Je středa 16.5. 2012 večer a my se scházíme pomalu před katedrálou sv. Václava, Vojtěcha a Víta v Praze, abychom zde zahájili letošní – již 8. pěší pouť z Prahy do Jeníkova u Duchcova, kde je pozapomenuté Mariánské poutní místo.
U katedrály se nás schází celkem 17 a to jak z Čech, tak z Moravy a také jedna poutnice ze Slovenska. V 19:00hod. nás všechny otec Marek Dunda přivítá před katedrálou a společně se pomodlíme desátek růžence.
Pak již tradičně obcházíme katedrálu a společně se modlíme. Před Vladislavským sálem za politiky, u sochy Jana Nepomuckého za to, abychom mluvili a mlčeli v pravý čas, dále pak před kostelem sv. Ludmily a nakonec v místě, kde je v katedrále umístěn svatostánek. Poté putujeme přes Pražský hrad do kláštera premonstrátů na Strahově, kde máme zajištěno ubytování. Po ubytování se ještě scházíme ke krátkému zamyšlení na prvním listem sv. apoštola Pavla, který psal do Soluně. Dnešní den zakončujeme modlitbou před spaním.
Ve čtvrtek ráno, na slavnost Nanebevstoupení Páně máme ráno mši svatou v kostele na Strahově. Po mši svaté pak ti, kteří nemají poutní kříž, přistupují dopředu a poutní kříž dostávají. Tak též i zpěvník, ze kterého se modlíme a zpíváme po cestě.
Na úplný závěr dostáváme požehnání a po krátké přestávce vyrážíme na první etapu pěší poutí, která vede z Prahy do Horoměřic, kde máme první zastávku. Poté pokračujeme na Okoř, kde bývá větší přestávka, po které následuje u Okoře společná fotka.
Za modlitby Korunky k Božímu milosrdenství přicházíme pomalu na Budeč – místo, kde vyrůstal sv. Václav. Zde se na místním hřbitově modlíme za všechny zemřelé a za všechny duše v očistci.
Dál pak naše kroky míří do Kralup nad Vltavou, kde nám ochotná pani kostelnice a místní pan farář, otvírají kostel a po krátkém, leč velmi pěkném povídání o kostele, se zde modlíme Bavorské litanie a po nich vycházíme na poslední úsek naší cesty do Nelahozevsi – rodiště Antonína Dvořáka. Zde nás čeká opět velmi milé přijetí a pohoštění. Ještě před odchodem jsme pozvání do muzea Antonína Dvořáka, kde nám místní pán pouští jednu ze symfonií Antonína Dvořáka. Na ubytování se vracíme pozdě, ale i přesto máme společný večer nad Písmem svatým a také modlitbu před spaním.
A je tu pátek ráno, krátce po sedmé hodině jsme připraveni na další etapu naší cesty, jejímž cílem je poutní místo Jeníkov. Přidávají se k nám další tři poutníci od Havlíčkova Brodu, a také Honza, který přijel z Prahy, i pan Štefan, z Nelahozevsi, který nás bude doprovázet do Velvar. Stalo se již pěknou tradicí, že nás pan Štefan každý rok provede krásnou krajinou z Nelahozevsi do Velvar a tak se alespoň na část cesty k nám přidá. Ve Velvarech pak máme přestávku, abychom mohli doplnit svoje pozemské zásoby na další cestu.
Loučíme se s panem Štefanem a vyrážíme směr Černuc a dále jdeme do Hospozínku, kde míváme mši svatou, ke které se většinou přidávají i místní občané. Cestou se modlíme růženec. V Hospizínku nás letos čeká překvapení. Kaple, která je zde zasvěcena Janu Nepomuckému, a před kterou jsme vždy slavili mši svatou, bude letos otevřená. Poprvé za osm let pěší pouti, tak můžeme slavit mši svatou a dokonce poutní mši svatou v kapli a to i přesto, že nevypadá zrovna nejlíp. Nevadí. Jsme rádi, že zde můžeme být. Velkým potěšením je i to, že se kaple bude opravovat. V Hospozinku na nás čeká ještě další překvapení. Z farnosti Jeníkov si tři místní farnice udělali výlet a v Hospozinku se k nám připojuji na mši svatou. Bohu díky, že můžeme být všichni spolu a slavit mši svatou ve společenství.
Po duchovním a tělesném občerstvení se vydáváme na další úsek pěší pouti. Naše kroky vedou nyní do Lázně Mšené, kde tradičně v parku míváme další zastávku. Cestou je příležitost k modlitbě, k rozhovorům s druhými, ke zpěvu, ke svátosti smíření, ale také k žasnutí a děkování nad tím, co kolem sebe vidíme. Počasí je pro naše putování ideální. Bohu díky!
