V roce 2001 vyšel v časopise Světlo článek o Magdaleně Buczkové, tehdy třináctileté dívce ze sousedního Polska. Její život dokazuje, že život postižených je pro nás obrovským darem a pramenem milostí.
Kdo je ta Magdalenka Buczková?
Narodila se 6. března
1988 v Horním Slezsku. Lékaři
jí nedávali naději na víc než na
pět dní života. Nechtěli ji vůbec
předat její matce. Chyběla jí
nejen kost v zátylku, i kosti jejích
nohou končily v kolenou.
Rodiče si přesto po šesti
dnech odnesli své dítě domů
na vlastní odpovědnost. Již
v prvním měsíci života se dítěti
zlomila jedna kost. Jak se později
ukázalo, jeho organismus
nepřijímá některé minerály,
k nimž patří také vápník. Je to
nevyléčitelný stav. Z medicínského
hlediska se zdá vyloučeno,
aby Maďa, jak jí s láskou
říkají, přežila svůj kojenecký
věk.
Jak může dosvědčit její maminka,
každý den je bojem
o přežití. Každý pohyb, každé
zvednutí může skončit zlomeninou.
Paže se lámou znovu
a znovu. Sádra je však pro toto
křehké tělíčko příliš těžká. Nakonec
byla umístěna do zvláště
zhotovené duté formy ve tvaru
kříže. Lámou se i stehenní kosti
a články páteře. Je možno ji
přepravovat pouze na lůžku.
Každá zlomenina představuje
pro dítě ovšem kruté bolesti.
Ale jak maminka dosvědčuje,
Maďa už jako miminko byla
stále veselá. Když jí bylo 6
měsíců, začala mluvit. O svých
prvních narozeninách mluvila
již zcela plynule.
Vzhledem ke svému zdravotnímu
stavu a křehké konstrukci
nesnáší žádné utišující
prostředky. Nepřežila by je.
Když musí s další zlomeninou
do nemocnice, prosí už jako
jednoletá lékaře, aby se zákrokem
chviličku počkali. A pak
se modlí: »Pane Ježíši, přijď
a dej mi sílu!« Teprve když
skončí svou modlitbu, mohou
lékaři začít stříhat její šat a napravovat
zlomeninu. Všechnu
bolest přemáhá jen modlitbou.
Všechny zákroky prodělává při
plném vědomí. Často se stane,
že při manipulaci dojde k další
zlomenině.
Kolik hladkých fraktur prodělala,
to už dnes nikdo ani
neví. Těžkých otevřených zlomenin
bylo zatím 29. Ale přesto,
že jednou ležela v sádře od
hlavy až k patě, nikdy si nestěžovala.
Maminka stále znovu
dosvědčuje: »Magdalenka si
nikdy nestěžuje, není netrpělivá
ani zlostná.« Zdá se to neuvěřitelné,
ale dosvědčují to i druzí.
Na otázku, jak se dítě umělo
modlit již jako jednoroční,
odpovídá maminka, že to není
nic zvláštního. Protože první
slova, kterým se děti v Polsku
v katolických rodinách učí, jsou
máma, táta, Maria, Ježíš, andělíček.
Učit se mluvit a modlit,
to probíhá současně.
Jak si může Magdalena jen
vzpomenout, vždycky se modlila,
ale ne za sebe, ale za druhé.
Když se rodiče poprvé dověděli,
že Maďa své modlitby a bolesti
obětuje na různé úmysly,
byli z toho šokováni. Oni, kteří
v různých situacích sami
propadali panice a s vlastním
vnitřním zpracováním Magdaleniných
bolestí měli obrovské
problémy, nemohli pochopit,
že jejich dceruška pokládá od
počátku svého života za samozřejmé
dávat svůj život a utrpení
k dispozici Ježíši a jeho
Matce.
Když se jí zeptali, proč to
dělá, odpověděla 13letá trpitelka
jasným hlasem: »Protože
je to velice důležité, využít každičkou
bolest a nic neztratit.
Věděla jsem od samého začátku,
že je to důležité, využít
každou bolest pro druhé.«
Žádná bolest se nesmí ztratit,
říká Magdalenka, a ví, o čem
mluví. Tady nepromlouvá někdo,
kdo nemá o bolesti žádné
tušení. Nikoliv, to dosvědčuje
a prožívá děvčátko, které od
svého narození bojuje ustavičně
s bolestmi.
Tady dostává bolest zcela
jiný smysl. My chceme, aby každá
bolest pokud možno rychle,
ne-li okamžitě zmizela. A Magdalena
právě toto nechce. Sebeobětováním
se bolest stává
lehčí, dodává. Dělá ji to dokonce
veselejší.
