Hle, člověk potupený, purpurem zahalený, bolestně zraněný, věncem z ostnů zmučený. Ke mně teď on obrací pohled svůj.
Já jsem Bůh tvůj, jen láskou svou zahojíš ránu mou, hříchem lidí spáchanou. Já stále rád tě mám.
Já jsem Bůh tvůj, jen láskou mou, člověče, zahojíš zcela každou ránu svou. Slyšíš mne.
Já rád tě mám. Já stále rád tebe mám.
13. Zastavení KRISTUS NA KLÍNĚ SVÉ MATKY – „NE“
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Velká Matka, velká žena. Maria je velká tím, že řekla Bohu své ano. Neřekla – ne. Dokázala svou poslušností umlčet otázky a nedůvěru.
Bůh je trpělivý, my ne. Bůh odpustí – my zase ne. Napravme naše skutky. Právě ony křičí celému světu ne!
Pane, odpusť nám, že jsme odmítli Tvůj scénář a roli nám určenou.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi!
