V roce 2012 se slaví pouť ke svaté Panně z Cobre na ostrově Kuba už po čtyřsté! Prominentním poutníkem je přitom papež Benedikt XVI., který v březnu ostrov navštívil a uctil s tisíci věřícími patronku Kuby.
400 roků proudí poutníci z celého světa k poutnímu kostelu El Cobre blízko kubánského města Santiago. Uctívání Panny Marie z Cobre přesahuje na karibském ostrově hranice katolické církve. Mezi votivními dary se dokonce nachází Nobelova Cena Ernesta Hemingwaye.
Vilma Davila je stálým hostem u svaté Panny. Již devětkrát k ní nastoupila dlouhou cestu. Nadšena svým vnitřním dětským přáním podnikla dnes 34letá Kubánka roku 1994 svoji první pouť. Je to obtížná cesta: nedostatek benzínu na ostrově vedou k tomu , že veřejná dopravní síť je nadále poznamenána čekacími seznamy, nekonečnými frontami a nepohodlím. Když si vystála jeden vytoužený autobusový lístek, je Vilma na cestě nejprve více jak pět hodin ze svého rodného místa severní Camaguey roztřeseným špatným autem a po cestách posetými děrami do Santiaga de Cuba . Protože si nelze opatřit na posledních 20 kilometrů od onoho města, ve kterém Fidel Castro vyhlásil 1. ledna 1959 vítězství revoluce, žádný dopravní prostředek k bazilice ležící uprostřed Sierra Maestra , běží poutnice pěšky pralesem. Na svých prvních cestách se vyšplhala v poslední etapě po 66 schodech katedrály El Cobre na kolenou až ke svému cíli, oltářnímu prostoru měděnou Madonnou. Tuto poslední námahu si ušetřila při svém návratu před několika roky – a nechává se proto doprovázet svými potomky: sedmiletou Marií a pětiletým Rubénem.
Od Patronky a Ochránkyně otroků k národní světici
Její původ je obestřen legendami: Podle jednoho podání se dostali v roce 1606 tři otroci z měděných dolů v El Cobre se svým člunem do bouře a hrozilo jim utonutí. Tu se jim zjevila Svatá Panna v podobě sochy a zachránila je. Podle jiného vyprávění našli tři rybáři- dva indiáni a jeden černý otrok – ve zmíněném roce v dané zátoce Bahna de Nipe svatou sošku. Je rovněž zaručeno, že ti tři muži donesli dřevěnou sošku do El Cobre a Matce Boží tam vystavěli kapli. Od té doby je Virgen de la Caridad de Cobre Svatou Ochránkyní otroků v měděných dolech a v roce 1611 jí byl zřízen Svatostánek. V roce 1684 vznikl potom náležitý poutní kostel.
Od počátku kubánského povstání proti španělským kolonizátorům platila Blahoslavená Panna z Cobre za Ochránkyni a Patronku a symbol kubánské identity. V té době dostala také jméno ,, La Mambisa ˝, pojmenovaná po Mambí, označení pro kubánské povstalce. Po osvobození ze španělského koloniálního panství se konala 12. srpna 1898 v ,, jejím “ kostele velkolepá bohoslužba díkůvzdání. Na přání veteránů tohoto osvobozovacího boje prohlásil roku 1916 konečně papež Benedikt XV. Pannu za národní světici Kuby. Od té doby se konají poutě na svátek Svaté 8. září, přicházejí proudy poutníků nejen z Kuby do El Cobre. Byly to jejich peníze, které dovolili stavbu třívěžové baziliky, která byla v roce 1927 vysvěcena.
Svíčky, květiny, nepravé drahokamy
„Při mé první návštěvě se mi skoro zastavil dech “, vzpomíná si Vilma Davila . Skutečně nabízí kostel se svojí rezivě červenou kupolí už z dálky impozantní pohled, zvedá se a kontrastuje s pralesem porostlé krajiny, která se kolem něj rozkládá. Bílá bazilika majestátně trůní na sytě zeleném pahorku uprostřed Sierra Maestra na jihu karibského ostrova. Dříve než Vilma a všichni ostatní poutníci došli k rudým Bougainvilleen, které kvetou mezi zastaveními křížové cesty ve dvoře před Božím domem, procházejí kolem stavení důlní osady El Cobre. Měď ( Španělsky Cobre ) se zde těžila v největších dolech na měď v novém Světě už od 16. století. Ale výtěžek zklamal očekávání koloniálních pánů. Poutníci z celého světa byli zdrojem jiného, z dlouhodobého pohledu lukrativnějšího zdroje příjmů. A je tomu dnes jako dřív, že řady prodejců lemují cestu. U příjezdové cesty ke katedrále nabízejí svíčky ve všech velikostech, domnělé drahokamy – odpadní produkty místního těžařství- a především květiny.
