Panna Maria svým zjevením uskutečnila dvě věci: Za prvé přesvědčila Španěly, že Indiáni nejsou méněcenní lidé, když se také jim zjevuje Matka Boží a za druhé, snadno dosáhla toho, oč se těžce snažilo mnoho misionářů.
ZJEVENÍ PANNY MARIE V GUADALUPE, MEXIKO, SEVERNÍ AMERIKA
6. prosince 1531
U břehů střední Ameriky se 22. dubna 1519 vylodil jeden z nejslavnějších španělských kolonizátorů a dobyvatelů Ameriky Hernán Cortés / 1485 – 2.12.1547 /. Měl spolu s touhou poznat nově objevená území také čestný úmysl „vyhladit starou modloslužbu, přinést obyvatelům víru v jednoho pravého Boha a podporovat šíření katolické víry“. V jeho doprovodu však byli jen dva kněží. Teprve v roce 1523 přišli do země první tři františkáni z Gentu /dnešní Belgie/ a o rok později jich přibylo dalších dvanáct. Roku 1526 přišla první skupina dominikánů. Místnímu nářečí učili misionáře místní domorodé děti. Ty později pomáhaly jako katecheté nejdříve ve svých rodinách a později také ve vesnicích.
Když se započala evangelizační práce v Mexiku, byli někteří misionáři přesvědčeni, že evangelizace bude usnadněna, pokud se podaří získat pro tuto činnost samotné Indiány. Roku 1536 byl založen františkány ústav Colegio de la Santa Cruz, který navštěvovaly děti význačných domorodých Indiánů. O deset let později již byla vytvořena první vzdělaná domorodá skupina, které františkáni předali vedení ústavu. Těžké škody misijnímu dílu zasadili někteří vysoce postavení španělští úředníci, kteří v rozporu s instrukcemi představených, nakládali s Indiány pro osobní obohacení jako s otroky. Když přišel do Mexika první Římem jmenovaný biskup Juan de Zamárraga OFM, byla učiněna potřebná opatření pro zdar misijního díla na tamějším území. V kritické chvíli zachránila Mexiko pro křesťanství Panna Maria svým zjevením 6. prosince 1531 v Tepeyacu domorodému Indiánu Juanu Diegovi. Panna Maria byla a je nejlepší evangelizátorkou. Její zjevení bylo zdrojem konverzí a rozkvětu katolické víry s nebývalou vitalitou, která překonala všechna očekávání. Díky zjevení byla evangelizace Mexika dokončena roku 1539.
Panna Maria svým zjevením uskutečnila dvě věci: Za prvé přesvědčila Španěly, že Indiáni nejsou méněcenní lidé, když se také jim zjevuje Matka Boží a za druhé, snadno dosáhla toho, oč se těžce snažilo mnoho misionářů.
Událost zjevení se stala součástí domorodé ústní tradice. Písemně zaznamenal tuto událost Antonio Valeriáno, profesor ústavu Colegio de la Santa Cruz, který byl také guvernérem Indiánů v Mexiku. V jeho spisku je očima současníka podrobně popsáno, jak k události zjevení došlo a jak se události po zjevení vyvíjely.
V sobotu 9. prosince 1531 šel časně ráno nedávno obrácený a pokřtěný Indián Juan Diego do města Mexiko na mši svatou a na výuku katechismu. Na cestě se mu na úpatí kopce Tepeyac zjevila překrásná dívka indiánského vzezření a požádala ho, aby vyřídil biskupovi, že jí má na tomto místě postavit kostel, aby zde mohla projevovat svůj soucit a dobrotu a mohla pomáhat lidem. Biskup ale historce o zjevení překrásné dívky od příslušníka méněcenného národa neuvěřil. Dívka v novém zjevení požádala Juana, aby šel za biskupem ještě jednou. Biskup žádal, aby Juan přinesl nějaký důkaz o pravdivosti svých slov. Další den ráno šel Juan do města pro kněze, aby mohl být zaopatřen svátostmi jeho těžce nemocný strýc. Šel úmyslně jinou cestou, aby Dívku opět nepotkal. Ta však na něj čekala i na jiné cestě a poslala Juana na vrchol kopce Tepevac. Tam měl natrhat pro biskupa růže. Vrcholek kopce vůbec nebyl místem, kde by mohly růst květiny. Byl kamenitý a nikdy tam nerostlo nic než kaktusy, trní a křoví. Bylo to v prosinci, tedy v čase, kdy přicházely mrazy. Ale když tam Juan přišel, bylo místo pokryto nádhernými rozkvetlými růžemi. Překvapený Juan je natrhal do své tilmy – indiánského pláště utkaného z hrubých vláken kaktusů, a ve městě je na důkaz pravosti zjevení vysypal před biskupa. Biskup byl tímto zázrakem okamžitě přesvědčen. Na místě zjevení dal skutečně postavit kostel. Na žádost Panny Marie bylo toto místo nazváno Guadalupe, což znamená „rozšlápla jsem hada“.
