Po Ježíšově narození v jednom betlémském chlévě (Lk 2,7) zdržovali se Maria a Josef podle rané křesťanské tradice s novorozeným dítětem nějakou dobu v obyvatelné jeskyni, dříve než museli utéct do Egypta před Herodovými vojáky. Také mudrci z Východu tam uctili Božské dítě. Tato tradice se odvolává na evangelisty Matouše (2,11). Tradice pak vypráví dále: „Když tam Maria své dítě kojila, několik kapek mléka spadlo na zem a celá jeskyně se stala bílou.
Tato mléčná jeskyně je od prvních století uctívána jako dům Svaté rodiny. Také církevní otec Hieronymus, který ve 4. století žil více jak 30 roků v Betlémě, o tom podává zprávu. Kolem roku 385 byla nad ní zřízená kaple. Od 7. století přinášeli poutníci úlomky z jeskyně jako upomínku do Evropy. V jednom prohlášení Papeže Řehoře XI: v roce 1375 bylo toto místo oficiálně uznáno církví jako svaté místo.
Františkáni postavili nad ním v roce 1872 malý kostel. Umělečtí řemeslníci z Betléma ozdobili oltář perletí jako výraz své lásky k Marii. Kromě toho tam návštěvník najde tucet maleb, které ukazují, jak Maria kojí své dítě.
Mnoho žen, které sem přicházejí, močí své prsty do oleje „věčného světla“ u jeskyně a dotýkají se jimi svých prsou. Matky zcela samozřejmě kojí své dítě před obrazem Madony.
„Pečovatelem“ o jeskyni je přátelský františkánský bratr Lawrence. Když se s ním setkáváme, uvádí mne do vedlejšího prostoru: Stěny jsou polepené dopisy a fotografiemi dětí od lidí z celého světa. Jsou svědectvím a díkem za vyslyšené modlitby za splněná přání mít dítě. Jedno foto ukazuje matku z Argentiny, jak šťastně drží své novorozeně v náručí. Jedna matka ze Španělska píše: „Carmen je darem nebe.“ Jeden manželský pár z Itálie: „V hluboké vděčnosti Naší Milé Pní za našeho syna Jamie.“
Jedné matce z Indie byla po devíti letech darována dcera: „Od nynějška nechť náš celý život je životem díků.“
Jedna žena z Venezuely porodila po pěti potratech své „Wunderbaby Leonardo Jose“.
Oči bratra Lawrence zazáří. „Mnoho rodičů přináší své děti z daleka vzdálených zemí jako Sri Lanka, USA, Kanada, Bermudy nebo Anglie k malému oltáři v jeskyni, aby poděkovali. „Oni všichni se v důvěře v Boha modlili za narození svých dětí. Však nepřicházejí jen ženy všech křesťanských vyznání, také muslimské matky hledají pomoc u „Sittna Mirjam“, u naší Milé Paní Miriam, jak plny úcty Marii nazývají.“
Aby svoji víru posílily a spojovaly s jeskyní, mohou dostat od bratra Lawrena „mléčný prášek“ z měkkého jeskynního vápence do svého nápoje. K tomu radí františkán rodičům modlit se třetí tajemství radostného růžence „kterého jsi, Panno, v Betlémě porodila“. Na můj trochu skeptický pohled nasazuje Lowrence mnohoznačný úsměv a předkládá mi statistiku s fakty: 1 900 dětí se v posledních 10 letech narodilo matkám, které podle lékařského svědectví platily za neplodné. Bylo posláno 900 děkovných dopisů, mezi nimi 60 v posledních šesti měsících.
„Všech nejen přání mít dítě byla na tomto svatém místě naplněna“, vysvětluje mi bratr. „Mám zde dopisy od 11 pacientů s rakovinou v posledním stádiu, kteří byli uzdraveni. Podívejte se zde na toto foto 10-letého děvčátka z Haify. Nález: poslední stádium leukémie. Jen pár týdnů života. Když dítě plné důvěry a v modlitbě si vzalo z prášku, cítilo se po dvou týdnech na cestě zlepšení. Za dva měsíce bylo úplně uzdravené. Brzy nato přišla malá se svými rodiči a stovkou lidí z farnosti spolu se svých knězem k mléčné jeskyni. Chtěli tam slavit děkovnou mši.“ Pak mi bratr ukazuje zlatý prsten. „Dítě ho darovalo Marii z vděčnosti. Na tom přeci musí něco být, nemyslíte?“, pokračuje bez rozpaků, když vidí, jak z mého obličeje začíná pomalu mizet skepse. „Podívejte se, zde je foto jedné ženy z Mexika. Po autonehodě byla úplně ochromena. A teď se může zase volně pohybovat.“ Pak ukazuje na jiný obrázek. „Toto dítě bylo 12 roků slepé. Teď opět vidí svět ve vší jeho kráse. Když lidé mají víru, mohou přenášet hory. Přirozeně že prášek není žádný zázračný prostředek. Určitě nebude pomáhat u těch, kteří nemají žádnou víru nebo se tomu smějí“ Koneckonců je víra Boží dar. Když jsme otevřeni působení Jeho Ducha, bude nás obohacovat.“ Proto nejsou pro františkány události v Mléčné jeskyni otázkou pověrčivosti. „Lidem, kteří mají starosti, mohu stále jen doporučovat, aby se modlili a Bohu důvěřovali. Tato důvěra rostě zvláštním způsobem zde na tomto místě v Mléčné jeskyni.“ Vlastně není podivné, že přímo vedle před pěti roky byl založen klášter. V těsné spolupráci s františkány podávají tam žijící a modlící se sestry z Brazílie, Francie, Španělska, Polska, Mexika, Irska a z Filipín svědectví svého společného života. Kaple, ve které se konají pobožnosti sester, je spojena chodbou s Mléčnou jeskyní. Místní křesťané jak také poutníci do Svaté země mohou tam před Nejsvětější Svátostí, kde je stále přítomná jedna sestra, prodlévat v tichém uctívání a zanechat svoje prosby napsané na lístku. Muzeinova volání ze sousedních minaretů sestry neruší, ujišťuje představená Maria Od Ježíše. Také izraelská zeď před Betlémem společenství také neobtěžuje, protože sestry tráví svůj život beztoho za zdmi.“
Vedle vymezené doby určené k modlitbě vykonávají ženy ruční práce jako vázání růženců a vyšívání ornátů.
Řád Sester věčného Uctívání Nejsvětější Svátosti byl založen Kateřinou Sordini, která se narodila 16. dubna 1770 jako čtvrté z devít dětí v italském Grossetu a byla papežem Benediktem XVI. 29. dubna 2007 blahořečená.
Dnes se jí založený řád nachází na čtyřech kontinentech a disponuje více než 90 kláštery v Evropě, Asii, Africe a Jižní Americe. Sestry lze poznat podle světlého červeného škapulíře na jejich bílém řeholním šatě. Svým založením zanechala Matka Marie Magdaléna příklad spojení mezi klášterním životem a charismatem věčného uctívání celých 24 hodin před Nejsvětější Svátostí. Inspirovány láskou k Eucharistii charakterizují tyto oba aspekty jako dar Boží život těchto sester. Svoji denní modlitbou u Mléčné jeskyně přispívají sestry v extrémně obtížné politické situaci k obnovení míru ve Svaté zemi.
Karl-Heinz Fleckenstein
Zdroj: PUR magazin Nr.12/Dezember 2011, strany 13 – 16
