Všechno pouhá náhoda?

Dnes již každý ví, že v oplodněné vaječné buňce člověka se nachází úplná informace o vzniklém neopakovatelném člověku, jaký nikdy neexistoval a nikdy později se nenarodí. To je velmi přesné a zaručené vědecké tvrzení.

Jedna z mých oblíbených knížek vydaná ještě v roce 1965 je bestseller Ernesta K. Ganna Osud je myslivec, 333 již zežloutlých stránek. Je to zajímavá autobiografie člověka, který byl pilotem před 2. světovou válkou, během ní a krátce po ní.
Že tato kniha nezaujala pouze mne, je vidět z toho, že je možno ji najít celou polsky i na internetu ve formátu PDF (1,94 MB). Na CD disk je možno umístit 360 takových knížek a do přenosné paměti 8 GB, veliké jako jeden článek ukazováčku, dokonce 4000.
To je už slušná knihovna. Není to fascinující? Zvláště pro mne, který zakončil studium fyziky v roce 1960, v době, kdy se v Polsku vyráběly první tranzistory a dvě desetiletí všechno spočívalo hlavně na tzv. elektronkách. Teď však chci obrátit pozornost k jiné fascinaci. Přečetl jsem si nedávno knížečku Petera Blanka: Všechno náhodou? Kolem Darwinovy teorie. Dověděl jsme se v ní věci, ze kterých jde hlava kolem. Všichni již vědí, že v oplodněné vaječné lidské buňce se nachází úplná informace o vzniklém neopakovatelném člověku, jaký nikdy neexistoval a nikdy později se nenarodí. To je velmi přesné a zaručené vědecké tvrzení.
Ano, v oplodněné vaječné buňce je úplná informace, plán výstavby člověka. Tento plán je obsažen v kódu DNA ve dvojité spirále složené z milionů kódů, které na rozdíl od výpočetní techniky nejsou binární (složené z 0 a 1), nýbrž se skládají ze tří „pravidel“, chemických bílkových sloučenin. Nit DNA člověka má délku kolem 1,8 m. Nachází se v buňce, jejíž hmotnost obnáší 6×10-12 g (0,000000000006g). To je nepředstavitelně malé číslo.
Pro malou názornost, kdybychom tuto hmotnost násobili počtem všech aktuálně žijících lidí, tj. 7 miliardami, byla by to hmotnost 0,042 g neboli 42 miligramy.
Když rozdělíme jednu tabletku vitaminu C na čtyři díly, pak máme před sebou 4 částečky po 50 miligramech. Úplná informace o reprodukci všech žijících obyvatel na zemi se vejde do hmotnosti jedné čtvrtiny tabletky.
Vědci odhadují, že v celých dějinách lidstva nás bylo a je kolem 160 miliard. Úplná informace pro všechny tyto jedince byla měla hmotnost menší než 1 gram.
Tyto informace samy o sobě by byly zcela neužitečné, kdyby k nim neexistoval „program“, který celou další činnost vývoje koordinuje a řídí. V buňce tedy musí být úplná „počítačově řízená továrna“. A toto všechno, hardware i software, je umístěno v oné oplodněné buňce: program, data i výkonné zařízení.
Samotná DNA není ještě život. Je to jen zápis informací, projekt na vybudování živého organismu. Svinutou podvojnou spirálu tvoří dvě spletené šroubovice, které musí být okopírovány, aby mohly vzniknout nové buňky. Mikrobiologové zjistili, že již před tímto kopírováním, za které odpovídá výkonné zařízení buňky, musí být šroubovice rozvinuta a pak stará i nová opět svinuta do podvojné spirály a umístěna do jádra buněk.
Nit DNA musí být uložena nepředstavitelně přesně, aby každé „slovo“ mohlo být bezchybně přečteno výkonným zařízením a reprodukováno.
Tato zařízení objeobjevovali mikrobiologové již několik desetiletí. Dnes díky analogii s různými novými technologiemi jim lépe rozumíme a chápeme principy jejich činnosti. Např. mitochondrie je něco jako elektrárna, která dodává buňce potřebnou energii pro všechny procesy. Samotná buněčná blána je neobyčejně složitá struktura, dvojvrstvá membrána ze 300 různých bílkovin a lipidů, které vytvářejí množství čidel a průchodů. Ty rozpoznávají a propouštějí dovnitř potřebné substance a současně umožňují „vývoz odpadu“ a vytvářejí hráz pro škodlivé substance, jež jsou mikroorganismům nebezpečné.
