Na příští rok se chystají velké oslavy 750. výročí bolsenského zázraku. V roce 1263 pražský kanovník Petr, který pochyboval o opravdové přítomnosti Krista v eucharistii, byl při mši svaté, sloužené v Bolseně, svědkem, jak z hostie znachověla a padaly z ní kapky lidské krve na korporál. Tento zázrak pak byl hlavním podnětem k ustanovení svátku Božího Těla Urbanem IV.
Orvietský anonym z 14. století
Ke chvále a slávě věčného Boha,
vy, vzácní a ušlechtilí posluchači,
kteří jste se před námi shromáždili
pro milost vás prosím: kéž jsou vaše srdce
pozorná, čestná a spořádaná,
aby slyšela a viděla s velkou láskou,
svatá tajemství tady hlásaná
a ta jež byla vyslovena.
Upínajíce rozum na tento fakt
prosíme vás pro lásku Pána
buďte zbožní a nedělejte hluk;
námahy jsou naše a potěšení vaše
všechno děláme z lásky k vám.
Onen nejvyšší Pán, který všechno stvořil
a kvůli nevděčnému Adamovi chtěl trpět,
aby nás všechny spasil z takového hříchu
a všem otevřel milou cestu do nebe
chraň a uchovej tě, ctěný lide!
A proto, ó Králi nebes, tě volám , místo
myšlenky pohnuté zbožností,
kéž se ti líbí, udělit trochu své přízně
v tomto posvátném představení (sacra reppresentazione)
zahájeném ke tvé chvále a cti na tomto místě,
ano, kéž je příčinou disponovat všechny mysli tak,
aby vždycky vládla tvá přikázání.
Avšak prosíme vás, abyste pro jeho lásku
pozorně naslouchali takové historii
čerpajíce z toho duchovní zalíbení
vždy doufajíce v požehnaného Krista.
V KOSTELE KNĚZE CIZINCE
Kněz cizinec je u kredence, kde jsou rozložena parament
ke sloužení mše svaté – pak vezme do prstů jednu hostii
a upřeně se na ni zadívá.
CIZÍ KNĚZ
Já sám nevěřím,
že tento oplatek (nekvašený chléb) je tělo a krev
skrze mé slovo,
jež říká, že to může být pravda.
Vždyť tento je z obilí
sklizeného z matky země,
mnohé mýma rukama
a jím je udělané mezi dvěma železy:
hodně se mi zdá, že se mýlíš,
když věříš, že Božství sestoupí
a stane se krví a tělem.
A proto ochutnávajíce
hodně jíte, ale ne opravdu klidně
a pak při přijímání
má onu chuť, kterou každý člověk
nejprve cítí v chlebu:
avšak jistě nemohu věřit,
že tak velký Pán,
Stvořitel světa,
přijde do oplatku z onoho vznešeného místa.
Tvrdá se mi zdá ta moje myšlenka!
Ach, smutné ráno...
Se srdcem v troskách!...
Chci se připravit a sloužit mši….
Ale jak mám vystoupit k oltáři,
když cítím takovou trýzeň…
Bude lepší, když zajdu k otci, který zpovídá lidi:
vždyť on je pověřený
dávat pokání i rozhřešení
a dá spásu každému,
kdo se mu ze všeho vyzná.
Jde ke zpovědníkovi, který je ponořen do modlitby.
Ach, můj drahý spolubratře,
ujměte se péče o moji duši!
S hořkou lítostí
přicházím před vaši důstojnost.
Vyznávám se, že jsem vinen svou velkou pošetilostí
a každým hříchem, který jsem spáchal, rukou, jazykem a myšlenkou.
ZPOVĚDNÍK
Pomodlil ses celé kněžské hodinky,
jak se to má vykonat,
totiž četl jsi je a zpíval
a jakou formou je předepsáno je konat?
CIZÍ KNĚZ
Bratře… říkám dobře,
co mi uložil biskup, který mě světil
a udělil mi svátosti…
Všechno jsem vykonal podle své moci.
Ale když vystupuji k oltáři,
abych zbožně sloužil mši svatou
a přicházím celebrovat,
stává se mi to také při přijímání,
umím pochybovat:
Nemohu uvěřit, že Bůh, věčný Otec,
Kristus svrchovaný Syn,
přijde do nekvašeného chleba.
