Počátkem 80. let 20. století se rozšířil ve světě kontroverzní fenomén – plačící sochy, plačící obrazy a plačící ikony Panny Marie. Pláčou vodu i krev. V mnoha případech po podrobném zkoumání a počítačové tomografii neexistuje reálné vysvětlení.
PLAČÍCÍ SOCHA PANNY MARIE V CIVITAVECCHIA, ITALIE, EVROPA
2. února 1995 – 15. března 1995.
Nejznámější plačící sochy jsou v japonském městě Akita, italském přístavním městě Civitavecchia a německé obci Heroldsbach , kde plakala soška Panny Marie 12. února 2007.
Civitavecchia je důležité, padesátitisícové přístavní město na pobřeží Tyrhénského moře. Je vzdáleno asi 80 km severozápadně od Říma a turisté, kteří cestují do Říma námořní cestou, jsou odtud pohodlně dopravováni do Říma autobusy.
Místní kněz don Pablo Martín daroval rodině Gregoriových z Civitavecchia asi 43 cm vysokou sošku Panny Marie jako dárek z pouti do Medjugorje, kterou vykonal v září 1994. Soška byla umístěna v jejich zahradě v malé jeskyňce. Na svátek Obětování Páně 2. února 1995 viděla dcerka pana Gregori Jessica, vytékat z očí sochy Panny Marie krvavé slzy. Vystrašená zavolala svého otce, který se rovněž stal svědkem toho, jak po tvářích sochy Panny Marie stékají krvavé slzy. Vylekaný otec ihned informoval místního faráře dona Pablo Martíniho. Další den se událost opakovala kolem půl sedmé večer. Kromě kněze bylo přítomno i mnoho jiných rodinných přátel. Během dalších dní až do 6. února se fenomén opakoval ještě jedenáctkrát v přítomnosti různých očitých svědků, kteří později pod přísahou potvrdili, co viděli. Don Pablo Martín informoval o události místního biskupa Girolama Grilla. Ten však reagoval velmi skepticky. Zpráva o události se rychle rozšířila a novináři o tom informovali ve sdělovacích prostředcích. Kromě hluboce věřících lidí se našli samozřejmě i takoví, kteří hledali senzaci, ba dokonce i takoví, kteří sošku chtěli zničit.
První otázka, kterou si všichni kladli, byla, zda červená tekutina vytékající z očí je opravdu krev. Biskup mons. Griollo pověřil dona Pabla Martíniho, aby si vybral důvěryhodného lékaře, který tekutinu prozkoumá. Analýzy začaly 5. února na univerzitní klinice Sapienza. Výsledek nepřipouštěl žádné pochybnosti: červená tekutina je opravdu krev. Když vědci chtěli potřetí vyšetřit krvavé slzy, testy nasvědčovali, že se jedná o krev muže nikoli ženy. Protože se nedalo udělat nesčetné množství pokusů, rozhodli se, že zůstanou při výsledku „krev muže“, protože výsledek „krev ženy“ se objevil jen jednou. Vyvstala otázka, proč pláče Panna Maria mužské krvavé slzy. Další zkoumání potvrdilo, že se v soše nenacházejí žádná dutá místa a nebyly do ní vloženy žádné přístroje. Všechno nasvědčovalo, že jde o skutečný zázrak. Ale biskup měl stále vážné pochybnosti. Kolem půlnoci 11. února 1995 jej v telefonickém rozhovoru státní sekretář kardinál Sodano, po papeži nejdůležitější muž ve Vatikáně, povzbudil, aby nebyl přehnaně důvěřivý, ale aby přijal možnost nadpřirozeného působení. Mons. Grillo pochopil, že tento telefonát v tak pozdní noční hodinu musel být z iniciativy Svatého Otce Jana Pavla II. Jeho domněnku potvrdil i další telefonát 23. února 1995. Mezi tím byla socha z bezpečnostních důvodů vzata na biskupskou kurii. Dne 13. února zavolal biskupovi Grillovi světoznámý exorcista Gabriele Amort z Říma a také on jej prosil, aby nebyl příliš skeptický, protože už před osmi měsíci mu jistá mystička z Florencie, které je P. Amorth duchovním vůdcem, sdělila, že socha Panny Marie v Civitavecchia bude plakat krvavé slzy. O tomto telefonátu biskup Grillo vyprávěl své sestře. Ta byla hluboce dojata vážností Mariina poselství a ráno 15. března po mši svaté požádala bratra, aby sochu přinesl a aby se před ní společně pomodlili, což biskup udělal. Když v modlitbě Zdrávas Královno vyslovili slova: „obrať k nám své milosrdné oči“, do očí sochy, kterou biskup držel v rukou, vstoupily krvavé slzy. Bylo to po čtrnácté a naposledy. Biskup zbledl jako stěna a byl v šoku. Bylo nutné zavolat lékaře, který jej ošetřil. Tento lékař rovněž potvrdil, že v očích sochy Panny Marie byly čerstvé stopy krve.
