Hle, člověk potupený, purpurem zahalený, bolestně zraněný, věncem z ostnů zmučený. Ke mně teď on obrací pohled svůj.
Já jsem Bůh tvůj, jen láskou svou zahojíš ránu mou, hříchem lidí spáchanou. Já stále rád tě mám.
Já jsem Bůh tvůj, jen láskou mou, člověče, zahojíš zcela každou ránu svou. Slyšíš mne.
Já rád tě mám. Já stále rád tebe mám.
4. Zastavení KRISTUS POTKÁVÁ SVOU MATKU
– „NESTOJÍM O TO“
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Maria, člověk, který odpověděl na Boží výzvu ano. Neodmítá Boží plán, přijímá, raduje se z něho.
Kolikrát svým postojem jsme řekli Bohu: Nestojím o Tvé plány, jsou příliš náročné, budu pro druhé bláznem, budu se muset zapírat a já chci něco užít… Copak není Bůh náš otec a nedává nám jen to nejlepší? Nechávám se oklamat tím, co je povrchní, dočasné, líbivé… nestojím o dary z rukou Boha.
Odpusť nám, Pane, že jsme nestáli o Tvou lásku, přátelství, klid a zaměřili se na hodnoty, které nás uspokojily jen na chvilku.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi!