Toto je moje myšlenka!
Toto je můj hřích!
Klekne si na kolena a čelem se dotýká země
ZPOVĚDNÍK
Ó, ubohý trpící!...
Proti Bohu se náramně provinil!
Odtrhnul ses od Kristova Těla…
Ztratil jsi věčnou spásu,
kterou ses nekojil v klíně víry.
Nemůže se líbit Bohu člověk,
který v srdci zničil víru.
Protože ses pokorně přede mnou vyznal
z tak velkého hříchu,
uznej svou vinu a jakoukoliv jinou urážku.
Dávám ti za pokání,
abys putoval do Říma ke sv. Petrovi.
Přikazuji ti, abys na cestě tam i při návratu
po skončení dne,
v kterémkoli místě budeš pobývat,
sloužil mši svatou.
A neměj už,
stísněný bratře, pro svůj vnitřní klid a pro svou službu
takový názor,
který tě sužuje a zcela odsuzuje.
CIZÍ KNĚZ
Vydám se do Říma k svatému Otci,
abych vykonal hořké pokání.
Jsem přichystán
a rád vykonám, co mi přikazuješ.
Během další části dialogu přechod (putování) cizího kněze a poutníků, kteří jsou na cestě do Říma
(Sbor)
ZPOVĚDNÍK
Synáčku, pravého Boha,
kterýs chtěl za nás zemřít na kříži
a abys nám dal pokoj,
snášel jsi tolikerá muka.
Pane, jestliže ti líbí,
pošli, cos zakusil
poutníkovi, kterého jsem měl u zpovědi
aby uvěřil v Tebe, v to, co je pro život správné.
Na schodech Chrámu - Skupina kajícníků
KAJÍCNÍCI
Které srdce je tak zatvrzelé,
jež se nestravuje strachem,
vidí-li Krista, tak rozhněvaného
mimo svou sladkou přirozenost!
Milosrdenství je odvoláno
a je přichystána spravedlnost.
Není místo, kam utéci
před jeho hrozivou tváří:
je dobré před ním jednat
nebo chcete, aby vás smetl?
Bylo by lépe, abyste se nenarodili.
Ó, hříšníci už odsouzení!
Utíkej k němu s kajícím srdcem
s myslí na kolenou
ty, jenž tak ztracený
nemůžeš vydržet bouři.
Utíkej k Němu, a viz zdaleka,
že ho bodá touha po tobě.
Vracejí se poutníci s cizí knězem ze své pouti do Říma.
Sbor přestává
HOSPODA V BOLSENĚ
Volný stůl s židlemi z obou stran příchozí hrají kostky;
za jejich zády hospodský pozoruje hru.
CIZÍ KNĚZ
Hospodo! Mám žízeň a hlad…
K odpočinku mi připrav seno.
Hospodský vstoupí do hospody.
Zatímco cizí kněz sedí celý unavený u volného stolu,
hospodský se vrátí s bochníkem chleba a číší vína.
HOSPODSKÝ
Chléb a víno Pána na oltáři.
Víno a chléb z Orvieta.
Pro osvěžení těla.
Vrátí se do hospody. Cizí kněz zasažen myšlenkou na eucharistii
je zachvácen trýznivými pochybami.
CIZÍ KNĚZ
Ach , Pane Bože, jen mi vezmi tuto temnou roušku!
Protože nemohu věřit,
jako věřím na smrt,
na slunce, na vodu, na vítr,
na tuto smutnou trýzeň.
Protože tato zlá myšlenka
se mi zrodila v mysli
jaký zoufalý květ?
Má duše nehřešila,
jsem čistý, chudý, Pane Bože,
a jenom se zkamenělým srdcem.
Nenapadla mi myšlenka,
kterou bych ti nesvěřil
a tak jsem vzrůstal v bratrské lásce,
protože jsem zpytoval své nitro.
Teď mi však vezmi tento plamen
jenž mi rozžhavuje duši ,
který mi tě odmítá, že bys mohl být
vtělen ve chlebě,
ó, Kriste trním korunovaný,
a Krev a Tělo je z celým tvým Božstvím
sevřeno mé chvějící se ruce.
A krev nevidím
v této mé trýzni
ani si nevážím vůně tvého těla…
Řím mi neotevřel tuto sílu
ani když jsem plakal na antických hrobech
vykvetlých z víry tvých mučedníků.
