Hle, člověk potupený, purpurem zahalený, bolestně zraněný, věncem z ostnů zmučený. Ke mně teď on obrací pohled svůj.
Já jsem Bůh tvůj, jen láskou svou zahojíš ránu mou, hříchem lidí spáchanou. Já stále rád tě mám.
Já jsem Bůh tvůj, jen láskou mou, člověče, zahojíš zcela každou ránu svou. Slyšíš mne.
Já rád tě mám. Já stále rád tebe mám.
10. Zastavení KRISTUS ZBAVEN ŠATŮ – „NENÁVIDÍM“
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Nestačilo bičování, plivání, nadávky. Nenávist jde dál. Berou Kristu i šaty. Oni nenávidí – on miluje. Je to protiklad, který byl nutný pro spásu nás všech. I v našem srdci je někdy nenávist. Nenávidíme věci, lidi… Místo lásky a odpuštění – nenávidíme.
A to, co bychom měli nenávidět – to je hřích v jakékoliv podobě, to mnohdy přijímáme.
Pane, odpusť nám, kde je místo lásky nenávist a kde v případě hříchu není nenávist, ale souhlas.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi!
