Je to o jedné řeholní sestřičce která pracovala v nemocnici. Bylo to v roce 1945.
Ten článek mě hodně dostal :( ......... je to svěží..........
Psal se rok 1945 a já jsem tehdy jako řeholní sestra pracovala v nemocnici. Měla jsem noční službu na interním oddělení. O druhé v noci jsem nutně potřebovala dát do termosky led a přiložit ho pacientce na nemocné místo. Jdu do naší lednice, ta byla poažená a led nikde. Napadlo mi, že zajdu na gynekologické oddělení, tam urcite budou mít led. Jak jsem procházela po chodbě gynekologie, dveře na jednom pokoji byly otevřené a uviděla mě jedna těžce nemocná pacientka. Hned na mě začala volat: Sestřičko, sestřičko pojďte ke mně, prosím vas, pojďte. Přistoupila jsem k ní a ona mě chytila za ruku se slovy: Jsem na tom velmi špatně, jsem velmi nemocná a žádám kněze, ale ať přijde ještě teď. Chci se zpovídat. Už dávno jsem se nezpovídala. Když jsem byla mladší, udělala jsem si devět prvních pátků a já věřím, Božskému Srdci Ježíšovu že nedovolí, abych bez zaopatření, bez svaté zpovědi a bez Eucharistie přišla před Boží soud. Hned jsem jí zavolala kněze. Přišel pan kaplan se Svátosti oltářní. Pacientka byla velmi šťastná. Vyzpovídala se, přijala Eucharistii, pomazání nemocných a dostala i papežské požehnání. Vše přijala při plném vědomí a říkala: V těchto dnech nemoci jsem si byla jistá, že nezemřu bez zaopatření. Božské srdce, děkuji ti za tu velkou milost! Společne jsme se i s panem kaplanem poděkovali za Boží milost a vyprošovali jsme pro ni šťastnou hodinu smrti. Prosili jsme i anděla strážce, aby ji čistou, smířenou s Bohem doprovodil před Boží soud. Předali jsme ji Božímu milosrdenství a pod ochranu Panny Marie a sv. Josefa, patrona dobré smrti. Pan kaplan byl ještě v pokoji a mýt si ruce, když pacientka naposledy vydechla. Byla to opravdu šťastná smrt. Nebyla to náhoda, že právě v tu noc jsme neměli na oddělení led a já jsem se pro něj vydala na druhé oddělení, kde pracovaly civilní zdravotní sestry. Šla jsem tam, kde mě Pán potřeboval, aby splnil svůj příslib, který dal ve svém příslibu milosrdenství: Těm, co si vykonají během následujícich devíti prvních pátků vždy svatou zpověď a svaté Přijímání, těm dám milost kajícnosti - nezemřou bez mé milosti, ani bez přijetí svatých svátosti. Mé srdce jim bude bezpečným útočištěm v hodině smrti. Pán je dobrý! Odevzdejme se jeho Božskému srdci! Ono nám bude spásou, pomocí nyní i v každém čase, ale zejména v hodině naší smrti.
s. Melinda