A byl jsem tam uctívat rozptýlené údy,
jež líbají poutníci do Říma,
také já je znovu líbal vyprahlými rty,
že se zdálo, že uniká z mého bytí,
poslední výdech,
ale ne můj hřích,
který zůstal, ó Bože.
A vracím se…
A sžírám se v srdci bezútěšnosti,
s černým zatracením.
Domněnka, jež mi dává hřešit
je přímo zabodnuta do mých údů
a ve dne i v noci mě odsuzuje k zániku.
Pláč z vyschlých řasů
jsem vylil do poslední slzy
a nyní se cítím sám, zachvácený hlodavým hříchem.
Vrať mi radost vystoupit k oltáři,
ó, Kriste Božského utrpení
skrze odhalené tajemství,
jež mi upřímně dáváš poznat.
Nevěřím…. nevěřím…. Nevěřím…
Zhroutí se. Vrací se hospodský.
HOSPODSKÝ
Ach, milý romeo , budeš dobře obsloužen,
nedal jsem ti připrat seno,
nýbrž dobrou postel, aby sis odpočinul.
CIZÍ KNĚZ
Dobře Ti zaplatím
jak za lůžko tak za jídlo, které mi dáš
a pak mě zavedeš
do vašeho dómu, kde celebruje klérus.
HOSPODKÝ
Knížetem a vládcem našeho dómu
na krásném hradu Bolseny
je svatá Kristina.
Je to zbožné místo, - a toto je sakristán.
Ukazuje na sakristána u stolu hráčů. Cizí kněz se k nim přiblíží.
CIZÍ KNĚZ
Já jsem kněz zdaleka, z Alta Magna.
Byl jsem v Římě
u blaženého svatého Jana
a svatého Pavla a u Pána svatého Petra.
Prosím tě, sakristáne, ve jménu Pána,
abys mě ihned doprovodil do vašeho dómu,
kde září láska.
SAKRISTÁN
Jdu s tebou ihned,
ó, cizí knězi.
Vytrhni mě ze hry,
která je ošklivým hadem.
Cizí kněz a sakristán odcházejí.
V kostele svaté Kristiny v Bolseně v sakristii s mešními rouchy.
CIZÍ KNĚZ
Plním příkaz, že budu sloužit mši,
kdekoliv budu pobývat,
a proto žádám o pěkné mešní roucho
a s ním i kalich.
SAKRISTÁN
Hle, tu je vše připraveno,
hostie a víno pro obětování.
Tuto službu konám
každému knězi, který je z ciziny.
Cizí kněz se připravuje ke mši.
CIZÍ KNĚZ
Všemohoucí Bože,
nemohu uvěřit, jestliže neuvidím jiné,
že skrze moje slova
dojde k tvému vtělení,
ale kdybych aspoň mohl mít
z tvého těla a krve nějakou chuť,
má mysl i srdce
by se uklidnily od jakékoliv jiné myšlenky.
Ach, uchopte, Pane, uchopte
tuto mou ubohou duši,
ze srdce ti obětuji srdce,
neboť mé poslání nestojí za nic.
Skupina kajícníků, kteří se přiblížili k oltáři,
aby se účastnili mše svaté, zatímco cizí kněz celebruje, říká:
KAJÍCNÍCI
Kdo jsi ty tak jasný?
Kdo jsi ty tak krásný?
Kdo jsi ty, který hořkému světu
dáváš v nebi bezpečný příbytek?
Kdo jsi ty, bez hříchu?
Kdo jsi ty,v neposkvrněném světě?
Sborový komentář, který začal, když cizí kněz vystupuje k oltáři.
Při rozlomení hostie, z níž kape krev se přeruší, jako když utne.
Někteří romeové (poutníci do Říma) jsou ve skupině u oltáře.
1. ROMEO
Bílá hostie znachověla,
jakoby krvácela.
Cizí kněz se před oltářem zhroutil.
2. ROMEO
Pojďte, přiběhněte sem,
onen kněz u oltáře se právě zhroutil…
Budete se moci dovědět,
proč se mu to stalo.
Sakristán přiběhne na pomoc cizímu knězi.
SAKRISTÁN
Jak ses zhroutil?
Měl jsi zhoubné bolesti na zádech?
