Slova sv.otce Benedikta XVI. velmi důležitá pro dnešní dobu. Benedikt XVI. se vyjadřuje k dnešní krizi a připomíná Boží požehnání jako pomoc pro dnešní svět, na Boží požehnání je potřeba se upamatovat, prosit o něj, rozdávat a spolehnout. I Když je text delší, stojí za to si jej přečíst.
Krizové období 2012
Západní svět vězí na počátku roku 2012 v mohutné společenské krizi. Panuje nálada, že musí dojít ke změně poměrů. Vysoká zadluženost mnoha států podněcuje hospodářské obavy. A také kulturní a morální rozklad ohrožuje národy.Mnoho lidí se cítí bezmocných vůči politickým vývojům. Na místě kulturního pesimismu a bolestných nářků měli by křesťané svěřit sebe a svůj čas Bohu. Neboť na Božím požehnání záleží všechno. Toto žehnání předávat dál je úlohou křesťanů.
Žijeme ve zlomovém období. Hnutí OKKUPY je dalším pokusem jedné rostoucí menšiny obyvatelstva zastavit moderní a také už velice zastaralý liberalismus a kapitalismus, který doposud nejen ignoroval ničení životního prostředí, ale napomáhal také morálnímu rozkladu. Podstatné aspekty západu, jako úloha vědy a techniky, víra ve volný trh a kapitalismus, a také víra v lidská práva a učení křesťanství, se jeví, že už neplatí za neotřesitelné sloupy budoucího společenského uspořádání.
Kulturní a náboženský rozpad zplodil „vykořenění a líné lidi“ a „bezmocné obyvatelstvo.“ Liberální Západ Severní Ameriky a Evropy přichází jen málo devítiletí po pádu východoevropského komunismu zřejmě sám ke svému konci. Je to doposud ovšem méně etický zánik, který přivádí obyvatelstvo k probuzení, jako spíš starost o holé přežití. Lidé se vidí ohroženi smrtelnými hrozbami jako jsou ozonová díra, vymírání druhů, ničení dešťových pralesů a skleníkový efekt.
Mnozí hovoří o zániku civilizace, ale mnozí ho také prožívají. Přitom existují dva druhy myšlení. Zatímco jedna skupina zhrocení společnosti s hrůzou přihlíží, zdá se, že ostatní se na ně „těší“, protože v něm vidí poslední šanci na záchranu lidstva.
„Čím bude hůře, tím bude lépe“
Podle názoru mnoha kulturních pesimistů prochází moderní člověk procesem zániku, který vede k vyčerpání a nezbytnému zhroucení. Vidí kapitalistickou občanskou společnost odsouzenou ke sebezničení. Moderní člověk žije, tak si to myslel kulturní historik Oswald Spengler už před sto lety, ve světě, který se stále více propadá do bažiny zoufalství. Jediná naděje je: na konci tohoto systému se objeví nový vysvobozující řád a lidé by mohli počítat se
„skutečnostmi nějakého pozdějšího života.“
Ačkoli kulturní pesimisté jsou si jisti, že na místo naší zkažené společnosti nastoupí něco lepšího, jakmile se tato sama zruinuje a zmizí, platí pro ně méně, co potom vznikne, jak spíše, co bude zničeno.
Špatné zprávy jsou proto pro ně dobré zprávy. Kulturní pesimista vítá tedy hospodářské krize, nezaměstnanost, války a přírodní katastrofy, neboť tyto události jsou znameními konečného zničení moderní civilizace. Pro ně platí, čím bude hůř, tím bude lépe.
Zánik světa 21. prosince 2012
Čím víc lze s kulturními pesimisty v jejich společensko – politické analýze často souhlasit, tím více se musíme jako křesťané chránit, abychom nepropadli jejich katastrofickému myšlení. Dávají volný průchod prognózám o zániku světa a chmurným teoriím o zpustošení. Existuje hodně lidí, kteří počítají s tím, že 21. prosince 2012 svět skutečně zanikne. Jen strašák v hlavě? Teorie o zániku světa v prosinci tohoto roku se zakládá na mayské kamenné desce z Tortuguera. Věčný kalendář mayů končí 21. prosince 2012 po 5125 letech. Podle tohoto kalendáře mayů tohoto dne vymaže potopa obyvatelstvo Země a všechny jeho vymoženosti
Mnoho otázek o tajemné kultuře mayů zůstává ještě stále nezodpovězených.
Vědci jsou zajedno v tom, že Máyové v oboru astronomie, astrologie a matematiky disponovali úžasným věděním. To jim umožňovalo přesné datování astronomických událostí s pomocí jejich kalendáře – rovněž tak přesné darování jimi předpověděné apokalypsy 21. prosince 2012. Tento kalendář pohnul fantazií mnoha lidí, tak natočil známý německý režisér Roland Emmerich před více než dvěma roky skvěle obsazený film s dramatickými scénami o zániku světa.
