Mark Riedemann pro „Where God Weeps“ hovořil s knězem, který slouží jako Patriarchal Vicar hebrejsky mluvícího katolického vikariátu v Izraeli.
Řím, 27. února, 2012 (Zenit.org.). – Otec DAVID NEUHAUS se narodil do židovské rodiny a ještě v mladém věku konvertoval na křesťanství.
Otázka:
Jste patriarchálním vikářem hebrejsky mluvícího katolického vikariátu v Izraeli. Můžete nám říct, jaký je tento vikariát a jaká je vize tohoto katolického společenství?
P. Neuhaus: V roce 1955 byla zřízena v Izraeli asociace zvaná The Work of St. James, aby pečovala o tisíce katolíků, kteří přišli do Izraele – obvykle část členů židovských rodin kvůli velkým vlnám přistěhovalců, které přicházely zvláště z Evropy. Někteří židovští muži byli ženatí s katolickými ženami – to bylo nejčastější. Některé z jejich dětí byly pokřtěny a oni cítili potřebu pastorační péče. Tito lidé se stali velice rychle součástí hebrejsky mluvící izraelské společnosti, a proto nenašli své místo ve většinové arabsky mluvící církvi. Toto společenství se léty zmenšovalo – je velikou výzvou být katolíkem v hebrejsky mluvící izraelské společnosti. Zmenšovala se primárně kvůli asimilaci, protože jsme nebyli schopni udržet mladé lidi, praktikující katolíky, kteří postupně mizeli asimilací v sekulární společnosti. Co se však stalo, bylo to, že přicházely další vlny přistěhovalců; rusky mluvící, však ne pouze oni, ale také velké skupiny zahraničních dělníků, uprchlíků a dokonce teď arabských křesťanů, které se z hospodářských důvodů stěhují do židovských měst, kde jejich děti – ze všech zmíněných skupin – jsou integrovány v hebrejsky mluvících školách, a tedy mluví hebrejsky jako svým prvním jazykem. Stávalo se stále více nezbytným rozvíjet tuto hebrejsky mluvící přítomnost. I když naše svátostná společenství jsou velmi malá, naše katechetické výzvy jsou obrovské – aby zajišťovaly pokračování katolické identity a nabízely zkušenost víry katolickým dětem, které jsou součástí hebrejsky mluvící židovské společnosti.
Otázka:
Hebrejština je ovšem určujícím znakem židovské tradice. Jak židé reagují na vaši práci? Nemusíte čelit nepřátelství v této otázce?
P. Neuhaus: Myslím, že díky zvláštnosti katolického společenství nebo nějakého druhu křesťanského společenství, které se modlí hebrejsky, první reakcí nebylo nepřátelství, ale šok – šok slyšet mši slavenou hebrejsky, šok slyšet křesťany mluvící o své víře hebrejsky. Máme činnou webovou stránku a zde také naší prvotní komunikační řečí mezi sebou navzájem a naší prvotní řečí při komunikaci s širokou společností je hebrejština. Takže první reakcí je šok – to je naše řeč a vy jí mluvíte. Někdy se to může obrátit v nepřátelství a my se snažíme porozumět, že příčinou je bolest a utrpení židovského lidu ve světle staletí křesťansko – židovského nepřátelství, takže se nesnažíme reagovat, ale vycházet z pozice porozumění, trpělivosti a lásky k židovskému lidu. Takto žijeme a trváme na tom, že jsme součástí společnosti. Slavíme v hebrejštině. Diskutujeme v hebrejštině. Nyní zveřejňujeme náš katechismus v hebrejštině a díky Bohu k tomu máme svobodu.
Otázka:
Máte členy, kteří jsou židé?
P. Neuhaus: Mezi přistěhovalci jsou také někteří židé. Je třeba říct, že, protože nevycházíme jako proselité, nemáme větší počet židovských členů, kteří přišli ke Kristu skrze naši práci. Častěji jsou to židovští lidé, kteří se setkali s Kristem někde jinde a našli naše společenství jako svůj domov. Máme velmi, velmi málo konverzí a každý je zvláštní případ s individuálním životním příběhem v životě našeho společenství, ale jsme velice vnímaví ve snaze dovolit našim katolíkům, ať již židovského původu nebo ne, nacházet vyjádření své víry, které by je včlenilo do společnosti, ve které žijeme.