Někdo tě udeřil
rukou, nebo klackem nebo dýkou?
Zvedl cizího kněze ze země a odnesl ho od oltáře, zatímco přibíhají kněží.
Cizí kněz jim říká:
CIZÍ KNĚZ
Jděte k oltáři
a dozvíte se, proč jsem spadl;
co tam najdete
posbírejte spolu s korporálem
a vraťte se ke mně
a řeknu vám celý důvod,
proč jsem se zhroutil,
že jsem měl při celebrování zlou myšlenku,
že Kristus nesestoupí v těle, jak je to pravda.
Kněží jdou k oltáři, za nimi všichni ostatní
a najdou zázrak.
Cizí kněz,který zůstal sám kráčí pomalu ke středu,
kde je Ponte di Rio Chiaro.
Kněží našli u oltáře zázrak.
PROBOŠT
Jak velkolepý fakt!
Zázrak, který nám Bůh předvedl.
Jděte hbitě za knězem
a ať vám řekne, jak se ten fakt uskutečnil.
Dva kněží jdou hledat cizího kněze.
Sbor kajícníků.
KAJÍCNÍCI
Zpívejme Aleluja,
že jdeme s Kristem Spasitelem:
všichni ti vyznáváme,
že ses vtělil pro nás, Vykupiteli.
Ó, dobrotivý Pane,
který jsi pro hříšníka
prolil svou krev,
toto zpívám světu,
ty dej zakoušet, že tě to tolik stálo.
Vracejí se dva kněží,
kteří šli hledat cizího kněze.
JEDEN KNĚZ
Nenašli jsme ho!
Mysleli jsem, že ze strachu utekl,
nevíme, kam se vydal,
hledali jsme ho až do hospody.
PROBOŠT
Tak úchvatný div!
Uložme s velkou láskou
a pak se poradíme,
kdy jej ukážeme lidem.
Věříme jistotně,
že je to upevnění naší víry:
jak je jistě vidět,
toto je tělo živého a pravého Boha.
Vezmou relikvie a odcházejí pryč.
Cizí kněz došel a můstek.
CIZÍ KNĚZ
Viděl jsem, Pane, jak padá tvá krev,
kapka po kapce
na moje ruce zasažené Božským bleskem.
Bledé byly, jak umírající květ
spálený řeřavým sluncem
a nyní pro lásku ožily
z tvé žhavé oběti,
ó, zářivá, Božská Pravdo.
Do mého zkroušeného srdce
padl paprsek, který z Tebe vyšlehuje,
ó, Lásko bez hranic,
ó, Pravdo, v kterou jsem nevěřil
a tys v mém srdci pátrala
a silně jsi mi řekla:
dívej se, dívej a viz:
po kapkách vlévám svou krev
do tvého zavřeného srdce,
které zrezivělo
a já je odemknu duši,
aby bylo celé zářící
a miluji tě, ó, synu bolesti!
Ó, Lásko!
Už nebudu jíst chléb,
aniž bych viděl tvé tajemství
v lidské podobě
ani opravdu neochutnám vína
aniž bych neslzel láskou,
uchvácen tímto plamenem ještě zažehnutým
v pochybujícím srdci, které tě urazilo.
Já pláču…
Roztavila se skála
a tvá rána,
roztál zamrzlý pramen
a sladké je zakusit tvůj únos.
Ó, božské Světlo!
Nyní půjdu mezi nepřátelské národy
rozdávat tvůj zázrak
a člověku, kterého uvidím řeknu toto:
láska od Boha se rodí dokonalá,
láska je opravdová bez klamu
a je upřímná bez pochybování.
Mému srdci, jež se chvělo
se ukázal Božský šílenec
řeřavící září
a nyní zve svět k této sladkosti.
Zažehnuté ruce, které vidíte vy
nemohou uhasit vodstva moře.
Je to vroucí víra, věřte mi,
která chce plápolat jako ohně
a všude na světě osvěcovat.
Celý uchvácený odejde
POKOJ BISKUPA V ORVIETU
Biskup má po boku dva soudní sluhy.
Vstoupí dva romeové (poutníci do Říma).
1. ROMEO
Pane, kdyby se ti to líbilo,
měl bych ti říci jistá slova,
když jsem chtěl pochopit,
co jsem jistě viděl, že se stalo.
