Žádná bolest se nesmí ztratit

V roce 2001 vyšel v časopise Světlo článek o Magdaleně Buczkové, tehdy třináctileté dívce ze sousedního Polska. Její život dokazuje, že život postižených je pro nás obrovským darem a pramenem milostí.





Kdo je ta Magdalenka Buczková?
Narodila se 6. března 1988 v Horním Slezsku. Lékaři jí nedávali naději na víc než na pět dní života. Nechtěli ji vůbec předat její matce. Chyběla jí nejen kost v zátylku, i kosti jejích nohou končily v kolenou. Rodiče si přesto po šesti dnech odnesli své dítě domů na vlastní odpovědnost. Již v prvním měsíci života se dítěti zlomila jedna kost. Jak se později ukázalo, jeho organismus nepřijímá některé minerály, k nimž patří také vápník. Je to nevyléčitelný stav. Z medicínského hlediska se zdá vyloučeno, aby Maďa, jak jí s láskou říkají, přežila svůj kojenecký věk.
Jak může dosvědčit její maminka, každý den je bojem o přežití. Každý pohyb, každé zvednutí může skončit zlomeninou. Paže se lámou znovu a znovu. Sádra je však pro toto křehké tělíčko příliš těžká. Nakonec byla umístěna do zvláště zhotovené duté formy ve tvaru kříže. Lámou se i stehenní kosti a články páteře. Je možno ji přepravovat pouze na lůžku. Každá zlomenina představuje pro dítě ovšem kruté bolesti. Ale jak maminka dosvědčuje, Maďa už jako miminko byla stále veselá. Když jí bylo 6 měsíců, začala mluvit. O svých prvních narozeninách mluvila již zcela plynule.
Vzhledem ke svému zdravotnímu stavu a křehké konstrukci nesnáší žádné utišující prostředky. Nepřežila by je. Když musí s další zlomeninou do nemocnice, prosí už jako jednoletá lékaře, aby se zákrokem chviličku počkali. A pak se modlí: »Pane Ježíši, přijď a dej mi sílu!« Teprve když skončí svou modlitbu, mohou lékaři začít stříhat její šat a napravovat zlomeninu. Všechnu bolest přemáhá jen modlitbou. Všechny zákroky prodělává při plném vědomí. Často se stane, že při manipulaci dojde k další zlomenině.





Kolik hladkých fraktur prodělala, to už dnes nikdo ani neví. Těžkých otevřených zlomenin bylo zatím 29. Ale přesto, že jednou ležela v sádře od hlavy až k patě, nikdy si nestěžovala. Maminka stále znovu dosvědčuje: »Magdalenka si nikdy nestěžuje, není netrpělivá ani zlostná.« Zdá se to neuvěřitelné, ale dosvědčují to i druzí. Na otázku, jak se dítě umělo modlit již jako jednoroční, odpovídá maminka, že to není nic zvláštního. Protože první slova, kterým se děti v Polsku v katolických rodinách učí, jsou máma, táta, Maria, Ježíš, andělíček. Učit se mluvit a modlit, to probíhá současně. Jak si může Magdalena jen vzpomenout, vždycky se modlila, ale ne za sebe, ale za druhé. Když se rodiče poprvé dověděli, že Maďa své modlitby a bolesti obětuje na různé úmysly, byli z toho šokováni. Oni, kteří v různých situacích sami propadali panice a s vlastním vnitřním zpracováním Magdaleniných bolestí měli obrovské problémy, nemohli pochopit, že jejich dceruška pokládá od počátku svého života za samozřejmé dávat svůj život a utrpení k dispozici Ježíši a jeho Matce. Když se jí zeptali, proč to dělá, odpověděla 13letá trpitelka jasným hlasem: »Protože je to velice důležité, využít každičkou bolest a nic neztratit.
Věděla jsem od samého začátku, že je to důležité, využít každou bolest pro druhé.« Žádná bolest se nesmí ztratit, říká Magdalenka, a ví, o čem mluví. Tady nepromlouvá někdo, kdo nemá o bolesti žádné tušení. Nikoliv, to dosvědčuje a prožívá děvčátko, které od svého narození bojuje ustavičně s bolestmi.
Tady dostává bolest zcela jiný smysl. My chceme, aby každá bolest pokud možno rychle, ne-li okamžitě zmizela. A Magdalena právě toto nechce. Sebeobětováním se bolest stává lehčí, dodává. Dělá ji to dokonce veselejší.
