Hle, člověk potupený, purpurem zahalený, bolestně zraněný, věncem z ostnů zmučený. Ke mně teď on obrací pohled svůj.
Já jsem Bůh tvůj, jen láskou svou zahojíš ránu mou, hříchem lidí spáchanou. Já stále rád tě mám.
Já jsem Bůh tvůj, jen láskou mou, člověče, zahojíš zcela každou ránu svou. Slyšíš mne.
Já rád tě mám. Já stále rád tebe mám.
9. Zastavení KRISTUS PADÁ POTŘETÍ – „NEVYDRŽÍM“
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Bolest, únava se stupňují. Další pád. My v životě upadneme vícekrát, jsme vyčerpaní. Jsou někdy situace, kdy na nás doléhá utrpení ze všech stran. Dlouho, když nás opouští přátelé, jsme sami… a tak řekneme: Už to nevydržím a hroutíme se. Není ale přece možno, aby nás opustil ten, který si nás vyvolil, nebo aby nám dal větší kříž, než můžeme unést.
Ten, který nedolomí nalomenou třtinu. Není možné, aby se spletl génius vesmíru a předimenzoval naše schopnosti.
Odpusť nám, Pane, že jsme malomyslní.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi!