Zbožně jsem se chystal
v Bolseně, kde bylo více osob
účastnit se mše svaté
jednoho kněze, který mluvil cizím jazykem.
Viděl jsem tělo Boha,
jak je drží kněz ve svých rukou
a z něho, můj pane,
padá na korporál krev.
A já s upřeným pohledem jsem viděl,
jak bílá hostie nachoví!
Tak veliký div,
jak jsem vám řekl, je jistě pravý.
BISKUP
Synáčku, nedocházejte.
Půjdete se mnou k Svatému Otci
a já mu řeknu, cos mi sdělil ty
a ty to potvrdíš.
1. ROMEO
Teď už jsem spokojený,
proste sladkého Krista na zemi,
aby ten, kdo přijde do tohoto města,
věnoval pozornost takovému faktu,
korporálu pro svou zbožnost.
Biskup odejde s dvěma poutníky
PAPEŽSKÁ KOMNATA V ORVIETU
Papež sedí na trůnu. Vedle něho dva kardinálové.
Před trůnem bollator (písař bull) s rolemi pergamenu.
Vstoupí auricolarius (hlasatel), hluboce se ukloní před trůnem a hlásí:
HLASATEL
Pán František, biskup z Orvieta.
Papež přikývne. Hlasatel vyjde, aby uvedl biskupa a romeje.
Na prahu komnaty ti tři pokleknou a obě kolena.
Tak i uprostřed komnaty a pak před trůnem.
Jak biskup tak romeové mluví v kleče.
BISKUP
Ó, dobrotivý Pane!
Ó, náš duchovní Svatý Otče,
pastýři křesťanů,
Vaše moc se vztahuje na všechno,
takový nikdy neslýchaný zázrak,
který se objevil v naší zemi
podle toho, co mi řekl tento romeo.
Když jeden kněz celebroval mši,
bílá Hostie znachověla
a z ní padající krev
zažehla na korporálu obrazce.
1. ROMEO
Je to pravda, co říká.
Přišel jsem a viděl obrazec
jako nějakého tvora,
který byl vytvořen se všemi svými údy.
PAPEŽ
Ať se shromáždí
celý kardinálský sbor .
Hlasatel vyjde. Bollator přistoupí k papeži s pergamenem
a perem připraveným ke psaní.
Napiš privilegium
a má bulla ať je odeslána:
že zázrak byl dán do ruky
biskupu z Orvieta vyvolenému pastýři,
aniž by mu bylo zakázáno prohlásit,
že je jistý a pravý.
Písař bull píše, zatímco kardinálové uvedení hlasatelem usedají
po stranách papežského trůnu; pak písař bully podá pergamen papežovi.
PÍSAŘ BULL
Svatý Otče, Pane,
Váš příkaz byl zcela proveden.
Papež čte pergamen a podá jej biskupovi.
PAPEŽ
Ihned běž, Františku do Bolseny
se svým doprovodem
a brzo se k Nám vrať.
Dám ti znamení, aby se poslechlo.
BISKUP
Vydám se hned na cestu,
protože Vám se líbí, abych šel
k oněm dětem a drahým bratřím.
PAPEŽ
Žehnám vám od Boha a od sv. Petra!
Biskup odchází.
Z tohoto zázraku chci plný svátek,
který shromáždí všechny křesťany
kolem zázraku z Bolseny.
Bude vhodné s láskou připravit
dobré oficium (kněžské hodinky),
proto se pozorně rozhlédněte
po dobrém básníkovi!
KARDINÁL DĚKAN
Pastýři, k takové službě máš v Orvietu
jednoho učitele doktora, z řádu kazatelů
a jmenuje se Tomáš.
Papež dává pokyn písaři, aby psal.
PAPEŽ
Kvůli tomu ať je poslán.
Ať přijde bez váhání před nás.
Kardinál děkan se obrátí k písaři bull.
KARDINÁL DĚKAN
Ihned vyraz na cestu, posle,
půjdeš k Tomáši z Aquina.
Až budeš u něho
,
předáš mu do rukou tento list
a řekneš mu, aby přišel ihned a rozvážně.
PÍSAŘ BULL
A já odcházím, bezodkladně
vykonám celý váš příkaz.
Odejde.
