Před několika dny – v červnu 2012 – v kostele sv. Františka v Římě, byl pohřeb 28 leté Chiary Petrillo, která poslední dva roky trpěla rakovinovým nádorem. Zemřela kvůli odložené léčbě, která by jí mohla bývala zachránit, protože dobu, kterou mohla využít na léčení, věnovala těhotenství se synem Francescem.
Nebylo to však její první těhotenství. Pár měsíců po svatbě s manželem Enricem otěhotněla a čekala dceru Marií. U děvčátka bylo při ultrazvukovém vyšetření diagnostikováno onemocnění anencephalytidou nebo vrozené poškození mozku – což znamenalo, že pokud by se narodila, pak by byl totálně nebo částečně poškozen její mozek.
Dva mladí manželé přijali bez zaváhání tento nový život jako dar od Boha, přestože se doktoři pokoušeli všemožně je od toho odradit. A radovali se celých 30 minut z tohoto maličkého narozeného života, okamžitým udělením Křtu a vyprovozením dcerky k „narození pro nebe“.
Pár měsíců po té, byla Chiara opět těhotná. A i v tomto případě byla opět radost z nového života zkalena prvním ultrazvukovým vyšetřením, které nevěstilo nic dobrého. Dítě, chlapeček David, neměl nožičky.
Tito dva manželé opět přijali těhotenství v plném rozsahu. K tomu v sedmém měsíci nové ultrazvukové vyšetření ukázalo další poškození, se kterým by jejich dítě nemohlo žít.
Manželé očekávali jeho narození 24. června 2010. Hned byl pokřtěn a doprovodili jej v modlitbě v níž jeho krátký život vydechl naposled.
A po nějakém čase opět další těhotenství: Francesco. Tentokrát ultrazvuk potvrdil, že dítě má dobré zdraví. Ale v pátém měsíci lékaři diagnostikovali u Chiary poranění jazyka a po prvním zákroku, byl potvrzen rakovinový nádor.
Pak podtoupila celou řadu bitev. Chiara a její manžel neztratili svou víru a opět se rozhodli říci „ano“ novému životu.
Chiara bránila život Francesca, ačkoliv si byla vědoma, že je to velký risk odložit pro těhotenství léčbu. Ve skutečnosti po narození dítěte už nebyla schopná podstoupit radikální chirurgický zásah a pak následné cyklické chemo a radio terapie.
Francesco se narodil zdravý a krásný 30. května 2011, ale Chiara už byla o rok později na konci... Umírala obklopená příbuznými a přáteli. Takto končila svůj boj s tím „drakem“, jež jí pronásledoval, jak sama nazývala svůj nádor – ve souvislosti s biblickou Apokalypsou.
“Druhá Jana Beretta Molla,” - takto ji označil při pohřbu kardinál vikář Říma Agostino Vallini.
„Chiařina smrt byla naplněním modlitby.“ Tak to řekla tato mladá žena františkánu bratru Vitovi. „Po lékařském vyšetření, když bylo 4.4.2012 diagnostikováno, že se už jedná o „terminální stav nemoci“, prosila o zázrak: ne o uzdravení, ale o to, aby prožila tyto měsíce nemoci a utrpení v pokoji sama se sebou a s osobami jí blízkými. A jak jsme viděli, tato žena umírala nejen vyrovnaná, ale dokonce šťastná.“ Dosvědčil bratr Vito.
Chiara může nyní odejít ke své Marii a Davidovi a „modlit se za Francesca” jak to napsala v dopise na rozloučenou pro svého syna. Dopis byl čten Enricem.