Otázka:
Žijí konvertité v utajení?
P. Neuhaus: V Izraeli máme náboženskou svobodu. Jsme zemí, kde si lze vybrat náboženství. Problémem ovšem je společenský a rodinný tlak, konverze není viděna snadno a laskavě v židovské společnosti jak v mnoha jiných společnostech, které si vybavím, a hodně tlaku, kterému musí konvertité čelit, nepřichází od státu nebo zákonů, ale od rodin, které byly šokovány. Ano, máme rodiny a jednotlivce, kteří žijí do určité míry v utajení, a jiné, kteří žijí velice otevřeně.
Otázka:
Máte zvláštní charisma pro svoji práci. Řekl byste, že vaše úloha byla nějak předurčena?
P. Neuhaus: Stále ještě bojuji s tímto plánem, protože prvních devět roků mého kněžského života jsem byl profesorem Písma v semináři a myslel jsem, že to byl ten plán. Rád učím Písmo, a to je zřejmé ve způsobu, jakým formuji společenství. Nejsem si jist. Nechávám to na Bohu. Jaká je budoucnost tohoto zvláštního poslaní, to nechávám na Něm.
Otázka:
Jaký způsob institucionální pomoci máte ve společnosti, aby podporovala vaši práci?
P. Neuhaus: Nemáme školy, a abych byl zcela upřímný, stále debatujeme, zda bychom měli mít školy, protože jednou z výzev pro nás je nežít v ghettu, nezakládat příliš mnoho institucí, které by nás oddělovaly od hlavního proudu společnosti. Mluvíme o malém počtu. Mluvíme o společnosti, která je bohatá a která má velmi, velmi dobré instituce – školy a nemocnice, takže není potřeba z tohoto úhlu pohledu zakládat vlastní instituce. Výzvou však je, a to je největší výzva našeho zvláštního vikariátu, jak předávat víru z generace na generaci. Jak to můžeme dělat integrováni do společnosti, když tlak sekulární společnosti je tolik, tolik silný? Věříme, že budeme muset pracovat velice tvrdě, abychom našim dětem dovolili žít víru, a snad jedinou cestou jak to naplnit, je vytváření oáz radosti, oáz míru. Samozřejmě to ale vychází z mé předchozí zkušenosti: Byl jsem přitahován k církvi, protože to bylo místo radosti. Můžeme udělat naše společenství místy radosti?
Jeden z výrazů společenství života, na které jsem velmi pyšný, je náš letní dětský tábor, kde máme neuvěřitelnou pestrost dětí, které se setkávají, ať už přicházejí z rusky mluvících rodin, z Filipín, z Afriky nebo z arabsky mluvících rodin, které žijí v hebrejsky mluvících oblastech; všechny tyto děti objevují, že mají právě dvě důležité věci společné: mluví stejným jazykem – hebrejštinou – a jsou katolíky. Co se tam snažíme vytvořit je skutečná zkušenost radosti, která jim má dát životní sílu pokračovat v jejich hledání skutečného života víry.
Otázka:
Jak vidíte své místo uvnitř většího katolického společenství?
P. Neuhaus: Musíme být integrováni do místní církve a není to ovšem jednoduché kvůli politickému konfliktu v zemi. Židovští mluvčí a arabští mluvčí jsou často rozděleni politickým přesvědčením. Církev je povolána, aby podávala svědectví skutečnosti, že v Kristu nejsou žádné hranice. Překážky v Kristu padají a my jsme jedno v Jeho těle. To je velice důležité osobně pro mě. Když jsem přišel do země, uměl jsem již hebrejsky. Začal jsem se učit arabsky. Byl jsem integrován do života arabsky mluvící církve od té doby, co jsem se stal knězem – jsem profesorem v semináři, který je arabsky mluvícím seminářem – a tak opět zde, myslím, jsme voláni inkarnovat jednu z možností do skutečnosti, my, kteří venku vidíme, kde je propast mezi Araby a židy. V církvi, myslím, musíme vyjádřit možnost, abychom byli skutečně jedno v míru, protože On je náš mír; jestliže On není náš mír, podáváme slabé svědectví.
Otázka:
Vysvětlujete svoji roli uvnitř židovského prostředí. Jak se vám daří uvnitř arabského prostředí – nesedíte mezi dvěma židlemi?
