„Sláva Boží je věc ukrýt, sláva králů je věc prozkoumat“ (Př 25,2)
K Boží vznešenosti a cti patří uchovávat věci ve skrytosti. Bůh ukryl před našimi zvídavými pohledy mnoho pokladů. Diamanty a zlato leží v zemi. Perly nemá smysl hledat na břehu moře, protože vznikají v mušli hluboko v oceánu.
S námi lidmi je to stejné. Kolikrát se domníváme, že známe dobře své přátele. Ale pak se u nich objeví vlastnosti, o kterých jsme neměli ani potuchy. Skutečná povaha člověka většinou zůstává zahalena tajemstvím. Co se děje v lidských srdcích, ví jen Bůh. „Není tvora, který by se před ním mohl skrýt.„ (Žid 4,13) Jak říká apoštol Pavel: „Nastane den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude soudit podle mého evangelia, co je v lidech skryto.“ (Řím 2,16)
Bohu je milé se skrývat. „Přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět.“ (1Tim 6,16) Evangelista Matouš píše: „Modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“ (Mt 6,6) Nezbývá nám nic jiného než souhlasit, protože Boží podstata, jeho skutky a plány jsou pro nás neproniknutelné. Jistě že je možné, spatřovat jeho neviditelné bytí, věčnou sílu a Božství v nádheře stvoření. Ale přece jen, to co Bůh dnes dělá, jak vládne, a jak uskutečňuje svůj záměr, který měl při stvoření světa, nám zůstává zahaleno. Stejně zachází i s našimi životy. Vede nás téměř nepozorovatelně, chrání před zbytečnými přehmaty a všechno, co prožíváme, nám věnuje k dobru. Tajemně a nepozorovaně se také vměšuje do naší vůle, úmyslů a činů.
Bůh se dal poznat v plnosti svého bytí v osobě Ježíše Krista. Byl „odleskem Boží slávy a výrazem Boží podstaty“ (Žid 1,3). A ačkoliv byl Bohem zcela prostoupen, mnoho lidí jeho výjimečnost nerozpoznalo. Skutečně, Ježíš Kristus se svým prostým zevnějškem druhé nezaujal. Proč zůstal nedoceněn? Protože Bůh byl ve svém Synu Ježíši Kristu skrytý.
Stejně tak je našemu přirozenému pohledu na věc skryta jedinečnost Ježíšova společenství. Je ukryta jako poklad v poli, kvůli kterému Ježíš Kristus obětoval všechno. Dokonce i svůj život. Když chtěl lidem vysvětlit, jakou hodnotu má společenství v jeho jménu, použil následující podobenství: „Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.“ (Mt 13,44)
„Sláva Boží je věc ukrýt, sláva králů je věc prozkoumat“ (Př 25,2)
Bůh volá lidi, kteří jsou připraveni hledat, nalézat a zkoumat to, co ukryl. Člověk, který si o sobě myslí, že je bohatý a neotevře své srdce pro to, aby mohl najít skutečné bohatství ukryté v osobě Ježíše Krista, takový člověk zůstává duchovním žebrákem. „Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý.„ (Zj 3,17) Králem se staneme, teprve když prozkoumáme a přijmeme vše, co nám Bůh v Kristu daroval. Proto nenechme uplynout ani jeden den bez toho, že bychom zkoumali a zdůvodňovali skryté a nenápadné Boží věci. Bude nám to ke cti. Už se nebudeme potulovat jako žebráci, ale chodit jako králové. Královská bude také změna, která nastane, protože on, král králů, ovládne naše myšlení, pocity i touhy. A potom, když potkáme člověka ubohého, bědného a nuzného, slepého a nahého, jistě mu ochotně pomůžeme hledat bohatství, jež Bůh nezištně nabízí ukryté v Ježíši Kristu.
Na konci Bible se dočteme o Janovi, o muži, který sloužil ve skrytosti Ježíši Kristu. Jeho odpůrci ho vyhnali na malý ostrov v Egejském moři. Do ústraní ho odsunuli proto, aby nemohl dál svědčit o zmrtvýchvstalém Kristu, kterého podle svých slov viděl na vlastní oči.
Pak se ale stalo něco, s čím nemohl nikdo počítat: Bůh, Pán, který vidí, co je skryto, otevřel nebeskou bránu a pozval Jana dál. Tento Ježíšův učedník uviděl ohromné zjevení - něco, co předtím žádné lidské oko nespatřilo. Nahlédl přes celou budoucnost až do věčnosti. Viděl nový příchod Ježíše Krista s mocí a slávou, beránka na trůnu, spravedlivý Boží soud s bezbožníky, Ježíšovo vítězství nad nepřáteli, beránkovu nevěstu a stal se svědkem jejich překrásné svatby.
Jan také zahlédl úsvit nového života každého z nás, život v míru, jehož pramenem je Kristus, Nový Jeruzalém, Nové nebe i Novou zemi. Jan viděl naplnění všeho, co Bůh slíbil.
Ani v ústraní Jan nepřestal zkoumat bohatství Ježíše Krista. Uvědomoval si, že v jeho nitru jsou ukryty odpovědi na všechny otázky. Že on jediný je Král králů.
S Kristem přestáváme být žebráky. Každý z nás je povolán stát se králem, zkoumat a přijímat jeho bohatství, o kterém Jan řekl: „Spatřili jsme jeho slávu … z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.„ (Jan 1,14+16)
„Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě.“ (Kol 3,3-4)
Přeloženo z německého katolického měsíčníku HEROLD Seines Kommens, 53. ročník, číslo 6 (630),
červen 2009