Po občerstvující přestávce se za modlitby korunky k Božímu Milosrdenství vydáváme dál směrem na Libochovice. Cestou se ještě zastavujeme v Kostelci, kde se modlíme opět Bavorské litanie a pak pokračujeme dál. Pomalu se blížíme k místu, kde jsou hranice mezi arcidiecézí Pražskou a diecézí Litoměřickou. Bývá zvykem, že ti poutníci, kteří s námi putují za pražskou arcidiecézi se s touto arcidiecézii loučí a ti co putují za Litoměřickou diecézi, nás pak všechny ve své diecézi vítají. Po překročení do Litoměřické diecéze jsme velmi dobře ubytování na faře v Libochovicích. Bohu díky otci Petru Kubíčkovi, který nás vždy mile příjme. V kapli na faře máme také společné večerní setkání na Písmem svatým a každý z nás se může také podělit o to, co ho během dne oslovilo. Den zakončujeme společnou modlitbou před spaním.
V sobotu ráno dostáváme od otce Petra požehnání na naši dnešní cestu, která povede opět krásnou krajinou. Slunce v dnešní den začíná hřát už od rána, ale nám to nebere sílu, naopak. Cestou se modlíme ranní chvály a zpíváme. Po necelých 10 km přicházíme do Třebenic. Místa, kde byl před lety zavražděn otec Ladislav Kubíček. Máme zde přestávku a před vyjitím na další cestu se zastavujeme u fary a modlíme se zde společně.
Potom naše kroky míří do vesnice Teplá, kde slavíme mši svatou, opět za účasti místních věřících. Po mši svaté jsme zváni na „královské pohoštění“. Dostáváme výbornou polévku a také guláš. Kromě toho máme na stole i buchty. Bohu díky, všem, kdo se o nás po cestě tak štědře starají. Kéž jim Pán Bůh žehná.
I tentokrát se k nám někteří místní připojuji alespoň na část cesty. Jsme rádi. Cestou se modlíme růženec a opět je čas pro soukromé rozjímání i pro rozhovor s ostatními. Cesta nám rychle utíká a mi přicházíme pod Milešovku, kde máme krátký odpočinek. Zbývá nám dnes už jen krátký úsek, kdy budeme putovat podél Milešovky až do Kostomlat. Na tento poslední úsek cesty se k nám připojuje pan Honys, který nám cestou povídá o historických zajímavostech tohoto kraje. V Kostomlatech se k nám pak připojí další poutníci, které dovezl otec Jan z Ústí nad Labem. Naše společenství se rozrůstá a my jsme rádi. Večer je opět společný.
A už je tu neděle, poslední den našeho společného putování do Jeníkova. Ráno se krátce pomodlíme a po požehnání vycházíme za společné modlitby ranních chval do Ohniče, kde máme přestávku. Opět krásná příroda a cesta lesem, která poměrně rychle ubývá.
Z Ohniče pak za zpěvu jdeme do Křemýže, kde máme otevřený kostel sv. Petra a Pavla. Zde se k nám letos připojuje i Česká televize, která nás bude doprovázet na posledním úseku naší cesty.
Když už vycházíme z Křemýže, objevuje se v dáli kostel sv. Petra a Pavla v Jeníkově. Všichni poutníci na tomto místě poklekají a modlíme se modlitbu Otče náš. Pak si někteří vyzují boty a poslední úsek cesty jdou bosí. Cestou je stále příležitost ke svátosti smíření, k modlitbě, zpěvu i společnému rozhovoru. Ve Všechlapech se pak modlíme na místě, kde dříve stával kostel.
A dál putujeme do první vesnice farnosti Jeníkov, kterou je Hudcov. I zde se na místě zbořené kaple modlíme za její obnovu a za obyvatele Hudcova. Dále naše kroky směřují do Lahoště, místa, kde je kaple opravená a kde se konají bohoslužby. Na přívání nám zvoní místní zvon. V kapli nás vítá pani Horvátová, která se o ni stará. Modlíme se zde společně litanie.
Z Lahoště se vydáváme už do Jeníkova, kde se k nám u fary připojují další lidé a společně tak přicházíme do kostela sv. Petra a Pavla a také k Panně Marii, Matce důvěry, která je zde uctívána. U jejího obrazu se modlíme modlitbu právě k Marii, Matce důvěry. Za malou chvíli pak začíná mše svatá, kterou slouží otec Nik, společně s dvěma jáhny, kteří nás po celou dobu pouti doprovázeli.
Po mši svaté nás čeká na faře „královské pohoštění“, které pro nás připravili místní farnice.
BOHU DÍKY!
Pomalu se blíží konec našeho společného několikadenního putování. Na závěr ještě uděláme společnou fotku před farou a pak se každý z nás vrací do svého domova.
Dá-li Pán, za rok zase vyrazíme na již 9. pěší pouť z Prahy do Jeníkova. Nechcete se k nám přidat?