P. Neuhaus: Líbí se mi myšlenka, že sedím na dvou židlích. Musíme na tom pracovat. Rád bych informoval o tom, co se událo na Synodu biskupů pro Blízký východ před nedávnem: Podal jsem zprávu o naší malé komunitě a mnoho biskupů přišlo poté za mnou, aby vyjádřili, jak byli potěšeni, že se dozvěděli o této velmi malé a neznámé komunitě. Říkám znovu, naše role není politika. Naše role je dát skutečné svědectví skutečnosti, že naše malá komunita také podává svědectví o vzkříšeném Pánu v zemi, která byla historicky Jeho zemí. Činíme to v plném spojenectví s našimi arabskými bratry a sestrami; opět, ačkoli nás možná dělí politické smýšlení. Neřekl bych, že to platí o všech členech hebrejsky mluvících v našem vikariátu, někteří z nich jsou velkými protagonisty míru a spravedlnosti v zemi. Já bych si to rád o sobě také myslel, skutečně bojoval pro to, aby byla spravedlnost pro palestinský lid, ale naším prvotním záměrem je ten, o kterém jsem mluvil: Možné je to v Ježíši Kristu, protože On je náš mír a protože On je náš Mír tam, kde už není žid nebo Arab v Jeho těle. My jsme jedno. Jedno tělo Krista.
Otázka:
Za posledních 20 let desítky tisíc přistěhovalců přijely z dřívějšího Sovětského svazu. Dříve jste se zmínil, že to bylo jistě mnoho židů, ale mnozí křesťané přišli jako členové rodin. Jak to ovlivnilo vaši práci?
P. Neuhaus: Ano, máme nové členy, ovšem. Jak docela správně říkáte, velká většina z desítek tisíc křesťanů ve vlně blížící se jednomu milionu přistěhovalců do Izraele jsou ve skutečnosti ortodoxní, a to vedlo k vytvoření malých, ale živých ortodoxních společenství – společenství byzantského ritu po celém Izraeli a oni si dále žijí svůj život víry, často velmi diskrétně a jistým způsobem skrytě, protože mnozí z těchto lidí přišli do Izraele jako židé a pak vyjadřují svoji křesťanskou víru, když jsou v Izraeli. Současně je také pravda, že mnoho rusky mluvících, kteří byli ve skutečnosti křesťané, nenašli své místo v Izraeli, když si uvědomili, že rovněž v Izraeli nejsou žádné instituce, žádné struktury, které by podporovaly křesťanský život. Mnozí z těch, kteří byli ve skutečnosti křesťané, se buď vrátili do zemí, ze kterých přišli, nebo pokračovali ve své cestě do jiných západních zemí. A tak jsme tedy ztratili hodně rodin, které učinily rozhodnutí, že Izrael není země pro ně.
Otázka:
Jaké je vaše poselství křesťanům a židům?
P. Neuhaus: Myslím, že první zpráva by měla být o naději; doufejme, že právě jako židé a katolíci, po staletích velice traumatických vztahů, vstoupili do nové éry, která by mohla také být budoucností Blízkého východu. Potřebujeme pracovat velice tvrdě – jak se usilovně modlit, tak usilovně pracovat – pro usmíření. A potřebujeme pomoc světa. Svět nás musí jak povzbudit, tak nám také pomoct, aby se nám podařilo najít cesty otevřít novou éru na Blízkém východě, éru, kdy všechny národy najdou svůj domov v Jeruzalémě a také na Blízkém východě. Blízký východ prochází velmi těžkým obdobím a toto těžké období bylo vyvoláno událostmi, které měly svůj počátek v posledních sto až sto padesáti letech, což vedlo k zapomnění bohatství, kterým může být společnost Blízkého východu. Když myslíme sto let zpátky, žili zde křesťané, židé a muslimové ve společenství, které si mnohem více cenilo bohatství pluralismu, než si ceníme my dnes. Myslím, že musíme stavět most mezi minulostí, která byla mnohem více pluralistická vzhledem k budoucnosti, o které doufáme, že bude mnohem více pluralistická.
* * *
Tento rozhovor byl veden Markem Ridemannem pro „Where God Weeps,“ týdenní televizní a rádiový pořad, vyroben v Catholic Radio and Television Network ve spojení s mezinárodní Catholic charity Aid to the Church in Need.
