kaple sousedila s jejich zahradou. Zůstala stát a pozorovala světlo, když náhle spatřila na jedné straně osmiboké věže kaple postavu. Byla to černě oděná žena s dítětem v náručí. Děvče běželo zpět domů a upozornilo na zjevení svou matku Miroslavu. Matka poznala v postavě Pannu Marii, vyzvala dceru, aby si klekla a modlila se. Obraz Panny Marie byl viditelný po dobu jednoho měsíce, jednou v okně zvonice, jindy na vrcholu kupole, někdy nad kaplí. Svědky této zázračné události bylo nejméně 500 000 lidí.
13. května, ve výroční den zjevení Panny Marie ve Fatimě, se v místní televizi vysílal program degradující události v Hrušivu, který měl odrazovat poutníky od návštěvy tohoto místa, ale místo toho viděli diváci na obrazovkách v celé oblasti obraz Panny Marie. Stojí za zmínku, že zjevení dívce Marině 26. dubna se tak událo ve stejný den a ve stejnou hodinu, kdy došlo rok předtím ke katastrofě v Černobylu. Mohlo by se zdát, že se jedná o pouhou náhodu, protože Panna Maria se o této události vůbec nezmínila. V průběhu opakovaných zjevení řekla Panna Marie dívce četná poselství. S pláčem žádala o pokání za hříchy lidstva a při jiných příležitostech vyzývala k modlitbě za obrácení Ruska, žádala modlitbu svatého růžence, která je mocnou zbraní proti Satanovi. Vyzývala, abychom nezapomínali na ty, kteří v Černobylu zahynuli. Upozornila, že Černobyl byl varovným znamením pro celý svět.
Komunistický režim dělal všechno možné, aby zabránil vizio nářům setrvávat na tomto místě, a bránil poutníkům v přístupu. Postavil barikády na cestách vedoucích do obce a stále rozšiřoval rozmezí zakázané oblasti. Ale lidé toho vůbec nedbali. Vládní zdroje mluvily o kaž dodenní přítomnosti kolem 45 000 osob, které přicházely z velké dálky. Věřící v Hrušivu jsou řeckokatolíci, které sovětský režim velmi pronásledoval. Když se zpráva o zjevení rozšířila, přicházelo na místo zázraku i mnoho pravoslavných.
Po několika výše uvedených zjeveních na tomto místě v minulé době se tak Panna Maria zjevila na území tehdejšího sovětského Ruska v katolické oblasti Ukrajiny, a to ve výroční den Černobylu. Zjevení pokračovala několik dní. Maria přišla, aby znovu zaujala své místo, které je její již více než stovky let. O této události, která měla otřást televizními zpravodaji jako zemětřesení 8. stupně Richterovy stupnice, se na Západě takřka mlčelo. Místo toho registrovaly události orgány sovětského tisku. Leninskaja moloď psala o desetitisících osob, které sem údajně přitahovala zvědavost. Panna Maria se v Hrušivu zjevovala po dobu tří týdnů, a to dosud nevídaným a velkolepým způsobem. Zjevovala se vždy s Ježíškem v náruči po mnoho hodin nad kupolí malého katolického kostelíku Nejsvětější Trojice, tehdy komunisty dlouhodobě uzavřeného, kde už předtím došlo k varovnému zjevení v roce 1914. Po celé tři týdny byl kostelík obklopen i nepopsatelně krásnou stříbrnou září, která produchovňovala celé okolí, ale i přítomné poutníky a sahala až do výše 200 metrů. Hrušiv zde navazuje na Fatimu a další zjevení v poslední době včetně Medžugorje.
Mezi prvními, kdo se dostavil na toto místo v květnu 1987, byl Josyp Terelya.

