V pátek 17. února se na faře v Jeníkově setkalo několik místních dětí. A proč vlastně? Na ten čas zrovna vycházely jarní prázdniny a my jsme se rozhodly, že pro děti připravíme fajn víkend.
Začali jsme společně večerními chválami. Pak jsme se navečeřeli a zahráli si pár her. Chvíli nám potom trvalo, než jsme si v sále rozložili spaní, povlékli postele a vykonali večerní hygienu. Ve 22:30 byla večerka. Děti ulehly a já jsem jim přečetla pohádku o pejskovi a kočičce - Jak si pejsek roztrhal kaťata. Po pohádce děti postupně usínaly. Těšili jsme se na další den.
V sobotu jsme měli budíček v 8 hodin. Některé děti byly vzhůru už dávno předtím. Vstali jsme tedy o něco dříve. Uklízeli jsme sál a mezitím nám holky připravily snídani. Měli jsme chleby namazané marmeládou a nugetou. Pak jsme si rozdělili práce. Bylo potřeba nakrájet zeleninu do polévky, umýt skříňky na chodbě a uklidit koupelnu. Musím říct, že děti byly moc šikovné a práce jim šla od ruky. Zhruba v 1 hodinu jsme se naobědvali. Měli jsme zeleninovou polévku a bramborové knedlíky plněné masem se zelím. Pak jsme si dali polední klid. Po poledním klidu jsme se vydali na procházku. Během procházky jsme si zahráli několik her, například růžici nebo vybíjenou. Došli jsme pak až na hřiště v Oldřichově, kde jsme v hrách pokračovali. Něco málo po 4. hodině jsme vyrazili zpátky do Jeníkova. Začalo už docela foukat a poprchávat. Po příchodu na faru měly děti za úkol umýt si boty a donést do koupelny věci na vyprání. Někteří se totiž docela zablátili. Zatopili jsme v kamnech a rozvěsili šňůry v sále, aby nám vyprané věci a mokré boty co nejrychleji uschly. Na neděli jsme totiž plánovaly pochod do Duchcova na mši svatou.
Než se dosmažily palačinky na večeři, mohly si děti nakreslit barvami na sklo obrázek Pána Ježíše. Po večeři jsme se ihned pustili do úklidu a do chystání postelí. Některé děti byly až moc rozjívené, proto jsme upustili od návrhu pustit si kreslený příběh. Ve 21:00 jsme tedy vyhlásily večerku. Opět jsem dětem četla pohádku o Pejskovi a kočičce, tentokrát Jak slavili svátek 28. října. Pak jsme společně se sl. kat. Táňou přečetly dva příběhy o putování Pána Ježíše. Jak jsme zjistily, všechny děti mezitím usnuly. Tento den byl docela náročný, protože ne všechny děti poslouchaly tak, jak by měly, ale také i proto, že jedna naše slečna dostala horečku.
¨
V neděli ráno jsme zjistily, že ne všechny boty nebo bundy uschly. Rozhodly jsme se proto, že nepůjdeme na mši dopoledne do Duchcova, ale navečer do Teplic. Na ranní chvály jsme tentokrát šli do kostela. Po nich byla na faře snídaně, opět jsme měli namazené chleby a čajík. Dopoledne jsme pak opět vyplnili hrami, úklidem po snídani, chystáním oběda a také dokreslováním obrázku Pána Ježíše. Na oběd jsme pak měli francouzské brambory, které byly moc dobré a všem chutnaly. Po obědě následoval polední klid. Po něm šly děti opět na procházku (všechny věci totiž už uschly) a já jsem zůstala na faře s nemocnou Perlou. Po návratu z procházky jsme společně zhodnotili celý víkend. Promluvili jsme si s dětmi o tom, co se nám líbilo a naopak co se nám nelíbilo a co bychom měli do příště zlepšit. Pak byl akorát čas odjet do Teplic na mši svatou. Tou jsme jarní prázdniny na faře ukončili.
Zahráli jsme si také soutěž o nejlepší buchtu. Děti se rozdělily do dvou družstev. Každé družstvo dostalo tajný recept (který byl ovšem pro obě družstva stejný) a dali se do práce. Soutěžilo se o bonboniéru.
Po procházce soutěžící pohostili porotu svými buchtami. Porota se skládala z Tomáše, vrchního kuchaře, Míly, asistenta kuchaře, a Perly, která se kvůli horečky nemohla zůčastnit pečení. Rozhodování poroty bylo těžké, protože obě buchty byly výborné, ale nakonec jednohlasně zvolili vítěze. Stalo se jím družstvo Olinky.
Celkově se nám na faře líbilo a už se těšíme na příště!
