Hle, člověk potupený, purpurem zahalený, bolestně zraněný, věncem z ostnů zmučený. Ke mně teď on obrací pohled svůj.
Já jsem Bůh tvůj, jen láskou svou zahojíš ránu mou, hříchem lidí spáchanou. Já stále rád tě mám.
Já jsem Bůh tvůj, jen láskou mou, člověče, zahojíš zcela každou ránu svou. Slyšíš mne.
Já rád tě mám. Já stále rád tebe mám.
2. Zastavení KRISTUS BERE NA SEBE KŘÍŽ – „NECHCI“
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Kristus bere kříž. Neříká nechci – ačkoliv ho nenese sám za sebe, ale nese ho za nás. A zatím my – nechceme se zapřít v jídle, v zábavě, v televizi, nechce se nám nést svoje obtíže, svůj kříž, a to už ani neuvažujeme, že bychom měli nést kříž za druhé. Kolikrát denně to slovo letí vesmírem, zraňuje toho, který si nás vyvolil, který nám nabídl své přátelství, dokonce za nás dal svého Syna, který „nechci“ neřekl.
Rozmysleme si každé „nechci“, neříkejme je proto, že zpátky už vzít nelze.
Odpusť nám, Pane, každé naše „nechci“, kterým jsme odmítli Tvou vůli a poslouchali protivníkův hlas.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi!