Když se papež Jan Pavel II. doslechl o soše Panny Marie plačící krvavými slzami, dal celkem jednoduchou odpověď: „Když Panna Maria pláče, musíme ji potěšit. Co ji může více potěšit než naše obrácení k jejímu Synu, než naše láska k Bohu a bližnímu“.
Mons. Stanislav Dziwisz, sekretář Svatého Otce, pozval biskupa Grilla 5. června 1995 na večeři a na výslovné přání papeže měl přinést sochu Panny Marie s sebou. Biskup Grillo měl dojem, jakoby Svatý Otec všechno věděl. Citoval názor kardinála Hanse Urs von Balthasara, který zastával názor, že Panna Maria je v této době svým dětem v jejich starostech obzvláště blízko. Její slzy znamenají výzvu k obrácení. Papež sošku políbil, požehnal a korunoval ji zlatou korunkou. Na její nataženou ruku zavěsil růženec. Na konci setkání papež řekl: „Jednoho dne oznámíte světu, co se stalo dnes večer. Vložme všechno do rukou kardinála Ratzingera“. Následujícího dne ujistil kardinál Sodano biskupa Grilla o papežově přízni a povzbudil ho k odvaze a vytrvalosti.
Dne 2. října 2000 odevzdala Jessica Gregori biskupovi Grillovi poselství, které dostala od Panny Marie. Panna Maria v něm prosila biskupa, aby zasvětil všechny kněze své diecéze jejímu Neposkvrněnému Srdci a dodala, že o tom má promluvit se Svatým Otcem, aby zasvětil jejímu Neposkvrněnému Srdci kněze celé Církve. Zasvěcení papež vykonal 8. října 2000 na náměstí Svatého Petra, když se spolu s 80 kardinály a 1500 biskupy modlil úkon zasvěcení. Biskup Grillo za to papeži písemně poděkoval.
Papež Jan Pavel II. svým podpisem potvrdil písemné prohlášení biskupa Grilla, které vydal pod přísahou, že 15. března 1995 v 8 hodin 15 minut viděl, jak socha v jeho rukou ronila krvavé slzy.
Proč pláče Panna Maria krev svého Syna? Vysvětlují nám to slova, která řekl papež Jan Pavel II. nemocným při generální audienci již 8. září 1982. Papež řekl: “Panna Maria, která byla počata bez jakékoliv poskvrny hříchu, měla zvláštním způsobem účast na utrpení svého Božského Syna, aby se tak stala Spoluvykupitelkou celého lidstva. Krvavé slzy, které byly nejdříve její vlastní, tedy ženské, a potom byly slzami jejího Syna, tedy mužské, dosvědčují nerozdílnou jednotu spoluvykupující Matky se svým Synem, Božským Vykupitelem“.
Panna Maria obrací pozornost na hlubokou pravdu naší víry, že krev, která proudila z Ježíšova probodeného Srdce, je pro nás vždy účinná, když se prostřednictvím svátostí necháme touto krví očistit, uzdravit a posvětit.
Denně přicházejí poutníci, kteří chtějí přistoupit ke svátosti smíření, mezi nimi často osoby, které se nezpovídaly celá desetiletí. Mimořádné milosti uděluje Panna Maria rodinám, které prožívají krizové období. Stovky snubních prstenů darovaly Panně Marii manželské páry, které se na její přímluvu opět smířily.
Po dvouletém zkoumání uznal roku 1997 Vatikán sochu Madony z Civitavecchia za zázračnou.