»Vidíš tedy ve svém utrpení
nějaký smysl?« ptají se jí. »Samozřejmě,
« zní pohotová odpověď:
»Přijímám bolest s láskou
a chtěla bych, aby se z ní nic
neztratilo,« opakuje.
Matka dále vypravuje: Postupem
doby jsou Magdaleniny
kosti tak pórovité, že se prostě
drolí. Jedna lékařka vysvětluje
rodině, že jediným východiskem
je vložit do kostí drátěné
výztuhy. Můžeme si představit,
že to není vůbec jednoduché.
V polské nemocnici jí tak vyztužili
jednu nohu. Druhá se
má operovat v USA.
Když jí před operací nabídli
morfium, aby vydržela bolesti
naříznuté nohy, dávku si mohla
sama určovat stlačením knoflíku,
odmítla to a vysvětlila, že
nic nepotřebuje. Nechtěla ani
videokazety, které měly poněkud
odklonit její pozornost.
Obraz milosrdného Ježíše a růženec,
to je celá její narkóza.
Nejdříve se modlí s maminkou.
Pak si dá růženec a obrázek
pověsit v pytlíku na krk. Tak ji
odvezli na operační sál. Již druhý
den po operaci mohla k všeobecnému
překvapení opustit
nemocnici.
Pokud jde o její modlitby,
jsou na její věk neuvěřitelně
vyzrálé a dojemné. Již jako
tříletá dávala rodičům obdivuhodné
katecheze. Maminka
dnes lituje, že tehdy neměla
magnetofon. Někdy to z dítěte
prostě jen tak vytryskne. Předává
dále, co sama přijala. Duch
svatý obdarovává své dítě neobyčejně
štědře. Obdivuhodné
je však také, jak ona jeho dary
přijímá. Bůh má pro každého
člověka a pro každou situaci
své zvláštní dary.
Nebyly jí ještě čtyři roky,
když do domu přišel jeden
kněz. Magdalena se zeptala,
zda by mu mohla říci něco
o těžkých hříších. Matce je to
nepříjemné, ale kněz je srozuměn.
A tak vykládá tříleté(!)
dítě zdlouha tuto problematiku.
Kněz je hluboce dojat. Vlastně
on má k tomu potřebné teologické
vzdělání. Ale tak přesvědčivě
by to nebyl schopen
formulovat.
»Je tvým pramenem Duch
svatý?« Magdalena odpovídá:
»Já vím, že to nemám sama ze
sebe. Ani bych nechtěla, aby
to byla moje slova. Před každým
setkáním s dětmi nebo
s dospělými se modlím k Duchu
svatému. Před každým setkáním
a před každým vyučováním je
modlitba k Duchu svatému.
Každý den se modlím o jeho
světlo a jeho sílu. Dostávám
vnitřní mír a nechtěla bych nic
říkat ani dělat bez Ducha svatého.
« Sama se drží zpátky a nechá
se obdarovat. Tak se může
vystříhat vlastních osobních
chyb a poskytuje jí to obzvláště
hluboké vyzařování: je osvobozena
od hněvu a nespokojenosti,
stížností a sebelitování.
Když jí byly čtyři roky, zavolala
poprvé do Rádia Maria.
Chtěla popřát všechno nejlepší
jednomu příbuznému k jmeninám.
Když ředitel Rádia Maria,
který doprovázel pořad z kaple,
uslyšel její něžný hlas, ihned
spěchal do studia a chtěl sám
mluvit s Maďou.
Magdalenin život je život
v Duchu svatém, jak jen si to
můžeme představit. A tak se
ukazuje: Duch svatý dělá možným
to, co se lidsky zdá nemožné.
Duch svatý jistě také
je kmotrem velkého projektu:
dětských kroužků růžencové
modlitby.
Magdalena sama živě vypravuje:
»Bylo to v červnu 1997 na
začátku prázdnin. Všechny děti
si hrály na dvoře před naším
domem. Přicházely za mnou,
aby si hrály a modlily se. Ve
12 hodin jsme hru přerušili
a modlili se Anděl Páně a desátek
růžence, v 15 hodin růženec
Božího milosrdenství. Jednoho
dne chtěly děti založit spolek.
Vyprávěly mi, jaká by měl pravidla.
Nelíbilo se mi, co chtěly
podniknout: „Nebylo by lepší založit
Kruh růžencové modlitby?“
zeptala jsem se dětí. Pravidla by
byla docela jednoduchá: Každé
dítě dostane průkaz, když slíbí,
že se bude každý den modlit.
Průkaz každý podepíše, aby
věděl, co slíbil.«
A kdo se přidal ze třídy, ke
které Magdalena patří (ona
sama se učí doma)? Nejdříve se
přidalo 12 dětí. Magdaleně to
nestačí. Zdá se jí ideální využít
týden školy v přírodě k získání
dalších dětí pro modlitbu.
