Krátce po roce 2000 jsem byla s kostelním sborem zpívat na Sázavě. Tehdy nám tamější pan farář dal obrázky sv. Prokopa a já jsem ho začala od té doby uctívat. Zvláštním způsobem jsem si jej oblíbila a moje důvěra k jeho přímluvě stále víc rostla.
Můj vnuk začal brát drogy. Začal se toulat, v rodině bral věci a pak je rozprodával, co slíbil, to nedodržel, stálé výmluvy a dluhy. Celá rodina tím velmi trpěla. Bylo mi jasné, že jej ničí zlo. S bolestí v srdci jsem se za něj modlívala a nechávala za něj sloužit mši svatou.
4.7.2010 ke mně tento vnuk přišel a stále si ztěžoval, že má něco v hlavě. Naříkal si na to už i před tím. Věděla jsem, že ho sužuje ten zlý. Léta jsem se za něj modlila právě ke sv. Prokopovi. Když tedy tentokrát takto přišel za mnou s tímto svým problémem, donesla jsem novénu ke sv. Prokopovi a řekla jsem mu: „Klekneme si a pomodlíme se novénu“. Souhlasil. Podala jsem mu obrázek sv. Prokopa a řekla jsem mu: „Vem si obrázek do ruky a dívej se na něj. Odpovídej mi ze srdce. Odříkáš se ducha zla?“ Odpověděl: „odříkám“. „Přijímáš Ježíše Krista za svého zachránce a Pána?“ Odpověděl: „Přijímám“. Když jsem pak modlitbu dokončili, stoupli jsme si a vnuk zvolal: „Babi, se mnou se něco děje! Mně se vyprazdňuje hlava! To je úžasné! Už ji mám prázdnou! Babi, dívej na moje ruce, mně vibruje celé tělo odshora až dolů.“ A já mu s dojetím odpověděla: „Pán Ježíš Tě uzdravuje.“ A v tom okamžiku jsem si uvědomila to, co jsem do té chvíle vůbec neregistrovala, že právě dnes je svatého Prokopa.
Tím začala proměna mého vnuka. Zbavil se drog, je naprosto šťastný, skončily mu zdravotní problémy a dělá malé krůčky k životu s Bohem. A já se za něj modlím dál a zároveň i děkuji.
vděčná ctitelka sv. Prokopa Marie
