Katecheze Benedikta XVI. na gen. audienci,
Castel Gandolfo 22.8.2012
Drazí bratři a sestry,
na dnešní den připadá liturgická památka Blahoslavené Panny Marie, kterou vzýváme a oslovujeme jako „Královnu“. Tento svátek byl ustanoven v nedávné době, ačkoliv úcta k Panně Marii Královně má dávný původ.
Dnešní památku vyhlásil ctihodný Pius XII. v závěru mariánského roku 1954 a stanovil její slavení na 31. květen ( srov. encyklika Ad caeli Reginam, 11. říjen 1954, in: Acta Apostolicae Sedis 46 [1954], 625-640 ). Při této příležitosti papež řekl, že
Maria je Královnou více než jakákoliv jiná stvořená bytost, neboť její duše byla povýšena a dostalo se jí vynikajících božích darů. Boží Matka bez ustání daruje všechny poklady své lásky a starostlivosti celému lidstvu ( srov. Promluva k poctě Panny Marie Královny, 1. listopadu 1954 ). Při pokoncilní reformě liturgického kalendáře byla památka přemístěna na datum vzdálené osm dní od slavnosti Nanebevzetí Panny Marie, aby tak vynikla úzká vazba mezi Mariiným královským titulem a oslavením její duše a těla po Synově boku. V konstituci o církvi II. Vatikánského koncilu čteme:
„Maria byla s tělem i duší vzata do nebeské slávy a vyvýšena Pánem jako královna všeho tvorstva, aby se dokonaleji připodobnila svému synu” ( Lumen gentium, 59).
Zde spočívá základ dnešního svátku. Maria je královna, neboť se jedinečným způsobem připojuje ke svému Synu, jak na pozemské pouti, tak v nebeské slávě. Velký světec Efrém Syrský tvrdí, že
Mariino království pochází z jejího mateřství: Je Matkou Pána, Krále králů ( srov. Iz 9, 1-6 ) a poukazuje na Ježíše jako náš život, spásu a naději. Služebník Boží Pavel VI. ve své apoštolské exhortaci Marialis Cultus připomíná:
V Panně Marii se všechno vztahuje ke Kristu a všechno na něm závisí: kvůli němu ji Bůh Otec od věčnosti vyvolil za Matku cele svatou a ozdobil ji dary Ducha, jaké neudělil nikomu jinému” ( 25 ).
Položme si však nyní otázku –
co znamená titul Marie Královna? Řadí se pouze k ostatním titulům Matky Boží, má je zdobit a korunovat? Co nám chce sdělit? Co je onen královský majestát?
Jak jsme již naznačili, je to důsledek Mariina sjednocení se Synem, jejího bytí v nebi, tedy ve společenství s Bohem. Maria se účastní Boží odpovědnosti za svět a Boží lásky ke světu. Lidové pojetí spatřuje v králi či královně mocného a bohatého člověka, avšak Ježíšova a Mariina královská hodnost není taková.
Pomysleme na Pána. Kralování je Kristovým bytím, utkaným z pokory, služby, lásky. Značí v prvé řadě službu, pomoc a lásku. Připomeňme si, že Kristus na kříži byl prohlášen králem – židovským králem, jak napsal Pilát. V onom okamžiku na kříži projevuje, že je králem a jakým je králem. Takovým, který pro nás a za nás trpí, miluje až do krajnosti, a tak vládne a utváří pravdu, lásku a spravedlnost.
Vzpomeňme ještě na jiný okamžik – poslední večeři, při které se Ježíš sklání a myje nohy svým učedníkům.
Ježíšův královský majestát tedy nemá nic společného s mocnými této země. Je králem, který slouží svým služebníkům, jak to dokázal celým svým životem. Totéž platí pro Marii. Je královnou ve službě Bohu a lidstvu, královnou lásky, která dává sebe sama Bohu, aby vstoupila do plánu lidské spásy.
Odpovídá andělu: “Jsem služebnice Páně” a v Magnificat zpívá: “Bůh shlédl na svou nepatrnou služebnici”. Maria nám pomáhá. Je Královnou právě svou láskou a pomocí při všech našich potřebách, je naší sestrou, pokornou služebnicí.
Dospěli jsme tedy k otázce:
Jak Maria kraluje ve službě lásky? Tím, že nad námi bdí. Bdí nad svými dětmi, které se k ní obracejí v modlitbě, s děkováním či žádostí o mateřskou ochranu a nebeskou pomoc. Možná tehdy, když ztrácejí cestu, když je sužuje bolest či úzkost ve smutném a strastiplném běhu života.
V jasu či temnotě svého bytí se obracíme k Marii a svěřujeme se její stálé přímluvě, kterou pro nás od svého Syna získává milost a milosrdenství, nezbytné pro naši pouť cestami světa. Prostřednictvím Panny Marie se s důvěrou obracíme k Tomu, který vládne světu a má ve svých rukou osud vesmíru. Po staletí je Maria vzývána jako Královna nebes. Po modlitbě růžence se k ní v loretánských litaniích osmkrát obracíme jako ke Královně andělů, patriarchů, proroků, apoštolů, mučedníků, vyznavačů, panen, všech svatých a rodin. Kéž by nám rytmus těchto starobylých invokací a každodenní modlitby, jako Zdrávas Královno, pomohly pochopit, že
Svatá Panna je stále s námi, v každodennosti našich životů, jako naše Matka v nebeské slávě po boku Syna Ježíše. Oslovení “Královno” je tudíž titulem důvěry, radosti a lásky. Víme, že ta, která drží v rukou osud světa, je dobrá; miluje nás a pomáhá nám v našich nesnázích.
Drazí přátelé, úcta k Panně Marii je důležitým prvkem duchovního života.
Ať v našich modlitbách nechybí důvěrné obrácení k té, která nám neodepře svou přímluvu u svého Syna. Při pohledu na Marii napodobujme její víru, její plné odevzdání plánu Boží lásky, velkorysé přijetí Ježíše. Učme se od Marie životu. Maria je Královna nebes blízká Bohu, avšak také matka blízká každému z nás. Matka, která nás miluje a naslouchá našemu hlasu.
Děkuji za vaši pozornost.
Přeložila Jana Gruberová
Svatý otec - podrubrika Generální audience
Převzato z
www.radiovaticana.cz,
článek, vydaný 22. 8. 2012 naleznete
zde.
