K událostem došlo v klášteře sester kontemplativního sekulárního institutu Služebnic posvátné Eucharistie v Yuzawadai, ve vesnici téhož jména, která leží přibližně 6 km od města Akity, v diecézi Niigita. Klášter podléhá diecéznímu biskupu Janu Shojiro Ito z Nigata.
PLAČÍCÍ SOCHA PANNY MARIE V AKITĚ, JAPONSKO, ASIE
13. června 1969 – 15. září 1981.
Dřevěná socha Panny Marie, která krvácela, potila se a plakala krvavými slzami, se nachází v kapli sekulárního institutu, je vysoká 70 cm a je zhotovena podle vidění, která měla v Amsterodamu Ida Peedermanová v letech 1945 - 1959 : Panna Maria stojí vzpřímeně před křížem na zeměkouli a z jejich rukou vycházejí tři paprsky znázorňující milost vykoupení a mír. Paprsky září na národy světa, které jsou zobrazeny jako ovce. Na zeměkouli už není vidět hada, protože Matka všech národů, ve spojení s námi, jej porazila mocí Božské lásky.
V klášteře žila novicka, sestra Sasagawe Katsuko. Narodila se r. 1931 v diecézi Niigata. V dětství musela podstoupit operaci slepého střeva, ale v důsledku předávkování narkotizujícími prostředky u ní došlo k ochrnutí končetin. Následovaly četné pobyty v nemocnici. Jedna katolická ošetřovatelka ji seznámila s Ježíšem Kristem a Sasagawe se stala křesťankou. V roce 1956 se její zdravotní stav zhoršil a upadla do komatu. Sestry z Nagasaki poslaly na kliniku v Myoko lurdskou vodu. Sotva přiložili vodu nemocné ke rtům, vrátilo se jí vědomí a její ochrnuté údy nabyly postupně opět pohyblivosti. Ve věku 25 let začala s velkou radostí působit v Myoko-Kogen jako katechetka, ale během telefonického rozhovoru 16. března 1973 zjistila, že náhle ohluchla. Musela tedy katechetické činnosti zanechat a vrátit se do mateřince společenství Služebnic posvátné Eucharistie v Yuzawadai.
Vlastní události se sochou Panny Marie měly svou předehru: 12 června 1973 byla před adorací v kapli sestra Sasagawe Katsuko náhle oslněna tajemným světlem. Příštího rána se jev opakoval. Ještě dalšího dne se jev opakoval v přítomnosti všech sester. Světlo vycházelo z věčného světla a zahalilo svatostánek. Při těchto zážitcích k ní mluvil její anděl strážný a vyzýval ji k modlitbě za obrácení hříšníků. Dne 5. července 1973 uslyšela od sochy Panny Marie v kapli tajemný hlas, který jí říkal, že bude z hluchoty uzdravena a vyzýval ji k životu v chudobě, čistotě, poslušnosti, pokání a k modlitbě za kněze a církev. Později ji varoval před nebezpečími, která hrozí světu, jestliže se lidé nepolepší. Doporučoval jí modlitbu růžence.
