Je to vyprávění o jedné ženě, kterou oslovily některé výpovědi rodičů. Před časem psala jak se starala o nemocného manžela. Trpěla téměř 12 let na bolesti bederních kostí...... Víc v článku....
Velmi mě oslovily některé výpovědi členů rodiny neposkvrněné v duchovní kytici. Jsou to hrdinové, pochopí to však jen ten, kdo prochází podobným utrpením. Před časem jsem psala, jak jsem se starala o nemocného manžela. Už téměř 12 let jsem trpěla na bolesti bederních kostí, co krok to bolest, avšak ani sedět nebo ležet nebylo jednoduché. Z milosti Boží mám jeden kloub vyměněn a pokud dá Pán Bůh, zase se postavím na nohy. Po operaci jsem měla stále zvýšené teploty a jsem velmi slabá. Pro teploty mě nemohli vozit do nemocniční kaple. Pana Ježíše jsem přijímala na pokoji.
Stalo se, v jeden den nepřišel nikdo. A přece. Večer o 21.00 hodině, všude byl už noční klid, přišel pan kaplan. Nezdržela jsem se a vykřikla jsem: To je ale překvapení!? Dostala jsem odpověď: Pán Ježíš má rád překvapení bylo to nádherné.
Ještě těsně před operací jsem se postěžovala zpovědníkovi na tíhu, které se neumím zbavit. Proč mi nemocný manžel nedal ani vydechnout, stále mě potřeboval, přesto, že viděl, jak trpím.
Modlila jsem se, aby mi Pán udělil milost, abych na to špatné zapomněla. Musela jsem podstoupit tuto operaci, abych byla osvobozena. Úplně pochopí nemocného jen ten, kdo sám projde podobným křížem. Nevěřila jsem manželovi, že mu je zima, když leží: párkrát mě drtí zimnice, když jsem ležela bez pohybu. Měl jen jednu ruku zdravou, já dvě, a přece nebylo jednoduche cvičit na hrazdě nad hlavou. Když nemohl sedět, nechápala jsem proč, teď to vím, když sama nemůžu sedět. Těžko je i ležet v jedné poloze, proto stále chtěl, abych ho otáčela.
Vytrpěl si své, prosím Pána za jeho duši a za sebe děkuji, že jsem to mohla přečíst na vlastním těle. Nejsem tak silná, jako jsou ti, co se obětují ve svých obtížích. Můj den, někdy i noc jsou plné rozhovoru s Pánem, vždy mam za koho obětovat své problémy.
Častěji však vím: Pane, tady je tvá slabotinka, už nemůžu. Skláním se a projevuji úctu všem, kteří trpí v radosti.
Elena