.
Když Juan Diego vysypal před biskupa ze své tilmy na podlahu růže, v tu chvíli se vytvořil na vnitřní straně pláště před užaslými přítomnými svědky obraz Dívky, Panny Marie. V dnešní době je plášť s obrazem hmatatelným důkazem událostí v roce 1531. Je zvláštní, že se plášť z agavové látky ze XVI. století, která se nejpozději za 40 let rozpadá, uchoval do dnešních dnů. Plášť byl dlouho vystaven kouři svíček, dotekům zbožných poutníků a dalším znečištěním, je neustále vystaven za hlavním oltářem monumentální baziliky Panny Marie Guadalupské, kde jej může každý poutník spatřit, a přesto si obraz na něm uchovává svou původní svěžest. Vědecký tým z university na Floridě jej podrobil vědeckému výzkumu a komise konstatovala, že obraz na plášti nelze vědecky vysvětlit. Podobá se spíše fotografii než namalovanému obrazu, protože na něm nejsou žádné tahy štětcem. Je dokonce vytvořen tak, že využívá hrubý vzor tkaniny k docílení prostorové hloubky v obličeji.
V r. 1929 byla v oku Panny Marie na obraze objevena mikroskopická postava, která se podobá Juanu Diegovi, jehož dobový portrét se nám zachoval. Další výzkum v roce 1962, za použití dokonalejší techniky a většího zvětšení, odhalil v očích Panny Marie ještě další dvě postavy. Obraz je tak perfektní, že je možno identifikovat celou tehdejší situaci v biskupově paláci. Jedna postava se dívá na Juana Diega, druhá se mu dívá přes rameno. Ve druhé postavě byl, rovněž podle dobového portrétu, identifikován tlumočník Juan Gonzales. Třetí postava je málo zřetelná, ale pravděpodobně to bude světící biskup. Protože je scéna zobrazena v Mariině oku, vyplývá z toho, že Panna Maria byla scéně neviditelně přítomná a stála vedle biskupa Zumárragy. Při dalším vědeckém zkoumání r. 1986 zaměřeném na přítomnost dalších možných osob zobrazených v očích Panny Marie, jich bylo nalezeno celkem dvanáct.
V roce 1666 bylo zahájeno oficiální církevní šetření guadalupských událostí. Roku 1754 byla Naše milá Paní Guadalupská prohlášena za patronku Mexika a r. 1910 za patronku celé Latinské Ameriky.
Od roku 1829 se církev v Mexiku na více než sto let ocitla ve vážné krizi. Nebyl obsazen již žádný biskupský stolec. Roku 1917 byl v Mexiku ústavou legalizován boj proti katolické církvi. Roku 1921 nechal president Obregón do vázy před obraz umístit bombu. Při její explozi však nedošlo k poškození obrazu ani k poškození tenkého skla, které chránilo obraz, přestože byl zničen těžký železný kříž stojící před obrazem. Zachování obrazu se připisuje zvláštní ochraně Panny Marie Guadalupské. V Roku 1986 došlo v Mexiko City k obrovskému zemětřesení, které zničilo 500 domů a 2 000 jich poškodilo. Ale bazilika a obraz zůstaly nepoškozeny. Roku 1992 papež Jan Pavel II. otevřel ve svatopetrské bazilice v Římě kapli k poctě Panny Marie Guadalupské a roku 2002 rozšířil její oslavu na celou církev. Její svátek se slaví 12. prosince a toho roku se poprve dostal také do českého liturgického kalendáře.
V novodobých dějinách se Panna Maria Guadalupská stala symbolem ochrany nenarozeného života. Na konci mše svaté, která byla 24. dubna 2007 sloužena za děti usmrcené potratem, začalo lůno Panny Marie před zraky tisíců poutníků zářit a plod v těle Panny Marie se pohyboval zleva doprava a zprava do leva. Jev byl vyfotografován poutníky projíždějícími po dvou pohyblivých chodnících před obrazem.
Mexičané považují Guadalupskou Madonu za svou vlastní Matku. Její obrazy a sošky obkládané květinami zdobí jak luxusní byty nebo chudé chatrče, tak veřejné prostory, nádraží, restaurace a továrny.
Bůh si vyvolil ty, které svět považuje za méněcenné a neurozené, aby zlomil moc těch, kteří jsou „něco“ / 1.Kor 1,27-28/. V době evangelizace nově objeveného kontinentu poslal Bůh svoji Matku, aby podpořil snahu misionářů o šíření pravé katolické víry, aby každý kdo v něho uvěří, měl život věčný.