Mariin vyvolený posel
Josyp Terelya se narodil v roce 1943 a vychovávala ho babička z matčiny strany, horlivá katolička. Byl velmi aktivním bojovníkem podzemní Katolické akce a velkým ctitelem Eucharistie. Po absolvování dřevařské průmyslovky se zapsal na stavební fakultu v Kyjevě a tam se seznámil s Olenou, studentkou medicíny, která se později stala jeho ženou. V devatenácti letech byl odveden na vojnu, ale brzo byl pro své evangelizační aktivity uvězněn. Právě když měl v 19 letech uzavřít sňatek se svou snoubenkou, byl zatčen a strávil ve vězeních mnoho let. Když byl konečně dočasně propuštěn, uzavřel sňatek se snoubenkou, která na něho trpělivě čekala. Josyp nyní mohl vyprávět o zjeveních Panny Marie, kterých se mu dostalo ve vězení. Poprvé se mu zjevila 12. února 1970 v pověstné věznici ve Vladimiru, 165 km severozápadně od Moskvy. Žádala ho, aby bezpodmínečně odpustil svým věznitelům, zvláště nepřátelům – moskevským Rusům.
Panna Maria mu předpověděla: „Máš před sebou dlouhá léta zkoušek a pokořování.“ Uviděl před sebou mladou ženu. „Z tohoto vězení budeš vysvobozen. Ještě jsi neušel ani polovinu cesty, ale neboj se, já jsem s tebou. Rusko setrvává v temnotě a v bludu. Nebude míru, dokud tento národ nebude konat pokání a neuskuteční se dílo mého Syna. Nemůže být mír, protože mír může nastat jen tam, kde panuje spravedlnost. Modli se za nepřátele, odpusť jim, a otevře se před tebou cesta světla.“
Brzy byl znovu uvězněn. Ke druhému zjevení došlo po dvou letech: „12. února 1972 jsem se nacházel v cele v izolaci. Cela byla ledová a vháněli do ní mrazivý vzduch. Zvedal jsem ruce k lampě, abych se ohřál, ale dozorce to zpozoroval a lampu zhasil. Nemohl jsem se již hýbat. Ležel jsem na pryčně a připravoval se na smrt. Náhle jsem na víčkách ucítil teplý dotek ženské ruky. Cítil jsem, jak se zahřívám. V celé místnosti jsem pocítil teplo. Myslel jsem, že umírám a mám halucinace. Ale vtom jsem uslyšel hlas: »Volal jsi mě a já jsem přišla za tebou. Nevěříš mi, že jsem to já?« Když se tato ruka vzdálila, byl jsem schopen otevřít oči. Přede mnou stála Panna Maria, tak jak jsem ji viděl právě před dvěma lety. »Volal jsi mě, tak jsem přišla.« V cele se oteplovalo... Mé tělo cítilo teplo, jako by bylo u kamen. Už bylo celé zahřáté... Po dvě hodiny jsem se modlil a naslouchal Svaté Panně, která mě utěšovala a poučovala. Řekla mi, že budu v roce 1976 propuštěn, ale znovu pronásledován a uvězněn. Sdělila mi také mnoho proroctví o lidstvu... Ukázala mi prorocká vidění. Viděl jsem mapu, jejíž některé části hořely. Rusko! Ohně! Pak nás Maria žádala o pokání a duchovní očistu... Na závěr se objevil opět velký záblesk a v něm Svatá Panna zmizela. Svlékl jsem si košili a začal se procházet po cele. Bylo tam velice horko, potil jsem se... Strážci nemohli věřit svým očím, že jsem naživu. Druhého dne to začala vyšetřovat celá komise... Neuvěřili mi, že se mi zjevila Panna Maria.“
Trest mu byl zvyšován pro jeho neustávající křesťanskou aktivitu a několik pokusů o útěk. Tak nastal jeho boj o přežití v komunistických věznicích a koncen tračních táborech, kde byl s několika ročními přestávkami držen až do roku 1987, kdy na zásah prezidenta Reagana byl propuštěn v rámci „perestrojky“ na svobodu. To se však už mezitím dávno stal mezinárodně známým katolickým disidentem, neboť i ve vězení se mu dařilo navazovat kontakty se svobodným světem a publikovat četné protesty, pamflety, eseje a básně. Při jednom svém dočasném propuštění se oženil s Olenou, která se mezitím stala lékařkou a má s ním tři děti. Poslední dvě léta strávil Josyp v obávaném gulagu na Urale. Byla to pro něj doba vůbec nejtěžší, protože jeho zdravotní stav se velmi zhoršil. Po propuštění v roce 1987 okamžitě navázal kontakty s podzemní církví a jako předseda ústředního výboru ukrajinských katolíků začal vyjednávat s Moskvou o legální uznání církve. Zasadil se o to, že církev vyšla z podzemí ještě před svým uznáním. Měla pět milionů věřících, vedených stovkami kněží, kteří většinou většinou studovali v tajných seminářích. Církev řídilo několik biskupů v čele s arcibiskupem. Vláda sledovala Terelyovu činnost nevraživě; umožnila mu tedy vycestovat do Holandska, ale zpět už ho nepustila. Terelya se prozatím usadil s rodinou mezi ukrajinskými katolíky v Kanadě. Vystoupil před americkým senátem a vícekrát důvěrně hovořil v soukromých audiencích se Svatým otcem.

