Mše svatá na Cornštejně

V dnešním podvečeru se stejně jako v minulých letech scházeli účastníci výroční mše svaté u vchodu zříceniny hradu Cornštejn.

Zde je očekával hlavní celebrant P.Jindřich Bartoš.






Průvodem vcházíme do hradu.

Zatímco Matka Boží na nás shlíží z místa bývalé kaple....

...my posedáme či vytváříme hloučky....

...na velkém prostranství hradního nádvoří.

Nasloucháme Božímu slovu.

Z promluvy o. děkana.


Sportovec přestal myslet na cíl a prohrál. Víme i my jaký je cíl našeho života? Co proto děláme? Ohlížíme se příliš na druhé a nesledujeme cíl před námi?

Ježíš měl s učedníky trpělivost a neustále je zkoušel. Od Filipa očekával jinou odpověď než dostal.
Když člověk nemá řešení, Bůh ho vždycky má. Ale my Mu to musíme říct a důvěřovat Mu.

Víra je proces. A měli bychom jako Jan nadchnout pro Ježíše i ostatní kolem nás, tam kde jsme.
A v prvé řadě bychom měli myslet na Krista, pak teprve na sebe.
A to , co od nás očekává dát do popředí. Láska znamená myslet především na druhé. K takové lásce nás Pán Ježíš vyzývá a i apoštolové k ní postupně dorostli.

A chce to velikou trpělivost, je to celoživotní proces.
Pokud věci vidíme stejně jako před 20 roky, tak jsme nepokročili. Pokrokem je vidíme - li věci jinak. Dává nám to nový pohled. Abychom tam, kam se rádi vracíme a kde jsme rádi, vše viděli jinak.

V tom je Boží slovo nevyčerpatelné.
Ať tedy každou neděli můžeme ten nový pohled získávat.
Amen.

Kněží u obětního stolu.

Tobě patří chvála.

Ještě si vyprosíme požehnání.

Maria, oroduj za nás.