Hle, člověk potupený, purpurem zahalený, bolestně zraněný, věncem z ostnů zmučený. Ke mně teď on obrací pohled svůj.
Já jsem Bůh tvůj, jen láskou svou zahojíš ránu mou, hříchem lidí spáchanou. Já stále rád tě mám.
Já jsem Bůh tvůj, jen láskou mou, člověče, zahojíš zcela každou ránu svou. Slyšíš mne.
Já rád tě mám. Já stále rád tebe mám.
5. Zastavení ŠIMON Z CYRÉNY POMÁHÁ KRISTU
– „NEMÁM ČAS“
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Šel kolem Šimon z Cyrény. Třeba pospíchal, možná chtěl, možná ho donutili, ale zastavil se, udělal si čas a šel za Kristem část křížové cesty. Žijeme ve století rychlosti, spěchu a uspěchanosti. Každý den se za něčím honíme, pospícháme, běžíme. Každý z nás také stále říká: Nemám čas… Nemám čas jít pomalu a obdivovat květiny, slunce, ticho. Nemám čas vyslechnout toho, který mi chce svěřit své problémy. Nemám čas se modlit a na druhé straně se dokážeme hodinu dívat na televizi, poslouchat rádio, pomlouvat bližního, kritizovat nadřízené. Dostali jsme od tvůrce čas jako vzácnou a křehkou veličinu, ale neumíme ho jaksi využívat. Slova „nemám čas“ se stala zaklínadlem, kterým se vytvořily hráze mezi lidmi a přírodou, říkáme to už jen tak běžně, je to tak logické, jasné, je to normální, je to…je, anebo není?
Využívat čas podle představ toho, který ví, jak ho nejlépe využívat.
Pane, odpusť nám, že maříme čas zbytečnostmi a nevyužíváme ho podle Tvých představ.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi!
