Ve středu 7. 12. proběhla na faře v Jeníkově další příprava na udílení svátostí. Tématem bylo 4. přikázání –
Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi.
Toto přikázání hovoří o lásce a úctě, kterou máme k rodičům chovat. K rodičům nás pojí už od narození velmi silné pouto, které by se nemělo nikdy pochroumat, nebo dokonce přetrhat. Rodiče nám dali s pomocí Boží život, vychovávali nás s láskou a materiálně zabezpečovali. Jak jim tedy můžeme jejich péči oplácet?
Naše úcta se může projevovat mnoha způsoby – např. až do našeho osamostatnění jsme poslušní, vyslechneme si dobře míněnou radu, pomůžeme rodičům v nemoci, v době nouze a ve stáří, jsme jim vděční a respektujeme je. Úcta a láska se netýká jen rodičů, ale i všech ostatních, kteří se o nás starali, nebo starají (např. pěstouni, prarodiče, kněží, přátelé, učitelé…). Jsou však i chvíle, kdy dítě nemusí rodiče poslechnout – a to v případě, pokud si myslí, že je ohrožena jeho mravní výchova.
Toto přikázání se také týká povinnosti rodičů vůči dětem. Rodiče mají být úctyhodní. Své děti mají vychovávat v lásce k Bohu, učit je samostatnosti a podporovat v nich dobré vlastnosti, které jim Pán Bůh dal, i když to nemusí být přesně podle jejich představ. Děti mají vyrůstat k obrazu Božímu, ne k našemu. Nesmíme zapomenout, že to jak se chováme k našim rodičům, se odráží v chování vlastních dětí k nám. Musíme jim v tomto jít příkladem.
Co říci závěrem? Cti otce i matku svou a vždy jim buď oporou.
