Benedikt XVI. před Angelus,
nám. sv. Petra
1. 7. 2012.
Česká sekce RV
Ježíš říká představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“, vezme jej s sebou k děvčeti a zvolá: „Děvče, říkám ti vstaň!“
Drazí bratři a sestry,
Tuto neděli nám evangelista Marek podává epizodu o dvou zázračných uzdraveních, která Ježíš uskuteční u dvou žen: dceři jednoho z představených synagogy jménem Jairus a jedné ženě, která trpěla krvácením (srov. Mk 5,21-43). Tyto dvě epizody umožňují dvě úrovně výkladu. První je čistě fyzická: Ježíš se sklání k lidskému utrpení a uzdravuje tělo; druhá je duchovní: Ježíš přišel uzdravit srdce člověka, darovat mu spásu a žádá od něho víru. V první epizodě totiž na zprávu o tom, že Jairova dcera je mrtvá, říká Ježíš představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“ (v. 36), vezme jej s sebou k děvčeti a zvolá: „Děvče, říkám ti vstaň!“ (v. 41). A ona vstala a začala chodit. Svatý Jeroným tato slova komentuje, když zdůrazňuje Ježíšovu spasitelskou moc: „Děvče, vstaň kvůli mně, nikoli svou vlastní zásluhou, ale pro moji milost. Vstaň kvůli mně: fakt, že jsi uzdravena, nezávisí na tvých ctnostech“ (Homilie k Markově evangeliu, 3). Druhá epizoda o ženě stižené krvácením opět jasně ukazuje, že Ježíš přišel vysvobodit lidskou bytost jako celek. Zázrak totiž probíhá ve dvou fázích: nejprve dochází k fyzickému uzdravení, které je však úzce spojeno s hlubším zahojením, které dává Bůh milostí tomu, kdo se Mu otevře vírou. Ježíš říká ženě: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď zdráva, zbavena svého neduhu!“ (Mk 5,34).
Tyto dva příběhy o uzdravení jsou pro nás výzvou k překonání čistě horizontální a materialistické vize života. Prosíme Boha často o zažehnání problémů a v konkrétních potřebách, což je správné, avšak naléhavě musíme prosit zvláště o stále pevnější víru, aby Pán obnovoval náš život, o pevnou důvěru v Jeho lásku, v Jeho prozřetelnost, která nás neopouští.
Ježíš, který je pozorný k lidskému utrpení, nás vede, abychom mysleli také na všechny ty, kteří pomáhají nést nemocným jejich kříž, zvláště lékařům, zdravotníkům a těm, kteří zajišťují duchovní službu v nemocnicích. Oni jsou „rezervami lásky“, které přinášejí trpícím klid a naději. V encyklice Deus caritas est jsem poznamenal, že pro tuto cennou službu je zapotřebí hlavně profesionální kompetenci, která je první základní nezbytností. Sama však nestačí. Jde totiž o lidské bytosti, které potřebují lidskost a pozornost srdce. „Kromě odborné přípravy tito pracovníci potřebují také a především „formaci srdce“. Je třeba přivádět tyto pracovníky k onomu setkání s Bohem a Kristem, které by v nich probouzelo lásku a otevíralo jejich duši druhému“ (č.31).
Prosme Pannu Marii, aby nás doprovázela v našem putování víry a v naší snaze mít konkrétně rádi zvláště ty, kdo jsou v nouzi, když prosíme o tvou mateřskou přímluvu za svoje bratry, kteří žijí v utrpení těla i ducha.
Přeložil Milan Glaser
Zde jsou další články z podrubriky Angelus
Převzato z
www.radiovaticana.cz,
článek, vydaný 1. 7. 2012, naleznete
zde.
