Je to o holce, která byla HIV pozitivní a narážky jejího kamaráda jí dostaly k pláči....
Na druhém konci místnosti uvidí Lenka svého kamaráda Jana. Baví se tam s nějakými lidmi. Když se Jan na Lenku podívá, usměje se. Jde k ní, a dá jí ruku kolem ramen. V druhé ruce drží kolu. ,,Hej dostanu taky napít?", zeptá se Lenka. ,,Jasně, nemáš přece AIDSA," odpoví Jan. Všichni se smějí, jen Lenka ne. Jejím tělem projede známá bodavá bolest. Z hlasité muziky ji najednou rozbolí uši. Její srdce sevře nepříjemný pocit osamělosti. Najednou se chce Lence domů. ,,Je všechno v pořádku?", zeptá se Jan. Kývne a nutí se do úsměvu. ,,Půjdu, jsem unavená", zašeptá a začne se prodírat mezi lidmi k východu. Před dveřmi už nedokáže udržet slzy. Janova poznámka se jí opravdu dotkla. Její kamarád tenkrát ještě nemohl vědět, že Lenka je HIV pozitivní. Dnes už to Jan ví a ti dva jsou nejlepší přátelé. Dnes už by něco tak nevhodného neřekl. Ale tenkrát ještě nic netušil...
Lenka své tajemství dobře tají. Má příliš strach z toho, že by ji ostatní zavrhli a stranili se jí. ,,V 17 jsem několik měsíců chatovala s jedním klukem. Byli jsme si hodně blízcí, a proto jsem mu nakonec o svě nemoci napsala. Pak už se mi nikdy neozval. Bylo mi hrozně", říká 18letá Lenka. Takovéhle reakce jsou přesně tím důvodem, proč Lenka tají, že je HIV pozitivní. Stejně jako zhruba dalších 920 HIV pozitivních lidí v Česku. ,,Nakazil mě můj kluk. Ale myslím, že ani nevěděl, že ten virus má. Aspoň se tak tvářil, když jsem mu to říkala", vypráví Lenka. ,,Zřejmě se nakazil někde na diskotéce. Když jsem mu řekla, že by měl taky zajít na testy a začít se lěčit, jenom se smál a říkal, že jeho smrt nedostane. Nejsem s ním vůbec v kontaktu, takže nevím, jestli se vůbec léčit začal."
,,Nikdy jsem mu to za vinu nedávala. Nejdřív jsem byla úplně na dně a myslela jsem jen na to, proč se to stalo právě mně. Proč zrovna já mám smůlu. Jenže časem jsem přišla na to, že to byla také moje chyba. Dneska už to vím.
,,Nejhorší je, že strašně špatně navazuju kontakt s klukama, protože někde vzadu v hlavě mi pořád bliká, že jim to jednou budu muset říct. Proto jsem taky dlouho neměla žádného přítele", říká Lenka smutně. Většina lidí o této nemoci moc neví a reaguje odtažitostí. Spousta z nich si myslí, že se nakazí jen tím, že infikovanému podají ruku. Neznalost, která Lence ztěžuje kontakt a otevřenost k druhým. ,,Nesnáším, když si to musím nechávat pro sebe, ale nemám jinou možnost." Z vlastní smrti strach nemám. S tou žiju od té doby. co umím myslet."