Poselství, která slyšel spolu s mnoha přítomnými poutníky v roce 1987, zaznamenal v knize Svědectví. Čteme zde mimo jiné: „Má dcero Ukrajino, přimlouvám se za tebe a tvoje děti i za tvou budoucnost. Nastává čas, kdy váš národ, tak milující Boha, získá samostatnost a stane se útočištěm těm, kteří setrvají ve víře v Ježíše Krista. Ale Antikrist je velmi mocný a staví se proti vůli Věčného Otce…
Mé srdce se obrací k Ukrajině pro její velikou víru. Není zvláštní zásluhou, zůstanete-li věřícími, když vás nikdo nepronásleduje. Ale je zapotřebí hrdinství a opravdového srdce tam, kde je víra ničena a pronásledována. Právě proto jsem k vám přišla; mé milované děti, jste mi milé a drahé... Satanova závist způsobila, že smrt vstoupila do světa; a tak každý, kdo mu dnes slouží, obdrží smrt. Antikrist rozsévá závist a nešvary. Proti pravdě se dnes rozhlašuje mnoho lží. Nevinní jsou odsuzováni. Na čelo mnoha lidí byla vtisknuta ďáblova pečeť. Kolik lidí bylo ukřižováno na rudé pěticípé hvězdě, Satanovu znamení. Bůh však zná skutky zlých. Špatný svět se sám uškrtí svými nepravostmi a nečistotou. Lidé upadají do Satanových rukou. Jsou oslepováni neustálým modloslužebnictvím. A mnozí přicházejí jako nepraví mesiáši a nepraví proroci! Proto vás varuji, buďte bdělí a opatrní, šťastný je život těch, kteří jsou bez viny a řídí se Božími přikázáními... Veďte čistý život bez hříchu. Království nebes na zemi je nablízku. Ale přijde jen prostřednictvím nápravy a pokání...“ (14. 5. 1987)
„Přišla jsem, abych poděkovala ukrajinskému lidu, protože jste v posledních sedmdesáti letech pro Kristovu církev nejvíce trpěli. Kajte se a navzájem se milujte. Přicházejí doby, které byly předpovězeny jako konec časů. Pohleďte na zmatek, který vládne ve světě; na hříchy, netečnost, krveprolévání, na mnoho jiných znamení. Přicházím k vám v slzách a žádám vás, modlete se a pracujte pro dobro a Boží slávu...
Lucifer ztrácí sílu. Aby se udržel na svém trůnu temnoty, začal předstírat, že se napravuje, ale není to pravda. Lucifer je chytrý a úskočný. Všemu Božímu tvorstvu a zvláště Božímu lidu připravuje velký zármutek. Po krátkou dobu bude po celé zemi udržovat bezbožné království...
Modlete se za Rusko. Rusko se obrátí jen tehdy, budou-li se za ně modlit všichni křesťané... Dokud si Západ neuvědomí svou vlastní vinu vůči Východu, Rusko nebude schopno přijmout Krista Krále... Bezbožný je Východ i Západ. Rozdíl je jen v tom, že na Západě není bezbožnost proklamována oficiálně. Ale cíl bezbožnosti je na Východě i Západě stejný. Abyste zachránili Rusko a celý svět před bezbožným peklem, musíte obrátit Rusko ke Kristu Králi...“ (16. 5. 1987)
„Modlete se za zpustošené Rusko. Svými modlitbami můžete zachránit celý svět... Rusko nadále odmítá uznat mého Syna; odmítá pravé milosrdenství… Nežádala jsem při jiných příležitostech o modlitby za ruský národ? Nepřijme-li Rusko Krista Krále, celý svět stojí před zkázou.“ (13. května 1987)
Podle zahraničních pramenů
Překlad -lš