»Vidíš tedy ve svém utrpení nějaký smysl?« ptají se jí. »Samozřejmě, « zní pohotová odpověď: »Přijímám bolest s láskou a chtěla bych, aby se z ní nic neztratilo,« opakuje.
Matka dále vypravuje: Postupem doby jsou Magdaleniny kosti tak pórovité, že se prostě drolí. Jedna lékařka vysvětluje rodině, že jediným východiskem je vložit do kostí drátěné výztuhy. Můžeme si představit, že to není vůbec jednoduché. V polské nemocnici jí tak vyztužili jednu nohu. Druhá se má operovat v USA.
Když jí před operací nabídli morfium, aby vydržela bolesti naříznuté nohy, dávku si mohla sama určovat stlačením knoflíku, odmítla to a vysvětlila, že nic nepotřebuje. Nechtěla ani videokazety, které měly poněkud odklonit její pozornost.
Obraz milosrdného Ježíše a růženec, to je celá její narkóza. Nejdříve se modlí s maminkou. Pak si dá růženec a obrázek pověsit v pytlíku na krk. Tak ji odvezli na operační sál. Již druhý den po operaci mohla k všeobecnému překvapení opustit nemocnici.





Pokud jde o její modlitby, jsou na její věk neuvěřitelně vyzrálé a dojemné. Již jako tříletá dávala rodičům obdivuhodné katecheze. Maminka dnes lituje, že tehdy neměla magnetofon. Někdy to z dítěte prostě jen tak vytryskne. Předává dále, co sama přijala. Duch svatý obdarovává své dítě neobyčejně štědře. Obdivuhodné je však také, jak ona jeho dary přijímá. Bůh má pro každého člověka a pro každou situaci své zvláštní dary.
Nebyly jí ještě čtyři roky, když do domu přišel jeden kněz. Magdalena se zeptala, zda by mu mohla říci něco o těžkých hříších. Matce je to nepříjemné, ale kněz je srozuměn. A tak vykládá tříleté(!) dítě zdlouha tuto problematiku. Kněz je hluboce dojat. Vlastně on má k tomu potřebné teologické vzdělání. Ale tak přesvědčivě by to nebyl schopen formulovat.
»Je tvým pramenem Duch svatý?« Magdalena odpovídá: »Já vím, že to nemám sama ze sebe. Ani bych nechtěla, aby to byla moje slova. Před každým setkáním s dětmi nebo s dospělými se modlím k Duchu svatému. Před každým setkáním a před každým vyučováním je modlitba k Duchu svatému. Každý den se modlím o jeho světlo a jeho sílu. Dostávám vnitřní mír a nechtěla bych nic říkat ani dělat bez Ducha svatého. « Sama se drží zpátky a nechá se obdarovat. Tak se může vystříhat vlastních osobních chyb a poskytuje jí to obzvláště hluboké vyzařování: je osvobozena od hněvu a nespokojenosti, stížností a sebelitování.
Když jí byly čtyři roky, zavolala poprvé do Rádia Maria. Chtěla popřát všechno nejlepší jednomu příbuznému k jmeninám. Když ředitel Rádia Maria, který doprovázel pořad z kaple, uslyšel její něžný hlas, ihned spěchal do studia a chtěl sám mluvit s Maďou.
Magdalenin život je život v Duchu svatém, jak jen si to můžeme představit. A tak se ukazuje: Duch svatý dělá možným to, co se lidsky zdá nemožné. Duch svatý jistě také je kmotrem velkého projektu: dětských kroužků růžencové modlitby.
Magdalena sama živě vypravuje: »Bylo to v červnu 1997 na začátku prázdnin. Všechny děti si hrály na dvoře před naším domem. Přicházely za mnou, aby si hrály a modlily se. Ve 12 hodin jsme hru přerušili a modlili se Anděl Páně a desátek růžence, v 15 hodin růženec Božího milosrdenství. Jednoho dne chtěly děti založit spolek. Vyprávěly mi, jaká by měl pravidla. Nelíbilo se mi, co chtěly podniknout: „Nebylo by lepší založit Kruh růžencové modlitby?“ zeptala jsem se dětí. Pravidla by byla docela jednoduchá: Každé dítě dostane průkaz, když slíbí, že se bude každý den modlit. Průkaz každý podepíše, aby věděl, co slíbil.«
A kdo se přidal ze třídy, ke které Magdalena patří (ona sama se učí doma)? Nejdříve se přidalo 12 dětí. Magdaleně to nestačí. Zdá se jí ideální využít týden školy v přírodě k získání dalších dětí pro modlitbu. Ale těžká zlomenina spojená se zápalem plic ji přinutí k pobytu v nemocnici. Maďa prosí vroucně Matku Boží, aby jí umožnila strávit čas s ostatními dětmi. A skutečně. Ještě v sádře jede na tábor s průkazy v ranci. Celý týden se denně modlí jeden desátek růžence, někdy i více.
