Hle, člověk potupený, purpurem zahalený, bolestně zraněný, věncem z ostnů zmučený. Ke mně teď on obrací pohled svůj.
Já jsem Bůh tvůj, jen láskou svou zahojíš ránu mou, hříchem lidí spáchanou. Já stále rád tě mám.
Já jsem Bůh tvůj, jen láskou mou, člověče, zahojíš zcela každou ránu svou. Slyšíš mne.
Já rád tě mám. Já stále rád tebe mám.
3. Zastavení KRISTUS PADÁ POPRVÉ – „NESTAČÍM NA TO“
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Křížová cesta není zaranžovaná podívaná, je reálná, je živá. Kristus musí projít překážkami, mezi které patří i pády. Nereaguje na ně tím, že byl nervózní, že by měl hysterický záchvat, neříká, že na to nestačí, vstává a pokračuje. A kolik bojů a překážek jsme už vzdali my, někdy na počátku, někdy uprostřed, někdy dokonce i předem.
Často jsme si to logicky zdůvodnili, chtěli jsme pochopení od druhých… A zatím jsme měli dost sil se zvednout a jít dál. Chtělo to jen zatnout zuby, poručit si. A proto příště, ať platí místo – nestačím na to – chci!
Odpusť, Pane, že jsme byli líní, ustrašení, lenošní a že jsme nebojovali.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi!
