Bůh je s námi. Pořád, neustále. Kdykoli klopýtneme, nenechá nás klesnout, kdykoli už nevíme jak dál, dává nám sílu. V každém trápení, bolesti u Něho nalézáme pochopení a pomoc.
On sám vzal na sebe kříž celého světa, aby nám otevřel nebeskou bránu, aby nám pomohl k cestě věčné svatosti. Proč by nás pro naše poklesky zavrhoval? Vždyť i on pod křížem třikrát klesl. A my jsme pouze lidé. Tím spíše budeme klesat, ale s Boží pomocí vždy znovu nalézáme sílu vstát. Bůh je nejvyšší spravedlnost, proto každému dává co si svým životem zasloužil. Ale Bůh je i nekonečně milosrdný ke všem, kdo se jako Petr po svém selhání s pokorou k Němu utíkají. Ke všem, kdo pro něj jako Máří Magdaléna opustí hříšnost a chtějí patřit jen jemu. On je cesta, žádá odvahu, pokoru a lítost.
Nikdy zbytečně nemalomyslňme! Máme Pána - máme naději! Sedávám s hlavou v dlaních, pláču a přemýšlím nad tím, jaký je svět. Nad zlobou, sobeckostí a nemravností celého lidského společenství. Proč lidé nezmění své smýšlení? Proč nebojují za duši svou a duše jiných? Vždyť díky hříchům - díky jejich přemožení - stoupáme po schůdcích nebeského žebříčku. Kdyby se každý z nás snažil přivést na správnou cestu jediného člověka, změnil by se svět! Máme naději, že jednou bude svět jiný. Až člověka přestane bavit honit se za penězi, potěšením, až přestane myslet jen na sebe a své pohodlí, uvědomí si, že vše tu jednou nechá a jediné co se bude posuzovat budou jeho hříchy a míra dobrých skutků. Pak snad začne hledat Hospodina každý z nás.
Symbolem naděje je kotva. Každý námořník, ať miluje moře sebevíc, se rád vrací na souš za známými, vůní květin a kotva je jeho nadějí na bezpečné zastavení v přístavu. Bůh je naší kotvou - je naší nadějí, že se i my, když budeme v něho věřit, doufat a žít podle jeho přikázání, jednou opět shledáme se svými známými, přáteli v krajině plné krásně vonících květin, Boží blízkosti, v nebeském ráji …
Jaký chceme svět? Vnoučata, která pomáhají svým prarodičům, protože to potřebují a né za odměnu? Děti, které když potkají na ulici babičku o berlích, pomohou jí s nákupem? Chceme, abychom na ulici potkávali tváře naplněné radostí? Udělejme pro to něco! Udělejme vše co můžeme! Šiřme tu naději dál!
,,Co je láska?“ ,,To je když nejíš, nespíš, letíš ke hvězdám, jako baseballový míček.“ Ke hvězdám, k Bohu. Dnešní svět má pokroucenou představu o lásce. Láska nejsou city a vášeň. Láska je touha po tom nejlepším pro druhé a strach, že budou nešťastní. Láska je udělat cokoli pro to, aby se na tváři člověka objevil úsměv. Bůh je největší láska neboť:,, Bůh tak miloval svět, že poslal svého jediného syna na zem a vydal jej v ruce hříšníků.“ A to pro nás, pro lidi! Pro naše spasení! Není to dostatečný důkaz Boží lásky? Jediného syna poslal na zem, aby se zřekl své Božské přirozenosti, v bolestech slabého těla trpěl bez hříchu pro nepravosti naše. Jak obrovská bolest musela být, když Ho šlehali bičem na unavené a vyčerpané tělo. Při pohledu na jeho odhodlání pochopíme, že od bolestí světa nepomohou žádná silná slova, ale silný duch. Byl tak čistý a přesto odsouzený tím nejhorším trestem. Byl naprosto nevinný a kdykoli mohl říct ,,Dost!“ Ale on své odsouzení nesl v tichosti: ,, Jako beránek vedený na porážku, ani ústa neotevřel.“ A co my? Tolikrát nám je zatěžko jen si odepřít něco, co je příjemné našemu tělu! Ale k čemu nám bude na Božím soudu, až se nás Pán zeptá: ,,Jak moc jsi miloval mě a své bližní?“ Vždyť Pán obětoval celé své tělo za naše duše: ,,Neměl podoby, ani krásy.“ Pod těžkým křížem znovu a znovu upadal do prachu cesty, ale z lásky k nám znovu vstal, nevzdal to. Nebojme se prokazovat skutky lásky i když je to pro naše těla obtížné! Je to jako stát při Jeho soudu vedle něj a být Mu ,,posilou“ na cestě s křížem. Jen prosme Pána o pomoc - on posílí nejen naše křehká těla, ale i naše duše. On je v konání lásky náš vzor, inspirace, naše posila…
Neodmítejme Boha ve svém životě! Důvěřujme mu a utíkejme se k němu a nikdy o tyto tři Božské ctnosti - víru, naději a lásku nebudeme mít nouzi. Nikdy nám nebude chybět odhodlání vše, co nám Bůh dal chtít využívat pro šíření Jeho lásky. Nikdy se nebudeme bát udělat pro něj cokoli, neboť on nás nikdy neopustí, vždy nás bude posilovat jeho láska. ,,Očekávejme velké věci od Boha, pokusme se o velké věci pro Boha.“ Řekněme mu ANO a vydejme se na cestu s Ním. A i když víme, že Kristova cesta byla plná bolesti, sebezapírání - cesta křížová, chtějme Ho z celého srdce následovat - protože tak stejně to byla cesta plná radosti, prokazování lásky, dobrodiní a služby druhým. A pořád je!
