V tomto článku vám budu vyprávět příběh, který jsem společně s kooperátorkou Luckou prožila na vlastní kůži v adoptované farnosti Jeníkov.
Všechno to začalo někdy koncem října, kdy nám Martina vnukla podmět o betlémském světle v Jeníkově. Tenkrát jsem se s nadšením rozhodla, že betlémské světlo rozneseme v Jeníkově společně se slečnou katechetkou Táňou. Jenže jak čas plynul, přicházely různé události a okolnosti, které mě od cesty do Jeníkova odrazovaly. Na poslední chvíli jsem se ale rozhodla, že do Jeníkova přece jen pojedu. A tak když nastala neděle, odjela jsem nejprve na benefiční koncert na Šumnou, odkud jsem pak společně s kooperatorkou Luckou odjela ještě večer do Jeníkova. Jak už to u mě bývá zvykem, na faru jsme přijely někdy před půlnocí, takže jsme byly rády, že jsme hned mohly jít spát. V pondělí ráno jsme vyrazily na mši svatou k salesiánům do Teplic, kde jsme si po mši svaté vyzvedli i betlémské světlo a vrátili se s ním na faru do Jeníkova. Slečna katechetka Táňa mi na faře oznámila, že je nemocná, a tak s námi betlémské světlo roznášet nebude. Krátce jsme posnídaly a vyrazily nejprve rozdávat vánoční zpravodaje do přiadoptnuté farnosti Zábrušany. Lucku napadlo, že bychom sebou mohly vzít nejenom zpravodaje, ale i betlémské světlo. I když jsem věděla, že nás to bude zdržovat při roznášení zpravodajů, nebyla jsem proti. Nejprve na nás lidé koukali trošku divně, jakoby nikdy o betlémském světle neslyšeli, po chvíli si začali brát nejen zpravodaj, ale přinesli si i svíčku, kterou jsme jim od betlémského světla zapálily. Kolem druhé hodiny jsme se vrátily na faru, kde jsme společně poobědvaly a navázaly spojení se světem – zprovoznily internet. V 15 hodin jsme se pomodlily Korunku k Božímu milosrdenství a opět vyrazily do Zábrušan. V 17 hodin jsme se pak vrátily do Jeníkova, kde jsme zpravodaje vyměnily za Jeníkovské kalendáře a vyšly jsme objevovat Jeníkov. Přestože byla tma, lidé nám otvírali a o betlémské světlo měli docela zájem. Všude jsme se setkaly s milým přijetím.
Lidé měli zájem i o Jeníkovský kalendář, což mě velmi mile překvapilo, prodaly jsme jich poměrně hodně a na opravu Jeníkovské fary jsme tak dostaly 840 korun.
BOHU DÍKY všem, kdo si kalendář zakoupili a přispěli nám, děkujeme! Potom, co jsme prošly všechny ulice a uličky v Jeníkově a myslely si, že už jsme s roznosem světla hotové, narazily jsme ještě na jednu odbočku, kde jsme se spolu s Luckou nestačily divit. Před námi se otevřelo „miniměstečko“ s nově vystavenými domy. S úžasem jsme zde procházely a žasly nad tím, co to v Jeníkově je. Asi jsme vypadaly dost divně, protože najednou vedle nás zastavilo auto a pán se nás ptal, jak nám může pomoci. Nabídly jsme mu betlémské světlo a také kalendář a pán se s námi dal do řeči, bylo to velmi milé a povzbudivé setkání. Když jsme skončily s rozdáváním světla, šly jsme na krátkou návštěvu k manželům Salačovým. Společně s paní Salačovou jsme den zakončily modlitbou večerních chval a vrátily se zpět na faru. Lucka ještě dlouho do noci pracovala na notebooku a já jsem s velkou vděčností za dnešní den šla spát. Tímto končí můj minipříběh o roznášení betlémského světla v Jeníkově.
Dříve než článek ukončím, dávám slovo ještě kooperátorce Lucce, aby i ona vyjádřila svoje dojmy a zážity.
„Chcete Betlémské světlo?“ Otázka, která v místních lidech většinou vyvolávala něco, co neznají nebo alespoň na mě to tak působilo. Možná i obavy, když vidí holku, která už po tmě drží lucerničku s plamínkem.
„Když si přinesete svíčku, tak vám ji zapálíme.“ Tak to už je něco jiného, to už si svíčku přinesli. Při zapalování můžeme říct proč Betlémské světlo neseme. Někteří uvěřili i tomu, že my dvě přicházíme až z Betléma
Nezapomenu s jakou radostí držel svíčku s Betlémským světlem jeden pán. Který snad nikdy dříve o Betlémském světle neslyšel. A že bydlel v pokoji v přízemí a bylo vidět dovnitř, chtěla jsem se tam podívat, když jsme znovu procházeli kolem. S manželkou si povídali a plamínek hořel mezi nimi na stole. Tento zážitek ve mě utvrdil to, že je správné že jsem jela pomoci s rozdáváním Betlémského světla v Jeníkově.
Na závěr bych ráda touto cestou poděkovala slečně kooperátorce Lucce, která mi s roznosem betlémského světla velmi pomohla a která mě udržovala v bdělém stavu, tak abychom do Jeníkova i zpět dojely v pořádku.
Díky všem, kdo nás provázeli modlitbou nebo nám jakkoli jinak s akcí s názvem Betlémské světlo – Jeníkov, pomohli. Dá-li Pán, rádi tuto akci příští rok zopakujeme.