Dne 6. července 1974 objevily sestry na pravé ruce sochy Panny Marie ránu, ze které prosakovala krev. V příštích dnech prosakovala bohatěji a tekla na celý malíček pravé ruky. Dne 25. července 1974 přišel klášter navštívit biskup Jan z Niigita, aby posoudil situaci. Dne 29. září rána na ruce sochy Panny Marie zmizela a ruka byla taková jako dřív, ale socha se orosila tekutinou podobnou potu, který kapal na tvář, límec a ramena. Vatové tampony a gáza, kterými sestry sochu utíraly, se promočily a socha začala vonět směsí vůně růží a lilií. Při přísném vědeckém rozboru bylo konstatováno, že se jedná o lidské slzy, krev a pot. Zkoumaná krev patří do skupiny B. Dne 4. ledna 1974 zpozorovala sestra sakristiánka, že podstavec sochy je mokrý. Když zvedla hlavu, viděla, že v očích sochy se objevily krvavé slzy, které stékají na tvář, bradu a podstavec sochy a výraz sochy se změnil. Tváře, které byly původně kulaté, byly propadlé a v obličeji se zračila naléhavost. Sestra Sasagawe dostala poselství od svého anděla strážného, který jí řekl: „Nedivte se, když vidíte Matku Boží plakat. Ona pláče, protože touží, aby se co nejvíce lidí obrátilo“. Jindy řekl: „Krev, kterou Maria prolévá, má velký význam. Tato neocenitelná krev byla poslána, aby prosila o vaše obrácení, o mír a na zadostiučinění za nevděčnosti a urážky Pána.“ K sestře Sasagawe promluvila i samotná socha Matky Boží, která jako by ožila. Sestra slyšela slova: „Mnoho lidí na světě působí Bohu utrpení. Na usmíření hněvu nebeského Otce toužím po duších, které by ho potěšily. Toužím spolu se svým Synem po duších, které by utrpením a chudobou činily pokání za hříšníky a nevděčníky“. Dne 15. září 1981 plakala krvavými slzami Matka Boží naposledy. Od té doby pláč definitivně přestal. Panna Maria plakala celkem stojedenkrát.
Hlavní poselství z Akity zní takto:
Má milovaná dcero, poslouchej, co ti řeknu. Musíš to předat dál, svému nadřízenému. Jak jsem ti už dříve říkala, pokud lidé nebudou litovat hříchů a nepolepší se, chce nebeský Otec strašně potrestat celé lidstvo. Tento trest bude hroznější než potopa. Bude to trest, jaký ještě nikdo nezažil. Oheň bude padat z nebe a zničí větší část lidstva. Nebudou ušetřeni ani kněží ani laici. Ti, kdo přežijí, budou trpět tak, že budou závidět mrtvým. Jediné zbraně, které vám ještě zbývají, jsou růženec a znamení, které vám Syn zanechal. Modlete se denně růženec za papeže, biskupy a kněze. Ďábelské síly budou působit dokonce i v Církvi. Kardinálové povstanou proti kardinálům, biskupové proti biskupům. Církev bude plná lidí ochotných ke kompromisům. Kněží, kteří mě ctí, budou svými kolegy znevažováni a posmíváni, budou pustošeny oltáře a chrámy. Mnozí kněží a řeholníci, svedeni Ďáblem, opustí Pánovu službu. Ďábel se zaměří zvláště na duše zasvěcené Bohu. Ztráta tolika duší mě rmoutí, pohár už přetéká. Hřeší-li se stále více, nebude už žádné milosrdenství. Mluv odvážně se svým představeným. Každý z vás je vybízen k modlitbě a kajícím skutkům.“
Jediný, komu přísluší posoudit takové události, je biskup příslušné diecéze. Jelikož všechny události přispěly k probuzení víry, konverzím a četným zázračným uzdravením a jsou podepřeny svědectvím četných církevních a lékařských autorit, učinil biskup Jan Shojiro Ito z Niigaty 22. dubna 1984 tento závěr: „Nelze popřít nadpřirozený charakter událostí v klášteře Yuzawadai. Události neobsahují nic, co by odporovalo katolické víře nebo dobrým mravům. Připomínám, že i když Svatý stolec uveřejní o událostech v Akitě příznivý úsudek, bude se stále jednat o soukromé zjevení, tedy nikoli o článek víry. Křesťané jsou povinni věřit jen obsahu veřejného Božího zjevení, které obsahuje vše, co je zapotřebí ke spáse. Přesto církev vždy až podnes přihlížela k soukromým zjevením, která veřejné zjevení doplňují nebo objasňují“. Povolil úctu Matky Boží z Akity na celém území své diecéze do doby, než Svatý stolec vydá v té věci definitivní rozhodnutí.
V červnu 1988 potvrdil biskupovo uznání událostí v Akitě za pravé a nadpřirozené jménem Svatého stolce kardinál Josef Ratzinger, současný Svatý Otec Benedikt XVI. Přitom uzavřel události v Akitě slovy: “Poselství z Akity a poselství z Fatimy jsou v podstatě totožné“.