Na zdi Ježíš a saxofon
Vedle vyobrazení Ježíše visí v kapli ve vchodu Božího domu přímo na zdi saxofon. Zde je místo, na kterém věřící zapalují svíčky a přinášejí své votivní dary. Mnohé, ale dávno ne všechny, z nich mají náboženské pozadí. A co s sebou Vilma Davila přinesla na své první pouti? „Šátek, který mi moje matka darovala, když jsem ještě byla malá“, prozrazuje poutnice. V něm měla zabalený lístek se svými zcela osobními přáními k Matce Boží. V průběhu doby se tímto způsobem a na tomto místě sešla zajímavá sbírka: ozdoby, řády, zvířata ušitá z látky, tak jak množství kousků plechu zformovaných podle částí těla, kterými se vyprošují uzdravení nějaké choroby nebo postižení. Pak zde leží nebo visí poděkování všeho druhu od zachráněných trosečníků až ke šťastnému uprchlíku na Miami. Jsou představována názorně jako lodní kormidlo, modely lodí, fotky, dopisy. Vedle infuzního pytlíku hromadí v jednom rohu berle.
Byli zde také četní prominentní poutníci, kteří přinesli zcela svérázné dary. Ernest Hemingway daroval svoji Nobelovu Cenu za literaturu z roku 1954, kterou dostal za novelu „Stařec a moře“. Poté, co jeho dar byl nejdříve ukraden a pak s lítostí zase navrácen, není už dnes veřejně vystavován, nýbrž je uchováván v sejfu. Totéž platí pro amulet, který matka Fidela Castra věnovala Panně k ochraně svého syna. Papež Jan Pavel II. konečně při své návštěvě Pannu z El Cobre v roce 1998 korunoval zlatým růžencem a požehnal.
Panna se dvěma tvářemi
Vilma Davila dosáhla svého cíle, když jako všichni ostatní položila květiny k nohám Svaté Panny, klečíc uctivě před ní. V prvním patře nad hlavním oltářem poutního kostela, je umístěna v klimatizované skleněné vitríně nádherná soška Madony ve svém skvostném zlatém šatu. U nohou národní světice hoří svíčky, vedle leží květiny. Během dne se jich nahromadí tolik, že sloužící v kostele musí stále odklízet kytice květin převážně ve žlutých barevných odstínech. V prostorách je cítit vůně myrhy.
Zatím, co křesťané v El Cobre Virgen de la Caridad del Cobre uctívají zázračnou Pannu Milosrdenství, uctívají v ní stoupenci synkretického náboženství Santería bohyni plodnosti. Ve skutečnosti náleží asi třetina kubánců k afro-kubánskému kultu, zatímco katolická církev na ostrově vyčísluje počet svých stoupenců na 35-45 %. V El Cobre se rozdíly prolínají, že není vidět na zbožně klečících v lavicích, která víra je na toto místo uctívání a meditace přivedla. Vilma Davila jí v každém případě složila zcela osobní vyznání: Jako dík za naplnění svého přání mít děti, dala své dceři jméno Maria Caridad.
Peter Beyer
Církev na Kubě
Na Kubě žije nyní 6 milionů pokřtěných katolíků. Přes 1000 kněží a řeholnic pečuje o věřící. Podíl ateistů v kubánské společnosti činí jen 15%, ačkoliv komunistický režim skoro 40 roků prohlašoval, že revolucionář má být také ateistou. Církev je rozdělená do tří provincií: arcibiskupství Camaguey, od roku 2002 pod vedením Juana Garcii Rodrigueze, arcidiecéze Havanna od roku 1992 vedena kardinálem Jaime Lucas Ortega Alamino, tak jak metropolitní sídlo Santiago de Cuba, v jehož čele stojí od roku 2007 arcibiskup Dionisio Guillermo Garcia Ibanez.
Církev stále podléhá přímým omezením. Náboženská svoboda je především omezována
sledováním, donášením a zastrašováním duchovních, řeholnic a laiků tak jak zneužíváním byrokracie. Každá veřejná publikace musí být státu předložena k cenzuře a jím schválena. Přece však od návštěvy papeže Jana Pavla II. v roce 1998 existuje mnoho ulehčení pro Církev. Od té doby smějí být slouženy mše svaté ve věznicích a zakázaný svátek Matky Boží v El Cobre je opět dovolen. Skoro 40 roků byl zakázán a tento rok bude dokonce slavit papež Benedikt XVI. v rámci své návštěvy Kuby (od 26. do 28. března) spolu s 1000 věřícími čtyřsetletý svátek Panny z El Cobre, ochránkyně a patronky Kuby.
„Lourdes auf Kubanisch“
PUR magazín, Nr.3/März 2012, str. 12-16
