Určitě si často dáváme otázky o Bohu. Existuje Bůh? Nebo posílá Bůh lidi do pekla? Jsou to otázky, na které hledáme odpovědi.
Existuje vůbec Bůh? Na této Zemi není žádný národ nebo kmen, ve kterém by lidé nevěřili v nějakého boha, ducha nebo bytost, která je nad nimi. To platí i pro ty nejizolovanější pralesní kmeny, které nikdy nepřišly do styku s jinou kulturou a už vůbec ne s křesťanskou zvěstí. Jak je to možné? Při pozorování vesmíru, přírody kolem nás i všeho živého tušíme existenci neviditelného Stvořitele. Nikdo přece nemůže věřit tomu, že auto, hodinky nebo pouhý knoflík vznikly samy od sebe. Při pozorování zázraku stvoření, kde se projevuje jeho moc a tvůrčí rozmanitost, můžeme usoudit, že Bůh existuje. Ale jaký je a kým je, se dozvíme z Bible.
Kde je Bůh? Podle našich lidských představ se pokoušíme Boha nějak prostorově lokalizovat. Proto se ve starověku i v dnešní době setkáváme s různými představami o Bohu. Řekové věřili, že jejich bohové sídlí na hoře Olympu, Germáni je umístili do Walhaly, a sovětští astronauti prohlásili, že při svém letu do vesmíru Boha nikde nepotkali. Všechny tyto výpovědi jsou ve světle Bible zásadně falešné, neboť Bůh existuje mimo prostor. On, který prostor stvořil, nemůže být jeho součástí. Spíše proniká každým místem prostoru - je všudypřítomný.
Co řekl Bůh o nebi? Bůh nezprostředkovává úplný popis nebe, ale přesto se o něm z Bible něco dovídáme. Ujišťuje nás, že všichni, kteří patří Kristu, mají v nebi trvalý domov a právo věčného občanství. Náš svět je prostoupen následky hříchu: bídou, bolestí, nemocí, válkou a smrtí. V nebi však nic takového nebude. Bůh bude všechno ve všem a On sám učiní vše nové: "A setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude... neboť co bylo, pominulo." (Zjevení 21.4). Připomíná nám, že všechna království tohoto světa pominou. Naproti tomu je nebe královstvím věčným. Je to vytoužená nebeská vlast, naplněná Boží přítomností a Jeho láskou.
Posílá Bůh lidi do pekla? Posílá Bůh lidi do pekla jen proto, že nemohli nebo nechtěli uvěřit? Důsledkem nesprávného vztahu k Bohu vznikají války, násilí, nenávist, nepřátelství - a tak bychom mohli pokračovat. To všechno Bůh nenávidí. Tím, že lidé nehledají Boha, nechtějí se řídit Jeho zákony a radami a odmítají žít v Jeho blízkosti, se od Něho vzdalují. Peklo je tam, kde Bůh není. Lidé jsou odsouzeni za to, že se vzbouřili proti svému Stvořiteli a neřídí se Jeho přikázáními. Cestu si volí každý sám. Je to jen jejich svobodné rozhodnutí bez Boha žít zde, a tedy i potom na věčnosti.
Proč Bůh dopouští utrpení? Bůh při stvoření zařídil pro člověka ideální podmínky - nebylo ani smrti, ani utrpení, ani bolesti. Člověk se však Bohu vzepřel. Svobodným rozhodnutím vykročil po svých cestách, které vedly od Boha. Nemůžeme vysvětlit, proč nám Bůh ponechal tak široký prostor svobody. Jedno je však zcela jisté: Kdo odchází od Boha, dostává se do těžkostí. Tuto trpkou zkušenost máme až dodnes. Mnoho lidí podsouvá Bohu vinu. Přitom bychom si měli uvědomit, KDO to opravdu způsobil. Nebyl to Bůh, ale člověk sám. Když v noci při jízdě autem vypneme reflektory a dojde k nehodě, nemůžeme dávat vinu výrobci auta. Pokud světla úmyslně vypneme, je to naše věc. "Bůh je světlo" a když se od něj vzdálíme do tmy, sami si přivodíme těžkosti a utrpení. Nemůžeme si pak stěžovat na Stvořitele.
Žil skutečně Ježíš a je Božím Synem? Předpověď Ježíšova příchodu na tento svět patří k nejzávažnějším prorockým výpovědím. Starý zákon předpovídá jeho narození v Betlémě, linii jeho původu, současné synovství Boží i lidské, jeho působení, důvod jeho příchodu, jeho zrazení za 30 stříbrných, jeho utrpení, smrt i jeho zmrtvýchvstání. Tato proroctví byla vyslovena nezávisle na sobě v průběhu mnoha staletí. Také mimobiblické prameny podávají svědectví o Ježíšově životě: římský dějepisec Tacitus, římský úředník Suetoniuc za císaře Hadriána nebo Plinius Mladší, římský místodržitel v Pontu a Bithynii v malé Asii. Uvádíme citát známého židovského historika Josepha Flavia: "Toho času žil Ježíš, moudrý muž, pokud ho člověkem lze vůbec nazývat. Činil totiž neuvěřitelné skutky a byl učitelem všech lidí, kteří s radostí přijímali pravdu. Tak k sobě přitáhl mnoho Židů a také mnoho pohanů. Byl to Kristus. A ačkoli ho Pilát na naléhání předních mužů našeho lidu odsoudil ke smrti na kříži, jeho dřívější přívrženci mu zůstali věrni, neboť se jim třetího dne zjevil zase živý, jak to o něm už dříve, spolu s tisícem dalších podivuhodných věcí, Boží proroci předpověděli." (Židovské letopisy, XVIII 3.3).
