Církev a umění po II. vatikánském koncilu

Řím. Tak se jmenuje nejnovější kniha Daniela Estivilla, docenta dějin umění na Papežské univerzitě Gregoriana. Kniha je čtenáře provádí koncilními texty, které se zabývají vztahem mezi Církví a moderním uměním. „Knihu jsem napsal v reakci na výzvu papeže Benedikta XVI, aby byly texty II. Vatikánského koncilu interpretovány jako navazující na tradici a nikoliv jako reformy, které se s tradicí rozcházejí“ popisuje Otec Estivill zdroj své inspirace.





Odborník na ikonografii se ale při své práci musel vyrovnat i s nesnázemi. „Bylo potřebné oddělit, co skutečně schválil Koncil, od toho, co už je výsledkem působení tzv. „koncilního ducha“, který je často v rozporu se samotnými koncilními dokumenty. Naším cílem tedy byla obnova dialogu mezi církví a světem umění tak, aby byla prokázána jasná návaznost na odvěké vnímání umění ze strany Církve.“ Otec Estivilla například nesouhlasí s častým názorem, že II. Vatikánský koncil otevřel brány kostelů jakémukoliv typu umění. „Dokument Gaudium et Spes jasně říká, že Církev podporuje moderní formy umění, tak jak to činila po celá staletí. Ve stejném textu se ale také praví, že by umění mělo povznášet naši mysl k Bohu v souladu s nároky liturgie“, upozorňuje kněz na polovičatou interpretaci dokumentu. Připomíná pak slova papeže Benedikta XVI, že není možné „zaměňovat svobodu sakrálního umění se svévolí“, končí svoji úvahu Otec Estivilla.

Převzato z www.radiovaticana.cz, článek, vydaný 14. 7. 2012, naleznete zde.