V KOSTELE V BOLSENĚ
Klérus Bolseny je rozestaven v očekávání biskupa:
Jako podle Liber pontificalis.
PROBOŠT
S uctivým pozdravem
se skláníme před Vámi, který jste hoden,
a nyní nám řeknete,
co vás k tomu pohnulo.
BISKUP
Toto musíte vědět:
kvůli zázraku, který jste skryli.
Dejte mi ho ihned.
Papež mě posílá s tímto úkolem.
JEDEN KNĚZ
Takovou věc nežádejte,
neb když se to roznese, přikryje nás hanba a potupa.
BISKUP
Čtěte list s papežskou pečetí.
Jeden kněz vezme list a čte pak jej podá proboštovi.
JEDEN KNĚZ
List srovnává.
PROBOŠT
Čte nahlas:
Kdo se staví proti, ať je exkomunikován,
zbaven důstojnosti
a z beneficia ať nemá ani stezku.
Probošt vezme korporál a obklopen klérem
říká slavnostně:
PROBOŠT
Hle, pravá krev
Ježíš Krista, všemohoucího Boha!
Biskup se po přijetí korporálu obrátí k soudnímu sluhovi:
BISKUP
Vyšli posla,
aby neprodleně šel do města
do Sette (rada sedmi) nejprve
a řekneš mu, že zázrak mám já.
Předá svůj prsten soudnímu sluhovi a odchází.
SOUDNÍ SLUHA
Jdu nyní ke svému pánu
ochotný a rychlý jako nějaký běžec.
KOMNATA PAPEŽE V ORVIETU
Papež na trůnu a dva kardinálové.
Hlasatel oznamuje:
HLASATEL
Bratr Tomáš z Aquina
Papež přikývne, hlasatel vyjde a pak uvede Tomáše.
Za ním jde písař bul. Ceremoniál.
TOMÁŠ
Přicházím k Vám, Otče, s uctivostí,
udělte mi dar Boží prozřetelnosti,
aby mi byl odpuštěn každý můj hřích.
PAPEŽ
Tomáši, máme velký zázrak
Kristova Těla
a s jistotou jsme viděli,
že je to krev a jeho pravé tělo;
a já mám v úmyslu učinit něho
Božské oficium a slavný svátek.
Upni pozornost na takový fakt,
abys našel, jak vyjádřit myšlenku.
TOMÁŠ
K vašim rozkazům, ó, Svatý Otče,
stojím poslušný srdcem i myslí,
ačkoliv na to nestačím,
ale proste Krista všemohoucího,
aby mě toho učinil hodným.
PAPEŽ
Žehnám ti znamením kříže.
Vstaň a jdi, věnuj se takovému povolání.
Tomáš odchází.
CELA TOMÁŠE AKVÍNSKÉHO V ORVIETU
Pevná postel, klekátko, velký kříž a stojan.
Tomáš jde k Ukřižovanému, přitahován a inspirován.
TOMÁŠ
V závojích se skrýváš, ó, pravý Bože
a nikdo tě nemůže dosáhnout
pohledem, hmatem i živým hlasem,
jenom zbožné mysli se k tobě přibližují.
A já se ti klaním
a pokorném chlebu a příjemném vínu
nové tajemství živého těla.
Nechci vidět, ó můj svrchovaný Pane
tvůj zázrak
a odvažuji se hledět jako lotr,
který zavřel oko nad tvou mrtvou brvou
a měl z toho posilu,
který viděl ve tvém Utrpení
Zmrtvýchvstání.
Nechci vidět jako Tomáš
tvé krvácející rány a milovat
ani rozechvěným prstem zkoumat ti bok,
ale chci se opojit krví, kterou´s mi dal,
ano, kéž mi zažehne lásku
a zbarví kalamář.
Kéž uhasí
každou vzpurnost, jež napadá údy,
aby tak vzplál duchovní hymnus
osvobozený od zla
a kéž je rajská
poslední harmonie
pokoje jako záruky mé provinilé duše.
Amen!
Jde k pultíku a píše.
Andělský eucharistický sbor
Tomáš skončil psaní a s různými listy pergamenu
znovu předstoupí před Ukřižovaného a ukazuje mu je.