Ale těžká zlomenina spojená
se zápalem plic ji přinutí k pobytu
v nemocnici. Maďa prosí
vroucně Matku Boží, aby jí
umožnila strávit čas s ostatními
dětmi. A skutečně. Ještě
v sádře jede na tábor s průkazy
v ranci. Celý týden se denně
modlí jeden desátek růžence,
někdy i více.
Úmysly této modlitby byly
tehdy zhruba stejné jako dnes:
za Svatého otce, za vlast, za
mi sie, za Rádio Maria a jeho
zakladatele, za nenarozené děti,
za další rozvoj modlitebních
kroužků, za obrácení hříšníků
a za ty děti v táboře, které se
zatím nechtějí s nimi modlit. Ale
ani ty nemohou dlouho odolávat
přesvědčujícím slovům malé
trpitelky. Vysvětluje (i nám):
Pater Pio řekl: Kdyby se denně
modlilo pět milionů dětí, svět
by se obrátil. Zatím ještě nejsme
tak daleko. Ale od těchto počátků
počet malých prosebníků
neuvěřitelně vzrostl.
Na závěr tábora se stalo
toto: »14. září 1997 jsem byla
pozvána do Rádia Maria. Otec
ředitel se mě zeptal, co jsem
dělala o prázdninách. Vyprávěla
jsem mu mezi jiným, že jsem
zakládala modlitební kroužky.
To se mu velice zalíbilo a pozval
mě k dalšímu vysílání,
abych se obrátila na další polské
děti a motivovala je.«
4. února 1998 bylo s Magdalenou
první živé vysílání.
»A tak se díky Rádiu Maria
a otci řediteli rozrostl okruh
růžencové modlitby daleko za
hranice našeho dvora. Mezitím
zdomácněl ve více než 19 zemích
na všech kontinentech.
Díky satelitnímu přenosu konají
se každou sobotu v 19.30
půlhodinové přenosy a Magdalenu
může slyšet celý svět.
Nejdříve mluví o růžencových
kroužcích, pak o problémech,
které při tom mohou vzniknout,
a jak jim předejít. Pak se modlí
s dětmi a odpovídá na jejich
dotazy z mnoha zemí.
Odevšad se scházejí zprávy
o zakládání dětských růžencových
kroužků. 50 000 průkazů
s obrázky Matky Boží,
sv. Terezičky a slovy Svatého
otce již Magdalénina starší
sestra vystavila, 75 000 je již
přihlášeno. Nyní je Magdalena
k dosažení i na internetu.
Její stránka je tu k dispozici
v šesti řečech a vysvětluje, co
jsou dětské kroužky růžencové
modlitby.
Od jakého věku se mohou
děti stát členy? »Jakmile se
umějí modlit. Ale spolupracovat
mohou i dospělí,« dodává.
»Dějí se obdivuhodné věci,«
vypravuje dále. »V jedné rodině
byl otec alkoholik. Když se děti
modlí doma za jeho osvobození
ze závislosti, kleje ve vedlejší
světnici a nadává dětem. Ale do
místnosti, kde se modlí, si netroufá
vstoupit. Za týden přestal
se svým křikem. Po několika
týdnech náhle vstoupí k dětem
v čase modlitby, pokleká vedle
nich a modlí se. S alkoholem
zcela skoncoval.«
Od března 1999 se každý
rok kroužky růžencové modlitby
scházejí v Čenstochové. Sejdou
se tu stovky dětí z Polska
i ze zahraničí. Při prvním setkání
řekl polský biskup, který
má na starosti pastoraci dětí,
že Magdalena nám otevírá oči
pro potřeby dnešní doby. Je to
Hyacinta dnešních dnů.
Co je na tomto dítěti ještě
zvláštní? Vyvrací všechny lži, že
život postiženého je život v zoufalství
a bez radosti. Magdalena
je naopak nápadně veselé
a spokojené děvče s neslýchaně
vnitřně pevnou osobností. Přenáší
dokonce svou radost a svou
chuť k životu na každého, kdo
se s ní potká. Soucit tu nemá
místo, protože ona sama působí
mnohem svobodněji než lidé,
kteří se s ní setkávají.
Ale je tu něco mnohem více:
to dítě žije a mluví z Ducha
svatého. To je zřejmé z toho:
Jakmile začne mluvit o modlitbě,
o Panně Marii nebo Duchu
svatém, má každý posluchač
všechny nepřístojnosti zcela
jasně před očima, ačkoliv ona
sama se ani slovem nezmiňuje
o chybách nebo hříších a nedělá
nikomu žádné výčitky.
A současně prožije posluchač
radost, která jej nutí k novému
počátku právě s Duchem svatým.
Hodina s Magdalenou je
více než týdenní exercicie.
Adresa: Madzia Buczek
ul. Kikolowska 12
Pl 43-174, Laziska Górne