Úmysly této modlitby byly tehdy zhruba stejné jako dnes: za Svatého otce, za vlast, za mi sie, za Rádio Maria a jeho zakladatele, za nenarozené děti, za další rozvoj modlitebních kroužků, za obrácení hříšníků a za ty děti v táboře, které se zatím nechtějí s nimi modlit. Ale ani ty nemohou dlouho odolávat přesvědčujícím slovům malé trpitelky. Vysvětluje (i nám): Pater Pio řekl: Kdyby se denně modlilo pět milionů dětí, svět by se obrátil. Zatím ještě nejsme tak daleko. Ale od těchto počátků počet malých prosebníků neuvěřitelně vzrostl. Na závěr tábora se stalo toto: »14. září 1997 jsem byla pozvána do Rádia Maria. Otec ředitel se mě zeptal, co jsem dělala o prázdninách. Vyprávěla jsem mu mezi jiným, že jsem zakládala modlitební kroužky. To se mu velice zalíbilo a pozval mě k dalšímu vysílání, abych se obrátila na další polské děti a motivovala je.«
4. února 1998 bylo s Magdalenou první živé vysílání. »A tak se díky Rádiu Maria a otci řediteli rozrostl okruh růžencové modlitby daleko za hranice našeho dvora. Mezitím zdomácněl ve více než 19 zemích na všech kontinentech. Díky satelitnímu přenosu konají se každou sobotu v 19.30 půlhodinové přenosy a Magdalenu může slyšet celý svět. Nejdříve mluví o růžencových kroužcích, pak o problémech, které při tom mohou vzniknout, a jak jim předejít. Pak se modlí s dětmi a odpovídá na jejich dotazy z mnoha zemí.
Odevšad se scházejí zprávy o zakládání dětských růžencových kroužků. 50 000 průkazů s obrázky Matky Boží, sv. Terezičky a slovy Svatého otce již Magdalénina starší sestra vystavila, 75 000 je již přihlášeno. Nyní je Magdalena k dosažení i na internetu. Její stránka je tu k dispozici v šesti řečech a vysvětluje, co jsou dětské kroužky růžencové modlitby.
Od jakého věku se mohou děti stát členy? »Jakmile se umějí modlit. Ale spolupracovat mohou i dospělí,« dodává. »Dějí se obdivuhodné věci,« vypravuje dále. »V jedné rodině byl otec alkoholik. Když se děti modlí doma za jeho osvobození ze závislosti, kleje ve vedlejší světnici a nadává dětem. Ale do místnosti, kde se modlí, si netroufá vstoupit. Za týden přestal se svým křikem. Po několika týdnech náhle vstoupí k dětem v čase modlitby, pokleká vedle nich a modlí se. S alkoholem zcela skoncoval.«
Od března 1999 se každý rok kroužky růžencové modlitby scházejí v Čenstochové. Sejdou se tu stovky dětí z Polska i ze zahraničí. Při prvním setkání řekl polský biskup, který má na starosti pastoraci dětí, že Magdalena nám otevírá oči pro potřeby dnešní doby. Je to Hyacinta dnešních dnů. Co je na tomto dítěti ještě zvláštní? Vyvrací všechny lži, že život postiženého je život v zoufalství a bez radosti. Magdalena je naopak nápadně veselé a spokojené děvče s neslýchaně vnitřně pevnou osobností. Přenáší dokonce svou radost a svou chuť k životu na každého, kdo se s ní potká. Soucit tu nemá místo, protože ona sama působí mnohem svobodněji než lidé, kteří se s ní setkávají. Ale je tu něco mnohem více: to dítě žije a mluví z Ducha svatého. To je zřejmé z toho: Jakmile začne mluvit o modlitbě, o Panně Marii nebo Duchu svatém, má každý posluchač všechny nepřístojnosti zcela jasně před očima, ačkoliv ona sama se ani slovem nezmiňuje o chybách nebo hříších a nedělá nikomu žádné výčitky.
A současně prožije posluchač radost, která jej nutí k novému počátku právě s Duchem svatým. Hodina s Magdalenou je více než týdenní exercicie.
Adresa: Madzia Buczek
ul. Kikolowska 12
Pl 43-174, Laziska Górne