TOMÁŠ
Ježíši Kriste, Pane,
jehož moc trvá bez konce,
prosím tě s láskou:
z toho, co jsem vykonal ke tvé poctě,
ať zkušenost ukáže,
stačí-li pro modlitbu oficia
Z nebe se ozve hlas.
HLAS
Tomáši, je to dobré dílo
nepřidávej ani neubírej slovo.
Tomáš se chystá vyjít a vrátit se k papeži.
PALÁC LIDU V ORVIETU
Objeví se: kapitán, starosta, rada sedmi, rodiny a ozbrojenci
a rozestaví se v očekávání . Dorazí posel, který se obrátí na skupinu.
POSEL
Pane, kéž vám Bůh dá život.
Sedmi, starostovi a kapitánovi
Z Bolseny to bylo posláno.
A hle, svrchované znamení biskupa.
Ukazuje starostovi pečeť biskupa, starosta se o ní přesvědčí a vrátím mu ji.
Já jsem viděl v jeho ruce
ten úžasný zázrak s velkou důstojností
a budete jej mít
uprostřed města
a uložíte jej na krásném
vyzdobeném místě.
STAROSTA
Po tvém příchodu k nám
s takovým poselstvím
postaráme se o krásný šat,
jak je naším zvykem.
Pokyne jednomu příbuznému, který předstoupí a podá poslovi nový šat.
Hle, parádní šat.
Nyní se do něj obleč a tak vyzdoben
půjdeš námi před blaženého papeže,
ó, posle.
Posel si obleče nádherný šat.
A pak všichni odcházejí.
V KOMNATĚ PAPEŽE V ORVIETU
Papež na trůnu, vedle dva kardinálové.
Vstoupí hlasatel oznamuje:
HLASATEL
Bratr Tomáš z Aquina
Papež přikývne, hlasatel vyjde a pak uvádí Tomáše. Ceremoniál.
TOMÁŠ
Ó, Pane Svatý Otče,
toto je oficium, které jsem napsal.
Jenom dávám vědět,
že je vpravdě hodné, aby bylo uctíváno,
a proto schváleno
Ježíšem Kristem, naším Spasitelem,
jenž snášel pro hříšníka
úděsná muka na kříži.
PAPEŽ
Všichni klerikové města
s procesím,
ať je každý vyzpovídaný,
vykonejme svatou modlitbu,
a se zbožností budeme prosit
pravého nejvyššího Boha,
by nám poslal pokoj,
který opravdu dal apoštolům.
Vstupují kardinálové a všechen klérus (sbor).
Papež sestoupí z trůnu a postaví se do čela procesí a jde vstříc zástupu občanů.
V procesí je skupina dětí s olivovými ratolestmi.
Když dojde na Ponte di Rio Chiaro, všichni se zastaví v očekávání.
Vzdálený zpěv ohlašuje příchod průvodu z Bolseny
v jehož čela je biskup s kněžími, kteří převzali relikvii.
Když biskup dojde před papeže, poklekne a s ním všichni duchovní , kteří jdou s ním,
občanští představitelé, rodiny, praporečníci a lid.
BISKUP
Otče já jsem před vámi
s úchvatným zázrakem, který jste mi svěřil.
Otče, k vašemu zalíbení
ukazovat jej všem lidem;
ať každý věří,
že toto tělo a krev pravého Boha.
PAPEŽ
Já před ním klekám
s úctou jej chci vidět.
Ó, Nejvyšší Stvořiteli
tvé slávy je plné nebe i země!
Toto je velký div,
který jsi dal světu jako pravý.
Prohlíží si relikvii a líbá ji. Pak zanotí Te Deum.
Te Deum laudamus
te Dominum confitemur!
Všichni duchovní sborově zpívají.
SBOR
„Sanctus, sanctus, sanctus
Dominus Deus Sabaoth
pleni sunt caeli et terra gloria tua,
hosanna in excelsis“
Celý průvod vedený papežem se ubírá k hlavní bráně chrámu
a zpívá antifonář.
Dodatek
Původní text z roku 1325-30 měl 276 veršů, k nimž bylo dodáno v 1335-38 v dominikánském prostředí dalších 56 veršů, takže se dosáhlo 332 veršů; ty pak zapsal v roce 1405 Tramo di Leonardo. Ještě je nutno dodat, že zápis z roku 1405 dokazuje, že se měly konat mimické proti-scény a snad i sbory po verších 93 a 504.