Milí přátelé, kteří se modlíte a přicházíte do Dechtic na pouti ke Královně pomoci - ale i ostatní ochotní - doporučujeme vám tuto výzvu prešovskéý věřících. Královna pomoci přišla pod tímto jménem na Slovensko proto, aby pomáhala, a nejen Slovensku, ale celému světu.
Pozvání k modlitbě na zvláštní úmysly Královny pomoci, za dechtickou farnost a vizionáře.
Najdete i 2 svědectví, o obrácení syna a uzdravení z rakoviny.
Modlitební společenství Královny pomoci v Prešově přijalo rozhodnutí, že se budou denně kromě svých obvyklých modliteb, do kterých i dosud zahrnovali příchody Panny Marie do Dechtic, odteď navíc se chtějí modlit zvlášť desátek sv. růžence
"který nám Ducha sv. seslal " na zvláštní úmysly Královny pomoci, za dechtickou farnost a dechtické vizionáře.
Prosíme, aby se k této výzvě přidali se i ostatní ctitelé Panny Marie, neboť Panna Maria denně přichází už 18 let a mnoho lidí o tom ani neví. A Ona zvlášť slíbila, že v této době budeme stále více pociťovat Její pomoc.
Poutníci z Prešova
Svědectví:
Jen dvě slova: "Tady jsem!"
Jsem ráda, když nám to vyjde, že mohu jít s přítelkyní za Pannou Marií do Dechtic. Na svátek sv. Archandělů jsem měla velkou touhu tam jít. Zdálo se, že půjdu sama, bez přítelkyně. V tu chvíli přišel nápad. Pozvala jsem dospělého syna Michala, vždyť to je i jeho svátek a svátek jeho patrona. V tom momentě souhlasil. Nevím však, jestli to udělal kvůli mně, nebo opravdu sám chtěl. Nebo zda toho souhlasu hned nelitoval.
Cestovali jsme s ostatními poutníky z Východního Slovenska a v autobuse se modlili. Naše první zastávka byla v Liptovském Mikuláši a po vystoupení z autobusu, hned synova podrážděná poznámka.
"A to se budeme takto pořád modlit!?" Vykouřit tři cigarety a více nemluvil. V Lipt. Mikuláši jsem pro Pannu Marii koupila květiny a říkám synovi, že ty je poneseš k Panně Marii. Odmítl to, ale zdál se mi jakoby už pokojneší.
Po příjezdu do Dechtic, za krátký čas přišla k nám ke stánku Vizionářka Mária. Vyprávěla, jak prožívá setkání s Pannou Marií a vzkazy, které nám Matka Boží dává a také rady pro dobrý křesťanský život. Říkala, že je třeba
přicházet každou neděli a přikázaný svátek na mši sv. a dodržovat alespoň jednou měsíčně sv. zpověď. To je přání Panny Marie. Doma se mi můj syn Michal svěřil, že tehdy se mu Marie podívala rovnou do oči. To setkání očí bylo pro něho výmluvné. Pochopil a uvědomil si, že to říkala pro něj samého.
Když jsme začali vystupovat na Boričky, syn si vyžádal ode mne květiny, že je sám ponese. Na křížové cestě byl velmi soustředěný, a usebraný. Po vystoupení na kopec jsme si u kříže poklekli a modlili se sv. růženec. Panna Maria přišla ve čtvrtém desítku a setrvala 14 minut. Všimla jsem si syna. Přítomnost Panny Marie opravdu prožíval, na tváři mu pohrával mírný úsměv a byla to tvář nevinného, šťastného dítěte. Všichni jsme byli velmi šťastní a radostní, neboť po zjevení nám vizionářka Maria řekla, že nás všechny předala, naše obtíže, nemocné, trpící a také, že Panna Maria nás žehná a svým příchodem donesla i kus nebe.
Přešli jsme pár kroků do lesíka a zastavili na místě, kde se 3. května 2008 zjevila Panna Maria se sedmi archanděly. Jsou tak krásní a majestátní, že jsme nejen u nich pobývali, ale se i společně k ním pomodlili a také modlitbu ke Královně andělů. Mnozí se k ním modlili novénu.
Cestičkou zpět z Boričiek, mě zastavil syn u obrazu Panny Marie Pomocnice, která je těsně před vrcholem. Říká:
"Tady u tohoto obrazu, při výstupu, najednou všechno kolem ztichlo, jakoby mi padla v uších a slyšel jsem dvě jasné slova. Jen dvě slova: "Tady jsem."
