Krátké zamyšlení nad tím, že nedělat nic nemusí vždy prokazovat naši bezúhonnost.
Na plakátě, který visel na dveřích jednoho centra katolického společenství, bylo možno číst toto: ,,Co mám dělat, aby se starý člověk cítil osamělý? Nic!"
Tato prostá věta zasahuje. Není natolik výmluvná, že každého z nás vybízí k zamyšlení? Když ji správně pochopíme a zamyslíme se nad ní, otevírá další otázky. Například: Co máme dělat, aby se můj soused ve vedlejším bytě nadále uzavíral do sebe a neměl odvahu k přátelskému slovu? Co mám dělat, aby se paní ve vedlejším domě soužila kvůli svému manželství? Co mám dělat, aby starý ochrnutý muž ze čtvrtého poschodí pohlížel na svět každý den mrzutěji a zahořkleji? Co mám dělat, aby lidé v mé farnosti žili každý den více rozděleni a netvořili společenství? Co mám dělat, aby lidé ve třetím světě hladověli a upadali do beznaděje?
Na každou z položených otázek zní odpověď: ,,Nic!" Je politováníhodné, že tolik lidí nedělá nic a jsou ještě často hrdí na svou pasivitu! Nezřídka je slyšíme říkat: ,,Člověk se nemá starat o všecko. Nemá strkat nos do věcí druhých. Vždyť z toho nic pořádného nevzejde!"
Uvažují tak skutečně jen ti druzí? Nepatříme často i my k lidem, které ovládá toto ,,nic", kteří skládají ruce v klín a hrají si na pozorovatele, kteří se utěšují myšlenkou: Přece jsem nikoho nezabil, nespáchal žádnou bankovní loupež a nikoho jsem nepodvedl. Není nic, co by se mi mohlo vytknout.
Jsme-li docela poctiví, musíme si přiznat, že je dost věcí, které nám lze vytknout. A proto je třeba se vyburcovat, abychom nebyli nečinní a velké ,,nic" neovládlo náš život.
Pět slov bychom si měli vštípit: ,,Kdo nedělá nic, dělá zlo!" Kdo nedělá nic, přispívá k tomu, že v naší společnosti dále roste neblahý sklon k uzavřenosti, že muži a ženy se dusí v osamění a hledají útočiště u zvířat, že lidé zbožňují hlasatele a herce na obrazovce, protože nemají nikoho, kdo by se jim věnoval.
Je na každém z nás, aby zase pocítili radost ze života. Musíme jen být pozorní a nesmíme skládat ruce v klín. Pavel napomínal křesťany ve Filipech: ,,Ať vaše vlídnost je známa všem lidem!" Toto napomenutí platí i nám. Setkávejme se vzájemně s láskou, věnujme si srdečné slovo, projevujme si vzájemně stále znovu známky přízně!
Aby se nám tento úkol dařil, může nám velmi pomoci krátká modlitba: ,,Pane, svět je plný hluku, kolem nás vládne změť nesčetných hlasů. Žijeme stěsnáni, a přece se vzájemně ztrácíme z očí. Pane, dej ať neříkáme ne, když nás druhý potřebuje! Dej ať pomáháme svádět lidi dohromady chápavým a smířlivým slovem. Tak jsi nás to učil skrze svého Syna Ježíše Krista."