Žijeme na přelomu času
Žijeme zjevně na přelomu časů. Proces, který se ovšem neodehraje v několika hodinách nebo dnech. I když změny, které visí ve vzduchu znejišťují a budí strach, měl by se s tím křesťan vypořádat klidně a s důvěrou. Čas je stále zralý na osvoboditelský čin Kristův. Skutečný přelom času se odehrál před 2000 léty v Betlémě. Žijeme – každý za sebe – stále v osobním konečném čase. Stále a každou hodinu může náš život skončit. Když však nastane přislíbený příchod Kristův o tom se sotva odváží kázat kněz, a nacházíme se ve vědění a plánu Božím. Nikdo neví ani dne a ani hodiny!
Jak mají křesťané žít v přítomných časech? Mají být jeden druhému požehnáním!
Místo, aby naříkali jen nad bídou a nedokonalostmi, jsou křesťané vyzváni modlit se za jiné a žehnat jim. Neboť každou dobrou myšlenkou, každou modlitbou, každým dobrým činem se stává svět o trochu lepším a dostává se o něco blíž uskutečnění Božího království.
Žehnání je zvláště pěkný a dobrý způsob předávat víru aniž vyvoláme viditelnou pozornost. Když někomu žehnáme, tak ho oslovujeme dobrotou Boží. Dáváme ho jménem Božím pod Boží ochranu.
Žehnat – „říkat dobro“ !
Latinsky se řekne žehnat „benedicere“, „dobro říkat“, „člověk potřebuje benedicere , dobro říkat, být žehnán. Přijímá to od ostatních lidí, kteří mu přejí dobro s povděkem. Věřící člověk si je jist, že s každým žehnáním se skrze lidi dovoláváme Boha jako zdroji všeho žehnání,“ říká rakouský biskup Egon Kapellari.
Bůh je Dobro. Naše původní žehnání tak říkajíc. Naši bližní, naše děti, naši nemocní a zvláště lidé v našem osobní okruhu, kteří nám dělají starosti a problémy. Tomuto dobrému Bohu je máme doporučovat, je také žehnat, to může léčit, smiřovat a ochraňovat. Žehnání není žádné privilegium kněží. Každý křesťan může žehnat, každý křesťan má žehnat. Rodiče svoje děti, děti svoje rodiče, zdraví nemocní, radostní zarmoucení, pronásledovaní své pronásledovatele.
Všichni věřící mohou svět a jednotlivce v přímluvách doporučovat Božímu žehnání. Tak jak každý se má sám žehnat svěcenou vodou a znamením kříže a poroučet sebe do ochrany Boží, může také každý z blíženské lásky žehnat ostatní a vyprošovat jim Boží pomoc.
„Žehnat se přináší požehnání!“ Je to stará lidská zkušenost. Kdo seje dobro, bude dříve nebo později dobro sklízet! S Božím požehnáním se mohou stát velké divy.
Zvláštní žehnání církve
V církvi jsou zvláštní žehnání, která jsou prováděna jako liturgické úkony jen kněžími. Také tato různá žehnání by měli katolíci vděčně požadovat, protože poskytují lidem zvláštní ochranu Boží. Jsou výrazem chování se ke světu jako ke stvoření Božímu, dosvědčující naši závislost na Bohu, který se v Kristu spásně obrací k člověku. Nově by měla církev například věřícím přiblížit a předávat žehnání počasí, Blatenské požehnání, žehnání automobilu, domu nebo na cestu. To platí také pro papežské žehnání „Urbi et orbi“, které vyslovuje Svatý otec pro celý svět a které můžeme přijímat televizním nebo rozhlasovým vysíláním.
Žehnání jsou svatá znamení, žádné magické praktiky! V žehnání chválíme Boha, děkujeme mu a prosíme ho za jeho ochranu. Tak může žehnání ochránit před zlem; je sto uchránit před zlem a neštěstím a může být pomocí na cestě víry. Také posvěcené medailony, jídla nebo svíčky, vysmívané osvícenými současníky a módními teology, jsou zvláštními znameními lidské důvěry v Boží ochranu a pomoc. Jejich používání platí odedávna jako výraz víry.
„Požehnej mi Pane!"
Ve Starém zákoně prosí Jábes: „Kéž bys mi dal požehnání a rozmnožil mé území! Kéž by tvá ruka byla s se mnou a zbavila mě zlého, aby na mě nedolehlo trápení!“ ( 1 Pa 4,10). „A,“ tak to v Bibli pokračuje, „ Bůh splnil, oč žádal.“ Odpověď nás křesťanů na krize, odpověď všem kulturním pesimistům a apokalyptickým prorokům může být jen žehnací modlitba. Měla by stát na začátku tohoto nového roku. Neboť kdo si vezme za úkol být sobě a pro ostatní požehnáním, ten vnáší světlo Boží do světa. Světlo Boží je obzvláště nutné v přelomových dobách, které se často jeví chmurné a neprůhledné! Odpověď církve na otázku svých věřících jak se mají chovat v tomto přelomu času může být jen tato: „Buďte požehnáním!“ „Žehnejte se navzájem!“ Neboť žádné požehnání se neztratí!
PUR magazín Nr. 1/ Januar 2012
An Gottes Segen ist alles gelegen ! Krisenzeit 2012
str.12-17