Přinášíme další úvahu od Petra Stloukala.
Žijeme v době, která klade na jedince maximální, až razantní požadavky, v době hektického spěchu, silné konkurence, soutěživosti na všech polích, v době, která ovšem má dosti daleko od toho, že by se mohla nazývat humánní, a neodvažuji
si říci „křesťanskou“. Tato epocha šílenství vygradovala do svého vrcholu globální aposase, klanění se ďáblu v jeho světských podobách, jako je praktický ateismus, zarytý materialismus, totální absence určité duchovní koncentrace, která byla doménou našich předků. Ti dříve než zaseli zrno se pomodlili, modlili se neustále
a uchovávali v sobě ono blahodárné ticho, po němž touží lidé vstupující
do trapistického kláštera.
Doba hluku, chaosu, zvířecích rysů v lidském jednání jedinců, kteří jsou ceněni ne pro své kvality morální a duchovní, ale pro lživé výsledky absurdního pachtění až do úmoru za vidinou peněz, hmotného blaha, nenasytnosti rozkoše a v důsledku otroctví mamonu, který žádá jidášskou daň upsání své duše.
Kde není vědomí nadpřirozena, není řád, kontinuita, tradice, všeobecná úcta
k lidskému životu, není láska. A kde není láska, je suchopár, poušť, atmosféra zla, říše beznaděje, království bezuzdosti a agrese, což prosakuje do lidského myšlení, jednání, do mezilidských vztahů. Kdo to vše nevidí, je slepý – nebo lépe: vidět to nechce, protože ví, že to je pravda, a toho se bojí… Obava z budoucnosti se falšuje „pozitivním myšlením“, teatrálními reklamami, módou, která odkrývá pozadí všeobecné descendence, morální krize, krize vědomí a svědomí, zkrátka jsme svědky toho, co bravurně popsal Romano Guardini ve své knize „Konec novověku“.
Dnešnímu člověku je víc než kdy jindy potřebí modlitby, naprosté koncentrace, adorace, úplného oproštění od lidského třeštění, od brány deliria. Pouze sepnuté ruce v maximální důvěře v Boží moc a pomoc mohou změnit chod dějin, které
se řítí směrem ke zkáze.
Jedině modlitba může vzkřísit ty hodnoty, které se zdály být navždy ztraceny v bahně idiokratické společnosti, jejímž cílem není lidské blaho – ani časné ani věčné – ale pouze jediné: za každou cenu, všemi možnými dostupnými prostředky odvést duši od Boha, od duchovního života, od Ježíše, který je Cesta, Pravda a Život! Nic víc, nic méně.