Dnes vím, co ty dvě slova pro mého syna Michala znamenaly a možná ještě budou znamenat. Ptala jsem se ho, jestli si chtěl i něco od Panny Marie vyprosit. Řekl, že prosil o zdraví pro všechny a aby si našel práci. Vím, že Královna pomoci se mého syna Michala ujala a jednala už doma, když Michal možná i neuvědoměle dal souhlas k tomu, jít na pouť. Když se ho otec ptal, jak bylo na pouti, rázně řekl:
"Jdi s mámou a uvidíš!" Dědovi, mé přítelkyni a mně to všechno vyprávěl s takovým nadšením, že jsme pochopili, že měl velký zážitek.
Zastavili jsme se ještě u Martina, který přesto, že byl po celodenní návštěvě školy, se nám ještě věnoval a vyprávěl si s námi. Všichni v autobuse jsme byli šťastní, protože nás provázela nejen ochrana, ale i velká láska Panny Marie.
07.10-2012, Marta a syn Michal, Prešov
Mária, víš o mně vůbec?
Pochválen buď Ježíš Kristus
Vážená redakce, již delší dobu se odhodlávám napsat svědectví jak Bůh uzdravil mého otce z rakoviny. V roce 2005 dostal otec silné bolesti do břicha. Nemohl přijímat potravu, kroutilo mu ruce .. Jak to už často v našem zdravotnictví bývá, i přes takovýto stav ho odmítli důkladně vyšetřit s tím, že není objednán a má přijít příště v dohodnutém termínu. Jen díky duchapřítomnosti obvodní lékařky byl otec ještě ten večer operován. A ráno přišla krutá, ale námi už tušená diagnóza, nádor na tlustém střevě. Přesně na stejnou diagnózu zemřel i otcův otec. Takže i on se velmi bál, jak to skončí, i když si to aspoň před námi nepřipouštěl. Hned mu udělali dočasný vývod, začal brát chemoterapii. A rodina se modlila a doufala. Léčba zabrala, vývod zrušili.
Po několika měsících se otec odhodlal jít i ke kožní lékařce, protože má na zádech hodně mateřských znamének. Lékařka mu našla několik podezřelých, ale u jednoho řekla, že si je na 99% jistá, že je pozitivní.
Toto zjištění otce také "položilo". Na onkologii lékař také konstatoval, jakou smůlu má otec, a že se jedná o dvě zcela odlišná zhoubná onemocnění. Znovu kolotoč předoperačních vyšetření.
Týden před naplánovanou operací vedl otec Bill v Trenčíně duchovní cvičení. Na závěr byla sloužena mše sv. za uzdravení. Rodiče se jí zúčastnili. Když přišli domů, otec řekl, že se mu zdá jakoby měl teplotu, že má takový pálivý pocit i v břiše. Ráno, když se probudili, řekl mámě, že poprvé od operace má takové volné měkké břicho. Protože po třech řezech měl rány i břicho zatvrdlé. K tomu měl sen s otcem Billem, Pamatoval si jen, jak v důvěře křičel:
Ježíši, věřím TI!
Za dva dny se uskutečnila plánovaná operace. Otce drželi v narkóze a zjišťovali, jakého druhu jsou ta znaménka. Díky Bohu, všechno bylo negativní! A otec hned v nemocnici svědčil, jak ho Ježíš prostřednictvím otce Billa uzdravil. Dnes je tomu 7 let. Díky a chvála Bohu, všechny kontroly skončily dobře. A kdo by otce viděl, ani by neuvěřil, co překonal.
Ještě bych se s vámi ráda podělila se zkušeností z Dechtic. Dne 15. srpna jsem se tam rozhodla jít i se svými třemi malými dětmi. Byla jsem v tom, že jsem jim vzala dostatek vody. Ale jejich žízeň byla větší než objem malé láhve. A tak voda pomalu mízela. Během zjevení byla láhev již prázdná. Prosila jsem Pannu Marii: Postarej se mi aspoň o trochu vody! Ty jako máma víš, jaké je to, když děti chtějí. Kde tu já na kopci vezmu vodu?
Pak jsem vylila své srdce i ohledně jiných problémů. A tak jí nakonec říkám: "Víš o mých modlitbách? Víš, že vůbec existuju? Víš, už tak dlouho se modlím za některé věci, a nic se neděje, nic se nemění. Prosím tě, dej mi nějaké znamení, že o mně opravdu víš, a že mě slyšíš .... "
Pak jsme se dále modlili růženec. A najednou přijde za mnou jedna paní se zcela novou nenačatou lahví minerálky. Že to je pro děti, jistě jsou žíznivé! Tak mi Panna Maria ukázala, že opravdu o mně ví a hned vyslechla i mou akutní prosbu. Díky Ti Mami, za to!
Simona
Převzato z
www.magnificat.sk,
článek,vydaný 12. 10. 2012, naleznete
zde.