Pro biology 19. století představovala buňka bílkovinnou kapku obalenou blanou. Mohli si představovat, že něco takového vzniklo náhodným setkáním nejprostších bílkovinných směsí vlivem atmosférických výbojů z „prvotní polévky“. Pro mnohé z nich se staly takové mlhavé dohady základem světonázsvětonázoru, který vylučuje Stvořitele. Evoluční teorie není schopna vysvětlit vznik života. Aby se něco mohlo začít vyvíjet, musí nejdříve začít existovat. Ještě dávno předtím než byly známy výše popisované skutečnosti objevené současnými biology, poukazovali vědci s použitím matematiky, jak nepravděpodobnýje náhodný vznik života i v té primitivní představě 19. století. A ve světle toho, co víme dnes? Jaká je pravděpodobnost náhodného vzniku kódu DNA i té nejjednodušší buňky? A jaká je pravděpodobnost vzniku této vnitřní „počítačově řízené továrny“ s celou její ještě ne zcela poznanou složitostí?
Obě tyto skutečnosti by musely vzniknout současně a na stejném místě, protože hardware bez softwaru je k ničemu. Pravděpodobnost takového současného vzniku je už sama tak malá, že pro její vyjádření by bylo třeba více nul, než je atomů v celém kosmu.
Co na to říkají zastánci „vědeckého světového názoru“?
V jednom článku týdeníku Times jsem našel pohrdlivou větu: „Kreacionisté začínají opět žonglovat s čísly.“ Ale počet pravděpodobnosti není žonglérství, ale vědecká metoda. Autor uvedené knihy Peter Blank uvádí: „Tyto úvahy nemají za cíl dodávat něco jako vědecký důkaz existence Boha tak, aby víra už byla zbytečná. Existenci Boha Stvořitele není možno zdůvodnit vědecky. V Boha je možno VĚŘIT, jinak je nutno VĚŘIT, že neexistuje. Je však možno se zamýšlet nad tím, který světový názor je více racionální.“
Hledání pravdy v tajemstvích stvoření vede k Boží oslavě. Svatý Jan byl přesvědčen, že lidský rozum a uvažování slouží člověku k poznání Boha: Víme, že Boží Syn přišel a dal nám rozum, abychom poznávali pravého Boha. (1 Jan 5,20)
Vynikající francouzský vědec Louis Pasteur, vynálezce očkování a pasterizace, řekl: „Opravdová věda vede k víře. Od Boha vzdaluje jen nedostatek vědy.“ Stojí za připomínku, že tento vědec vyvrátil teorii samozrození mikroorganismů. Dokázal, že nemohou vzniknout samovolně z neživé hmoty.
Bůh se o těch, kteří nevěří v jeho existenci, vyjádřil takto: Vskutku nicotní jsou od přírody všichni lidé, kterým nebylo dáno znát Boha. Ze všeho dobrého, co mají před očima, nedokázali poznat toho, který je, a z pohledu na dílo nerozpoznali Tvůrce. Ale oheň, vítr nebo rychlý mrak či hvězdný kruh, dravé vodstvo nebo nebeská světla považovali za světovládné bohy. Jestliže uneseni jejich krásou je pokládali za bohy, tím spíše měli poznat, oč lepší je jejich Pán, neboť on, vší té krásy Prapůvodce, vše stvořil.
Jestliže žasli nad jejich mocí a působením, měli z nich pochopit, oč mocnější je ten, kdo je uspořádal. Neboť z velikosti a krásy tvorů může být srovnáním poznán původce jejich bytí. Ale ovšem zasluhují malou výtku: zřejmě bloudí při hledání Boha a ve snaze ho nalézt. Zabývají se totiž jeho dílem a zkoumají je, ale spoléhají na svůj zrak, neboť je krásné, co vidí. Nelze je však omluvit, neboť jestliže dokázali tolik poznat, že byli schopni probádat svět, jak to, že nenašli hned Pána těchto věcí? (Mdr 13,1–9) Děkujme Bohu za dobu, ve které žijeme. Neboť i když je taková, jaká je, plná světla i stínů, oč lépe než dřívějším pokolením nám dává pochopit, obdivovat a velebit krásu a moudrost Božího stvoření!

Pramen: Peter Blank: Wszystko przypadkiem? Wokół darwinowskiej teorii ewolucji.
Podle Miłujcie się 5/2011
Překlad -lš-
Světlo 2/2012

Sdílet

| Zdroj: Světlo 2/2012

Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:

www.TV-MIS.cz

::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-středa (kázání z 20.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-uterý (kázání z 19.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-pondělí (kázání z 18.11.2024)
::	Kázání z Vranova nad Dyjí 17.11.2024 (33. neděle mezidobí)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024 I. (kázání z 10.11.2024)