Pan Josef Kvičera nám spolu s fotografiemi z Orlických hor zaslal také svoje tři básničky vztahující se k Vánocům ze sbírky Vyznání.
TŘI OŘÍŠKY
Kdybych já byl Ježíšek
ten co dárky naděluje
přines bych Ti oříšek
co kus štěstí obsahuje.
K němu druhý přikládám
dárky dávat, to mě baví
pro Tebe v něm ukládám
na příští rok hodně zdraví.
A už třetí ořech tu je.
Co ukrývá ?…Beru sázky!
Ten oříšek obsahuje
náruč plnou lidské lásky.
Tři oříšky bych Ti dal
a moc bych si přitom přál…
…ať Tě láska, zdraví, štěstí
po celý rok neopustí.
VÁNOČNÍ
Zas věčné kolo roku
hraje svou prosincovou sloku
v tónině starých koled…
Stavidla lidských emocí
se na krátký čas zvednou
a v roce aspoň jednou
obnaží naši duši…
Jiskřičky v očích dětí
povzdechy, jak ten čas letí,
…však babičce to sluší!
Vůně vanilkových rohlíčků
a pár těch dárků v balíčku
tam pod stromečkem čeká.
A když pak v kruhu rodiny
zní „Neseme vám noviny“
i slza z oka skane…
Nikdy nechybí vzpomínka
na naše milované.
Doby, kdy táta i maminka
tu byli s námi pospolu…
Kdy vstát po jídle od stolu
mohla jen hospodyně.
Pak s dětmi na širokém klíně
nás všechny kolem bavila.
To byla tenkrát idyla!
Dnes je to zase jiné…
Co dělat, život plyne,
a třeba to tak brát.
Vánoce má každý rád…
Ať nikdy nezmizí tu
čas sklizně lidských citů.
VÁNOČNÍ SLZA
Chladivý stín
parnému létu sluší
stín o Vánocích
jen rozesmutní duši.
Ať Tvoje slunce
i v tomto čase plane
a ze Tvých očí
jen slza štěstí skane.
